Vlčí rodina

1. polovina prázdnin

Linný

Když nastal den odjezdu, nesedla jsem si do kupéčka s Felixem, ani poberty, ani Lili a holkama. Sedla jsem si sama. Chtěla jsem být sama. Konec roku...byl děsný. Felix se úplně zbláznil, Remus se mi vyhýbal, jen poberti a holky si se mnou povídali. Ano, Felix to taky zkoušel, ale ignorovala jsem ho. Byla jsem na něj naštvaná. A pořád jsem.

V kupéčku jsem nejspíš usnula, protože mě asi tři čtvrtě hodiny před příjezdem probudil Regulus. Až do konce cesty u mě zůstal. Ráda jsem si s ním promluvila. Vyslechl mě. Když vlak zastavil, vystoupili jsme z něj a společně počkali na kluky. On na Siriuse a já na Felixe. Po chvíli k nám kluci dorazili. Ihned, jak mě s ním viděli, nejspíš si domysleli své. Vzali mi vozík s věcmi a vtáhli mě mezi sebe.

Felix se Siriusem došli k Regulusovi a začali mu něco říkat. On za nic nemohl. Vyprostila jsem se Jamesovi, který mě držel za loket a postavila se před Reguluse. Bránila jsem ho. Při tom jsem se s Felixem hádala. Nechtěla jsem, aby Regulusovi něco udělali. Na mém bratrovi bylo ale vidět, že už má dost. Byl dost naštvaný. Zvedl ruku, a nejspíš mě chtěl uhodit. Čekala jsem přicházející ránu. Oči jsem měla otevřené. Ale než se mě stihl dotknout, jeho ruku chytla ta Regulusova.

,, Ty by jsi ublížil své sestře?" ,, Ty se do toho nepleť, Blacku" odsekl mu a ruku mu vytrhnul. ,, Felixi!" ozvalo se pár sekund na to. Ten hlas jsem poznala. To je teta Mary. Oba jsme se na ni podívali. Docela naštvaně k nám šla. Jen co k nám došla, spustila pár nehezkých slov na Felixův účet. Byla hodně naštvaná. Koutkem oka jsem se podívala na ostatní. Taky vypadali vyděšeně. To ale nebylo vše. Felix se s ní začal taky hádat. 

Oba dva se hádali a nedávali pozor, co se kolem nich děje. Zatím co se hádali, Sirius, Regulus a Peter už odešli. Nevnímali okolí. Po nějaké chvíli Mary vypěnila. Napřáhla se a chtěla dát Felixovi facku. Nikdy nás nebyla, jen nám dala malý políček. To je vše. Ale facku? To je i na ni moc. Těsně před tím, že se její dlaň střetla s Felixovou tváří, jsem se před něj postavila. Místo něj dala facku mě. Nesnesla bych, aby někdo ublížil mému bratrovi, i když se teď hádáme. 

Netrvalo dlouho a Mary si uvědomila, že netrefila jeho, ale mě. Chtěla mě jít utěšit a omluvit se, ale než to stačila udělat, James si mě stáhl za sebe. ,, Bude u nás. Než se vy a Felix dáte do kupy. Zaslouží si rodinu, která se nebude mezi sebou hádat kvůli každé prkotině" řekl, dal můj kufr s koštětem na jeho vozík, posadil mě na něj a bez jakéhokoliv slova se mnou odešel z kouzelnického nástupiště. 

Tam na něj už čekali jeho rodiče. Byli trošku překvapení, že mě chce u nich nechat, ale nevadilo jim to. Když jsme se chtěli přemístit, viděla jsem Felixe, jak se nás snaží doběhnout. Pozdě. Manželé Potterovi náš přenesli k nim domů. Ubytovali mě v pokoji vedle Jamese. Byla jsem jim za to vděčná. Kdybych měla být v jedné domácnosti s Felixem, asi bychom se pozabíjeli navzájem. A Mary? Ta by byla určitě taky naštvaná.

...

U Potterových jsem už skoro měsíc. S Jamesem se tu jeden nikdy nenudí. Vážně. I pan a paní Potterovi jsou velmi milý lidé. Paní Potterová mě naučila upéct bábovku, ovocné knedlíky a opravdu skvělou horkou čokoládu, no a pan Potter mě naučil kouzelnické šachy, nějaké letecké kousky na koštěti-které Jamesovi moc nešli- a taky trošku sebeobranu. To jsem docela ocenila. 

Zítra je úplněk. Dnes ráno jsem se s Euphemii-paní Potterovou-domluvila, že se pojedu podívat na Felixe a možná se i vrátím. Souhlasila. Nebyla proti a já si jsem vděčná. Druhého dne ráno, kolem jedenácti takže už skoro v poledne jsme se rozloučila s Euphemií a Jamesem. Pan Potter-Flemont- mě přenesl před dům, kde jsem bydlela, rozloučil se se mnou a přemístil se za svou rodinou.

Já jsem vešla za branku a zazvonila na domovní zvonek. ,, Už jdu" ozvala se zevnitř teta. Když otevřela dveře, vykulila oči. Nečekala, že to budu já. Než jsem stačila cokoliv udělat, přitáhla si mě do obětí. Také jsem ji objala. ,, Holčičko moje, tolik jsi mi chyběla" ,, Taky jsi mi chyběla" přiznala jsem se. Za nějakou chvíli mě pustila a obě jsme vešli do domu. Já se zula a po schodech so patra jsem vyšla nahoru a rovnou ke mě a Felixovi do pokoje.

Sotva jsem otevřela dveře, už spustil. ,, Mary, teď mě nech. Nemám hlad" řekl dost nevrle. Zavřela jsem za sebou dveře a šla k němu. Byl ke mě otočený zády a něco dělal u okna. Neviděl mě v jeho odrazu, protože ho měl otevřený. Slyšel mě. ,, Mary, řekl jsem, že nemám hlad. Nebudu jíst dokud se on-" když se na mě otočil, strnul v pohybu. ,, Nejsem Mary. Ale můžu zase jít, pokud chceš klid".

Otočila jsem se, že půjdu ke dveřím. Než jsem stačila udělat krok, došel ke mě, otočil k němu čelem a objal. Taky jsem ho objala. Hladil mě po vlasech a při tom mě k sobě tisknul. Slyšela jsem, že vzlyknul. ,, Prosím, promiň mi mé chování předtím. Byl jsem naštvaný na sebe, že jsem tě nezvládl ochránit. A to na tom nástupišti, neudržel jsem se. V životě bych ti neublížil. Tam moc mě to mrzí" potichu mi vzlykal do vlasů. Hladila jsem ho po zádech.

,, Neplakej, bude to dobré. Nezlobím se na tebe. Opravdu" odtáhl se ode mě a podíval se na mě. ,, Opravdu?" ,, Ano". Usmál se. ,, Proč jsi tady?" ,, Nechtěla jsem tě nechat o úplňku samotného" ,, Lin, jsem nebezpečný. Měla jsi...měla jsi zůstat u Jamese" ,, Ne, budu s tebou" chytla jsem ho za rukáv a dovedla ho ven na trávník. Tam jsem se proměnila na vlka a i s ním si na trávník lehla. Po chvíli jsme toho nechali a místo toho blbli. Tohle jsme dlouho nezažili. A já jsem ráda, že už nejsme rozhádaní. Takhle bych to chtěla navždy. Žádné hádky, jen klid, rodina, přátelé a štěstí.