Vlčí rodina

A to nám říkáte až teď?

Pohled Linný

Když nám skončilo i Přeměňování s McGonagallovou, vystřelili jsme z učebny a utíkali na oběd do Velké síně. Tam jsme si sedli k našemu stolu a vzali si oběd. " Mám otázku, proč jsme vystřelili z učebny jako stíhačky?,, zeptala sem se. " No, někdo, například Poberti, by se mohli ptát na ty Draky,,

" Taky pravda,, " A jelikož já nevím, jak se tam vzali, nechci jim to vysvětlovat,, " To já taky ne,, " Takže to bude zatím asi nejlepší řešení,, " Prozatím. Si s nimi na pokoji. Na moc dlouho se jich nezbavíš,, zasmála sem se. 

" Ty musíš zkazit můj dobrý pocit, co?,, " Už to tak bude,, zasmáli jsme se a jedli dál náš oběd. Jen co jsme dojedli, zvedli jsme se a šli na naši poslední hodinu, Kouzelné Formule. Procházeli jsme kolem jedné uličky, když do nás něco narazilo a my tak letěli k zemi.

" Jauvajs, který matla?,, zanadával si Felix. " No tohle? My vás tady hledáme skoro hodinu a ty mi pak řekneš matlo?,, " Neřekl to jenom tobě, řekl to i nám Tichošlápku,, " Puntičkáři,, zabručel. " Nechtěli byste se zvednout? Není zrovna dvakrát příjemný ležet na studený zemi,, 

Ozvala sem se. " Jasně,, přikývli a zvedali se. Konečně sem se mohla zvednout i já. " Jak jste nás vlastně našli?,, " No, když víte naše největší tajemství tak vám řekneme i to jedno trošku menší,, " Máme plánek celých Bradavic a pozemků,, " No a ten plánek ukazuje všechny postavy v hradě,,

" Kde kdo je,, " Co dělá,, " Každý den,, " Aha,, " Takže, tak nějak jsme vás našli,, " Jasně,, " Říkáme mu Pobertův plánek,, vykulili jsme oči. " A to nám říkáte až teď?,, " Am, jo?,, " Vy čtyři jste v Felixem n a pokoji a za tu dobu jste mu o tom nic neřekli?,, 

Spustila sem. " Jaksi jsme na to zapomněli,, dodal James. " Zapomněli,, " Jo zapomněli,, " I ty jsi zapomněl?,, zeptala sem se Remuse. " No, jak se to vezme,, znejistěl. Aha, takže i on zapomněl. " Já se z vás picnu,, plácla sem se do čela. 

" Nemlať se. Budeš mít bouli,, napomenul mě Sirius. " No jo. V kolik vlastně začíná hodina?,, " Za dvě minuty,, řekl s klidem James. " ZA DVĚ MINUTY?,, zděsila sem se s Remusem. " A dělejte,, řekla sem a strčila do nich, aby se pohnuli. No, moc to s nimi nehlo. 

" Proč do nás šťoucháš?,, nechápal Felix. " Za dvě minuty nám začíná Péče o kouzelné tvory. Tak pohněte,, " Lin, za minutu,, informoval mě Rem. Vykulila sem oči. " Hele, jestli okamžitě nepůjdete na tu hodinu, Jamesi a Felixi, vám dvěma zlomím koště, Siriusi, tobě zamknu všechny kumbály a tobě Petere seberu všechny sladkosti,, 

" A Náměsíčkník nic?,, " Ne. On ta tu hodinu půjde,, odpověděla sem mu. " Fajn, už jdeme,, a rozešli se. " Pohněte, přijdeme pozdě,, popohnala sem je. " No jo,, řek Felix a přidal do běhu. A ostatní s ním. Tak to sem nečekala. Ale taky sem přidala do běhu.

Za chvíli jsme doběhli na pozemky. Tam jsme zastavili. " Pánové a slečno. Proč jdete pozdě?,, " Omlouváme se pane profesore, ale tady těm se nechtělo přidat do kroku,, ukázala sem na Felixe, Jamese, Siriuse a Petera. " A co pan Lupin?,, " Remus je taky popoháněl,, " Dobře. Budeme pokračovat,,

Řekl a začal vysvětlovat. Sem ráda, že nám nedal trest. Z brašny sem vyndala učebnici a v ruce ji otevřela na straně, kterou nám řekl. " Ty, Lin, kdy máš narozeniny?,, zeptala se mě Lili. " 26. srpna. Proč?,, " Já jenom, kdy ti máme udělat narozeninovou oslavu,,

" Opovaž se mi udělat narozeninovou oslavu,, " Proč?,, nechápala. " Nerada je oslavuju,, " Aha. Ale i tak se na ni těš,, no nazdar. Pokračovala sem ve čtení. " Hodina končí,, ukončil profesor hodinu. Fajn, dneska už mám padla. Zaklapla sem učebnici a šla do hradu.