Vlčí rodina

Dopisy a začátek Silvestru

Pohled Linný

Dneska je silvestr. Celý hrad je vyzdobený, studenti chodí s papírovými čepičkami a frkají frkačky. Kluci na večer zase plánují jejich oslavu. Vímečně na ni můžou i prváci s druhákama. 

Jsou tři hodiny po odpoledni a já sem venku se Severusem a Lili. " Zase konec roku,, " Uteklo to tak rychle,, " To ano. U vás budou dělat Poberti oslavu, co,, " Jo. Ale abych se přiznala, nechce se mi tam,, " Aha,, " A vy nic mít nebudete?,, " Něco malého možná jo. Ale nevím to jistě,, " Jasně,, procházeli jsme se po pozemcích.

Jsou krásné. Zasněžené, bílé. Takové čisté. Asi po hodině jsme už šli do hradu. Já a Lili jsme šli do Nebelvírské  věže a Severus k nim do sklepení. Vyšli jsme nekonečno schodů a přišli před obraz s Dámou. " Zdravím dívky, jak se vám vede?,, " Skvěle, a vám Dámo?,, " Úžasně,, " Pustil abyste nás prosím?,, " Jistě, a znáte heslo?,,

" Brumbálovi sladkosti,, přikývla a pustila nás dovnitř. Ve společence byli jenom kluci, co chystali místnost na oslavu. " Dámy dorazili, kde jste byly?,, " Venku na pozemkách,, " A co tam?,, " Procházeli jsme se,, odpověděla sem a s Lili šla do našeho pokoje, kde je určitě i Marlen. Vešli jsme do pokoje a uviděli ji, jak leží na posteli a něco čte.

" Co to máš?,, " Dopis,, zavrčela podrážděně. " A od koho?,, " Black,, " Aha. Co ti píše?,, " Přečti si to,, podala mi ho. Převzala sem si ho od ní a začetla se.

Marlenko, ach Marlenko, 

ty má krásná květinko.

Tvoje vlasy svítí jako slunce,

co na nebe vždy vyjde.

My krásný pár bychom byli,

a to prosím nepopři.

Moje srdce tluče jen a jen pro tebe zlatíčko,

tak mě prosím nepošli do kopru sluníčko.

A tak se tě ptám, půjdeš se mnou na rande? 

A ne neberu jako odpověď.

Tvůj úžasný Sirius Orion Black💕

" No, musíš ale uznat, že rýmovat umí,, " Merline, on musí být egoistický i v tom pitomém dopise,, rozčilovala se. " Klid Marlen,, " Klid Lili, vážně?,, " Jo,, mezitím, co se ty dvě dohadovali sem si všimla, že Lili má na posteli taky obálku. " Lili, ty tady taky něco máš,, řekla sem ji a obálku ji podala. 

" Potter,, zavrčela.  A pak že Felix při úplňku vrčí. Otevřela ji a začetla se do dopisu. " Já ho nenávidím. On mě musí otravovat i přes ten pitomí kus papíru,, " Ale, nemůže to bít tak děsný, ne?,, " Na, přečti si to,, podala mi ho. Vzala sem si ho a začetla se.

Lilinko, ty má květinko.

Si můj ohníček,

a já tvůj náprstníček.

Spolu my budeme,

na koštěti spolu poletíme.

Si má zlatonka a já tvůj chytač.