Vlčí rodina

Listopad

Pohled Linný

Je prvního listopadu. Včera sem byla na kontrole s rukou. Poppy mi konečně sundala ten obvaz. Ale zase si neodpustila ty keci o tom, že nebudu moct hrát pár dní famfrpál. Na to ji kašlu. Já hrát musím.

Ráno sem se vzbudila jako první z našeho pokoje. A to se neděje často. Mrkla sem na hodiny. Půl osmé. No, tak to už asi neusnu. Vstala sem, převlékla se, učesala se a udělala hygienu. Vyšla sem z pokoje a šla na snídani. Do síně sem dorazila v osum.

Posadila sem se k našemu stolu a vzala si cereálie s mlékem a pustila se do toho. Tak, co budu dneska dělat? Mohla bych jít konečně do té knihovny. Jo, to zní jako plán. Řekla sem si a jedla dál. Po chvíli si ke mě někdo přisednul. Koukla sem se, kdo to je. " Dobré ráno Remusi,, " Dobré i tobě Linný,,

" Koukám, že i v sobotu vstáváš brzo,, zasmála sem se. " Jo. Ale ty taky,, " Dneska sem se pro jednou vzbudila dřív. Jinak tak brzo nevstávám,, " Aha,, a taky si vzal něco málo. " Co budeš dneska dělat?,, " Chtěla bych jít do knihovny,, " A, mohl bych jít s tebou?,, " Jo, klidně,, " Díky,, " Neděkuj. Sem ráda, že se mnou někdo půjde,,

Po snídani jsme šli do knihovny. " Víš kde je?,, zeptal se mě. " Ne nevím. Spoléhám na tebe,, " Tak jo,, přikývnul. Remus je fajn. Dobře se s ním povídá. Když jsme došli do knihovny, pozdravili jsme knihovnici a šli si půjčit nějaké ty knihy. " Tady jsou knihy o kouzelných zvířatech a tvorech z kouzelnického světa,, řekl a sklopil hlavu.

Dala sem mu ruku na rameno. Otočil na mě hlavu a usmál se. Taky sem se usmála. " Tady je něco málo o dějinách a tady na lektvary. No a tam vzadu je oddělení s omezeným přístupem. Tam nikdo nesmí. Pokud ovšem nemá povolení od někoho z profesorů,,

" Aha, děkuju, že si mi to tady ukázal,, poděkovala sem mu. " Rád sem ti to ukázal. A co si půjčíš?,, " Asi něco o kouzelných bytostech,, " Dobře,, přišli jsme k regálům, kde byly knihy o kouzelných tvorech. Pohledem sem vyhledala ideální knihu. Jenomže byla moc vysoko a já tam nedosáhla.

Nechtěla sem otravovat Remuse, tak sem ji zkusil sundat sama. Stoupla sem si na špičky a pokusila se na ni dosáhnout. Natáhla sem muru a hmátla po ni. Ne, nedosáhnu tam. Zkusím to ještě. Znovu sem se natáhla. Ne, nedosáhnu. Sem moc mrňavá. " Co to vyvádíš?,, zeptal se někdo za mnou. Otočila sem se na toho dotyčného.

" Pokouším se sundat knihu,, " Proč si mi neřekla? Sundal bych ti ji,, přešel ke knihovně a sundal knížku, kterou sem potřebovala. " Na,, podal mi ji. " Díky. Zase,, " Nemáš zač,, poděkovala sem a sedli jsme si k jednomu ze stolů. Koukám, že Remus si taky vzal jednu knihu. Otevřela sem si na straně s vlkodlaky. Blbá náhoda.

Nenápadně sem se na něj podívala. Vlasy lehce rozčepýřené, pohled sklopený do knihy a roztomilý pohled. Zvedl hlavu od knihy a podíval se na mě. Rychle se sklopila hlavu a věnovala se knížce.

Pohled Remuse

Cítil sem na sobě pohled. Zvedl sem hlavu od knihy a podíval se na Linný. Jen co si všimla, že se na ni dívám, rychle sklopila hlavu ke knížce. Je roztomilá. Vrátil sem se ke knize.

" Reme, nepůjdeme už na oběd? Je docela pozdě,, " Jo, mohli bysme,, vstali jsme a šli uklidit půjčené knihy. Uklidil sem tu moji a šel se podívat, jak se to daří Lin. Přešel sem k regálu, u kterého měla být. Akorát ji dávala do regálu. Omylem však zavadila rukou o několik dalších knih, které na ni začali padat.

Vyběhl sem k ní. Strhnul sem ji pod sebe v úmyslu ji ochránit před padajícími knihami. Musím přiznat, že to byly tvrdé nárazy. Ale hlavní je, že ona je v pořádku. Když dopadla i poslední, pustil sem ji. " Si v pořádku?,, zeptal sem se ji. " Co tě to napadlo? Mohl sis ublížit. Zbláznil ses?,, zeptala se mě. " Sem v pohodě a nezbláznil sem se,, " Děkuju,, a objala mě.

Překvapila mě. To ano. Ale obětí sem ji rád opětoval. " Poť, půjdeme na oběd,, přikývla. Vyšli jsme z knihovny a šli do Velké síně na oběd. Sedli jsme si k Nebelvírskému stolu a něco si vzali. " Viděl si dneska Felixe?,, " Pokud se nepočítá spícího v posteli tak ne,, " Dobře, díky,, kývnul sem.

