Vlčí rodina

Další den?

Pohled Felixe

Když sem se druhého dne probudil, vstal sem, převlíknul se a nachystal učení. Kouknul sem, kolik je hodin. Půl páté. Ještě je brzo. Řekl sem si a šel si sednout dolů do společenky. Nikdo tady nebyl. Kromě někoho, kdo sedí na gauči. Šel sem opatrně k němu.

" Lin, co tady děláš?,, " O, nemůžu spát. A ty?,, " Vzbudil sem se dřív,, " Aha. Sedneš si ke mě?,, " Jo,, přisednul sem si k ní. " Víš, to, co se stalo včera, omlouvám se,, omluvil sem se ji. " Neomlouvej se. Měla sem tě poslouchat. To já bych se měla omluvit,, " Myslím, že by se nikdo neměl neměl omlouvat,, usmála se.

Přišoupla se blíž a opřela si hlavu o moje rameno. " Mám tě ráda bráško,, potěšilo mě to. Hodně. " Já tebe taky,, opřel sem si hlavu o její. Začal sem vzpomínat na zážitky s Linný. Měl sem jich spoustu. Některé byli opravdu skvělé. Některé naopak. Jednou jsme se pohádali. Hodně, pohádali. Lin se rozbrečela a týden se mnou nemluvila a ignorovala mě.

Byl to ten nejhorší týden, co sem s ní zažil. Po tom týdnu sem si ji odchytil, že si s ní promluvím. Než sem to stihl udělat, rozbrečela se a začala se mi omlouvat. Nezlobil sem se na ni. Objal sem ji a nechal, ať mi brečí do trička.

No, dost o naší hádce. Vrátíme se k tomu, jak jsme seděli na gauči. Její hlava ji spadla do mého klína. Usmál sem se. Zvednul sem ji nohy a dal nahoru. Snad se ji bude spát dobře. A na mě už taky jde spánek. Zavřel sem oči a začal poklimbávat.

Pohled Remuse

Ráno sem se vzbudil kolem čtvrt na sedm. Vstal sem, převlíknul sem se a jen tak narychlo prohrábnul vlasy a nachystal učení. Brašnu sem nechal v pokoji a sešel sem dolů do společenské místnosti.

Chtěl sem si sednout na gauč, ten však už byl zabraný. Kdo by vstával takhle brzo? Podíval sem se, kdo to je. Felix s Lin. A oba dva spaly. Linný měla položenou hlavu u Felixe v klíně a on měl hlavu zakloněnou lehce nalevo.

Sednul sem si do křesla naproti nim a pozoroval je. Mrknul sem se, kolik je. Bylo sedm. Už bych je mohl vzbudit. Zvednul sem se z křesla a šel je vzbudit. Nejdřív Lin. " Lin, Linný vstávej,, lehce sem s ní zatřásl. Začala otevírat oči, až je otevřela úplně. " Remusi?,, " Ahoj Lin,, " Co tady děláš?,, " Budím tě,, " Kolik je hodin?,, " Sedm pryč,, " Aha, díky,, pomalu se začala zvedat.

" Vzbudíš Felixe? Nebo to udělám já?,, " Já to udělám. Běž do pokoje a přichystej se do školy,, " Dobře. Děkuju. Máš to u mě,, usmála se na mě. Má krásný úsměv. Bože, co to melu. Vrhnu se na buzení Felixe. " Felixi, vzbuď se,, zatřásl sem s ním. Začal se probouzet. " No dobré ráno,, když se rozkoukal, podíval se tam, kde před chvilkou spala Lin.

" Kde je Lin?,, " Neboj, vzbudil sem ji chvilku před tebou. Poslal sem ji do jejího pokoje, aby se přichystala do školy,, " Jo, jasně. Díky,, přikývnul sem. Společně jsme šli do našeho pokoje vzbudit ty tři ochrapy. V pokoji sem otevřel okno do kořán a čekal, jak zareagujou.

První se probudil James. Vstal a šel zavřít okno. " Dobré ráno paroháči,, pozdravil sem ho. Probodl mě pohledem. " No konečně. Teď už jenom vzbudit ty dva,,

" To nech na mě,, rozkázal Felix. Docela se bojím, co zase vyvede. Přešel k Tichošlápkovi a strhnul z něj peřinu. " Vstáváme, je ráno, ptáčci zpívají, sluníčko svítí a ty se ještě válíš v posteli,, " Nech mě spát,, zabručel. " Tak to ne,, a shodil ho z postele.

" Jauvajs, co blbneš?,, " Budím tě,, " Příště to dělej méně drasticky,, " jak si jeho veličenstvo přeje,, Merline, to jsou ale kašpaři. Šel sem k Peterovi a vzbudil ho. Postupně se vystřídali v koupelně. Konečně jsme mohli jít na snídani.

