Vlčí rodina

To nedopadne dobře

Remus

Asi za hodinu do pokoje přišli vysmátí kluci. Po chvilce si mě všimli. ,, Náměsíčníku, proč si nesedneš na postel a místo toho-stalo se něco?" zeptal se když si všimnul, že mi po tváří stékají slzy. Setřel jsem si je a začal mluvit.

 ,, S Lin jsem šel do knihovny. Po cestě se na ni ale vysypalo z kýblu holubí peří. Pomohl jsem ji ho z ní dát dolů. Vzal jsem si od ní její svetr, jelikož z něho bylo cítit to peří a dal ho sobě do brašny. Když jsme došli do knihovny, oba dva jsme hledali knihu, kterou zrovna potřebujeme. Najednou na nás ale začal padat regál s knihami. Než jsem stačil cokoliv udělat, Lin mě odstrčila z dosahu padající knihovny. Spadlo to na ni a já ji nemohl nijak pomoct. Moc mě to mrzí, je to má chyba" vzlykl jsem.

Postavil jsem se. Felix kolem mě prošel a došel k ní. Pohladil ji po vlasech a dal ji malou pusu na čelo. Pak se otočil na mě. ,, Než padla so bezvědomí řekla mi, že viděla na druhé straně regálu někoho ze Zmijozelu" dodal jsem. Jen co došel přede mě, chytil mě za límec u košile a rozzuřeně se na mě podíval. ,, Jsi vlkodlak sakra, měl jsi poznat, že něco padá!" ,, Nejsem nejdokonalejší, netušil jsem to" ,, Tak aspoň pro příště víš, co máš dělat. Nebo spíš nedělat!!" ,, Jak to myslíš Felixi?" zeptal se  ho nechápavě James.

,, Byla chyba ti dát u ní šanci. Kvůli tobě ji bylo ublíženo!" prosím, přestaň. ,, Kvůli tobě možná ztratí paměť!" dost. ,, Už se k ní nikdy nepřiblížíš! Ne do té doby, dokud v tebe nebudu mít zase důvěru!" překvapeně jsem vykulil oči. ,, Ne, to nemůžeš udělat" ,, Můžu, a taky to udělám".

Když už to vypadalo, že se na něj vrhnu a praštím ho, James se Siriusem a Peterem nás od sebe odtáhli. Přiznávám, muselo to být těžké, protože jsme oba dva vlkodlaci a tím pádem jsme mnohem silnější, než normální lidi. Mě držel Sirius a jeho James s Peterem. ,, Nechte toho, oba dva. Pěstmi nic nevyřešíte, o tom já něco vím" řekl nám James.

,, Fajn" přestal jsem sebou smýkat. Naposledy jsem se podíval na Lin, než jsem odešel z pokoje. Po cestě na Astronomku jsem potkal Lili s Marlen. Když si všimli, že mi tečou slzy, zeptaly se mě, co se stalo. Všechno jsem jim řekl. Snažili se mě utěšit. Docela se jim to povedlo. 

Po zkouškách NKU

Lin se už probudila. Vzbudila se asi o dva dyn později. Od té doby se se mnou snaží jakkoliv spojit. Mluvit se mnou, posílat mi sovy, posílat vzkazy přes poberty. Přes Felixe ne. Protože nějak zjistila, že on mi řekl, ať se od ní držím dál. Často po konci hodiny za mnou jde a mluví na mě. Já se ji snažím ignorovat. Je to pro mě těžké. Hodně. Každý den proto chodím za Uršulou a vylívám si u ní srdce. Občas to nevydržím a spustím slzy. Ji to nevadí. Poslouchá mě. A já ji za to jsem vděčný.

...

Pozítří se odjíždí domů. Do teď jsem s Lin neprohodil jediné slovo. A to se se mnou snaží hodně mluvit. Kvůli tobě ji bylo ublíženo. Tuhle větu nikdy nevypustím z hlavy. Věděl jsem, že jsem nebezpečný. A že si nikoho nemůžu pustit blízko k tělu. Jenže u ní...nedával jsem si pozor a ona...se mi začala líbit. Ne, nesmí se mi líbit. 

Byl jsem moc zamyšlený, že jsem nedával pozor na cestu a s někým se srazil. Oba jsme skončili na zemi tak, že ten někdo spadl na mě. Zvednul jsem hlavu a podíval se na toho dotyčného. Ten někdo byla Linný. Celou jsem si ji prohlédl. Když vzhlédla a podívala se mi do očí poznal jsem na ni, že je nevyspalá. ,, Promiň" omluvil jsem se ji, lehce ji chytil za ramena a pokusil se ji zvednout. To se ji asi nelíbilo, protože mi odstrčila ruce, posadila se mi na nohy a chytla mě za límec.

Tu poslední věc má s bratrem stejnou. Já se posadil a rukama jsem se zapřel, abych si znovu nelehnul na zem. ,, Proč se mi vyhýbáš? Co všechno ti můj bratr řekl?" spustila. Mlčel jsem. ,, Tak mluv" lehce se mnou zatřásla. Pořád jsem mlčel. ,, Proč se mi vyhýbáš? To jsem tě tak moc otravovala, že už se mnou nemluvíš?" zavřel jsem oči. ,, Nebo ti na mě už nezáleží?" zašeptala. Teď bylo těžké, nic neříct. Když jsem se ale už nadechoval, že něco řeknu, pustila mě a postavila se.

,, Mlčení znamená souhlas, Lupine". L-lupine? Překvapeně jsem vykulil oči. Takhle mi neřekla. Nikdy. Než jsem se nadál, byla pryč. A s ní i má šance, ji vše vysvětlit. Ztratil jsem ji. Ztratil jsem dívku, ke které jsem cítil určité city.