Po obědě jsme šli do věže. " Myslíš, že ještě spěj?,, " U nich je možné všechno,, odpověděl sem. " Jo, to je pravda,, když jsme přišli do věe, vyšli jsme schody k nám do pokoje a vešli do něj. " Jo, ještě spěj. A to je půl jedné,, " Jo, to jsou oni,, " Tak to abychom je vzbudili, nemyslíš?,, " Dobrý nápad,, ale jak to udělat.

Přešla k Felixovi a Jamesovi. Oběma jim strhla deku. " Vstávejte ospalci,, nic. " Nech nás spát Lin,, " Tak jinak. Jestli okamžitě nevstanete, zavolám na vás Wooda a zařídím vám sobotní tréning jenom pro vás dva. To si pište,, asi to zabralo, jelikož hned vystřelili z postele a začali se hádat, kdo půjde jako první do sprchy. Nakonec zvítězil Felix.

" Klobouk dolů,, " Fajn. Tobě přenechám ty dva zbývající,, " Tak to díky,, " Nemáš zač,, udělám to jednoduše. Tichošlápka sem shodil z postele a Péťu taky. To je probudilo. " Kdo mě to tak drastickým způsobem budí?,, " Remus,, odpověděla Linný. Otočil sem se na ni. " Díky Lin. Aspoň vím, koho mám přerazit,, " Ráda sem pomohla,, " Náměsíčník ale nevypadá zrovna dvakrát nadšeně,, " To teda ne. Radši se zdejchni,,

" Díky za doporučení Jamesi. Mějte se pánové, já mizím,, a vyběhla z pokoje. A já za ní. Proběhli jsme společenkou a vyběhli na chodbu. " Linný, zastav,, " Radši ne,, " Já ti nic neudělám,, zastavila a otočila se na mě. Já taky zastavil. " Tak mě napadlo, jestli jim něco neprovedeme,, napadlo mě. Tak jo. Ale co?,, " No, řekněme že jim trošku upravíme fasádu,, zasmál sem se.

Počkali jsme, až kluci odejdou na oběd a pak jsme šli do našeho pokoje. Z krabice jsme vyndali čtyři barvy a vyběhli z pokoje. Z jednoho kumbálu jsme si " půjčili " čtyři kýble a barvy dali do nich. Kýble s barvou jsme pak vznesli kouzlem do vzduchu a tam je nechali levitovat. " Už je sem jenom dostat,, přikývla.

" Nejspíš budou ještě na obědě,, " Počkáme na ně před síní?,, zeptala se. " Jo,, a rozešli jsme se k síni. " Vím že je to blbý, ale jak dlouho si zvěromág?,, " Od třeťáku. Udělala sem to kvůli Felixovi. Nechtěla sem, aby byl při úplňku sám,, trošku se klepala. " Promiň, že sem se tě na to ptal,, " Nic se neděje,, lehce se usmála. " Linný, já vidím, že tě to trápí,, " Trošku možná jo. Ale to je jedno,, " Není to jedno. Chce se ti plakat, že jo,,

Přikývla. Přitáhnul sem si ji do obětí. " Klidně se vybreč,, poradil sem ji. Neodpověděla. Brečela. Hladil sem ji po hlavě. " To bude dobré. Neboj,, přikývla. Přestala plakat. " Děkuju Remusi,, objala mě. Usmál sem se. " Nemáš zač,,

Když jsme došli k síni, čekali jsme na kluky, až z ní vyjdou. " Už jdou,, oznámila. Jo, už jdou. " Bráško, kluci, půjdete prosím za mnou?,, " No, tak jo,, " Fajn, poťte za mnou,, podívali se na sebe a šli za ní. A já za nimi. Když došli pod oblouk, Lin na ně shodila kýble z barvami. " Jamie, ty se červenáš,, zasmála se. Dvanácterák totiž schytal červenou.

" Hahahahaha,, smál sem se. " A ty se tak nesměj,, napomenula mě. V tu chvíli sem byl i já barevný. Přestal sem se smát. Zato Linný se smála. Má krásný smích. Sirius mě dloubl do žeber. " Au, co blbneš?,, " Zírej na ni ještě chvíli a Felix tě seškvaří pohledem,, " Díky za varování,, " Rád sem ti zachránil kejhák,,

" Čí to byl nápad?,, " Jeho,, ukázala na mě. Kluci se na mě otočili. " Tak proč je taky od barvy?,, " Aby mu to nebylo líto,, " Neboj, mě by to líto nebylo,, uklidnil sem ji. " To sem ráda. Ale já už radši půjdu. Myslím, že mě volá Lili. Zatím,, otočila se a zamířila do věže. " A jak se zbavíme té barvy?,, zeptal Peter. " To bych taky rád věděl,, otočili se na mě. 

" Náměsíčníku!,, řekli všichni najednou. " No, ona zmizí až za týden,, " Za týden!?,, " Jo, za týden,, " Já tě přetrhnu Náměsíčníku,, " A já mu pomůžu,,  " Takže budu mít celý týden zelený vlasy?,, zděsil se Sirius. " Už to tak bude,, " Hrrr, příště dávejte barvu, která nevydrží týden,, " Jasně,, " Teď se ale poťme převléknout  do něčeho čistého,, zavelel Felix.