Sešli jsme schody do společenské místnosti a šli do síně na snídani. " Co máme první hodinu?,, " Dějiny s Havraspárem,, " Tak to budu pokračovat ve spánku,, " Tak to teda nebudeš. Aspoň jednou budeš dávat pozor Jamesi,, napomenul sem ho.

Ve Velké síni jsme snědli něco málo k snídani a zase šli. Na chodbách bylo bylo docela dost studentů. Vešli jsme do učebny dějin a sedli si do lavic. James si sednul se Siriusem, Peter s Felixem a já si sednul do volné lavice před Jamesem a Siriusem.

" Máš tady volno?,, zeptal se někdo. Podíval sem se, kdo to je. Linný. " Jo mám,, " A, můžu si sednout?,, " Jo, jasně,, přikývl sem. " Díky,, poděkovala a sedla si vedle mě. Vyndala si učebnici a nějaké pergameny a brk s inkoustem.

Profesor Binns. " Dobré ráno třído,, " Dobré ráno profesore,, " V dnešní hodině se zaměříme na dějiny naší školy. Jak už jistě víte, naši školu založili před více jak tisíci lety čtyři mocní čarodějové a čarodějky, podle nichž se jmenují i naše koleje. Godrik Nebelvír, Helga Mrzimor, Rowena Havraspár a Salazar Zmijozel,, to bude zajímavá hodina.

O jedny dějiny později

" Nemůžu uvěřit tomu, že to zase prospali,, stěžoval sem ji Lin. " Tak je nech Remusi. Jednou si uvědomí, že dělají chybu a napraví to. Jednou jo,, " Snad máš pravdu,, usmála se. Další hodinu máme přeměňování. Cestou do učebny sem si povídal s Linný.

V učebně, posadil sem se na svoje místo vedle Petera a Linný vedle Felixe. Jen co McGonagallová vešla do třídy, všichni ztichli. " Dobré ráno studenti,, " Dobré profesorko McGnagallová,, " V dnešní hodině si napíšeme malý test,, třídou se ozval ozvalo zašumění a taky protesty.

" Bez protestů prosím. Ukliďte si prosím všechno učení z veašich lavic a nechte si tam pouze brk a inkoust,, tak, dáme se do toho. Když nám rozdala testy, začali jsme psát. Většina třídy sice nedobrovolně.

Desátá otázka- podle čeho poznáme vlkodlaka?. V duchu sem se zasmál. Napsal sem tam několik odpovědí a psal dál. " Tak, konec. Prosím odevzdejte mi testy a můžete jít na další hodinu,, ukončila hodinu. odevzdali jsme testy a balili si věci.

Před třídou sem se potkal s ostatními. " Tak, co jste napsali k desáté otázce?,, zeptal se James. " No, něco málo jo,, " Bylo to docela lehké,, " To jo,, " Obzvlášť pro bráchu a Remuse,, " No jo. A co teprve jedenáctka? Kde se vlkodlaci nacházejí?,, " Já napsal ve vaší třídě profesorko,, odpověděl Felix. Překvapeně sem se na něj podíval.

" Klid. Ona ví, že mám problém s měsíčkem,, uklidnil mě. " No jo. Tak hoši, půjdeme na další hodinu, ne?,, " Jo, to je dobrý nápad,, přikývli jsme a šli na věštění.

Vyšli jsme ty zatracený schody a došli k žebříku. První šel James, po něm Peter, Sirius já, po mě Lin a po ní Felix. V učebně jsme si sedli ke stolkům. " Vítejte studenti. V dnešní hodině budeme věštit z čajových lístků,, to bude něco.

Do předem připravených šálků nám nalila čaj a mi ho měli vypít. No, když jsme ho dopili, měli jsme si vyměnit šálky se svým sousedem. Vyměnil sem si šálek s Peterem. Hm, má tam něco, co vypadá jako jablko. Kouknul sem se do učebnice, co to je.

Jídlo. Překvapivě. " Takže ty tam máš něco jako jablko. To znamená, že budeš mít jídlo. No, teď ty,, " Fajn. Ty tam máš něco jako měsíc v úplňku. To je úplněk. A ještě něco. Vypadá to jako srdce. To znamená láska,, podívali jsme se na sebe. " No vidíš, někdo tě má rád,, " Třeba ses spletl. Mě nemá nikdo rád,, " Reme, my tě máme rádi.

Seš náš přítel. A já vím, že někde je dívka, která tě miluje. A neříkej že ne,, " No, možná máš pravdu,, ale to si nemyslím. " Konec hodiny,, ukončila hodinu profesorka. Zabalili jsme si učení a šli na další hodinu. Bylinkářství.

Vešli jsme do skleníků a oblíkli si...já ani nevím, jak se tomu říká. Tak třeba plášť. Jo, plášť ze starého hadru. Postavili jsme se ke květináčům a poslouchali profesorčin výklad.