Vlčí rodina

Opakování, knihovna a kdo to udělal?

Pohled Remuse

Za pár týdnů jsou zkoušky NKU. Jestli se James se Siriusem a možná i Peterem nezačnou učit, tak asi neprolezou do šestého ročníku. Ale fakt, měli by se už začít učit. James má v hlavě jen Lili nebo duto, Sirius tam má duto, a Peter tam má aspoň ty recepty. Ale jinak taky duto.

Momentálně sedím ve společence a snažím se něco málo doučit. Nejsem sám. Felix je tady taky a taky se šprtá. Hlavně lektvary. Ty nemůže pokazit. Sice je na tom lépe než na začátku roku, ale pořád by se měl ještě učit. ,, Reme, ty nás tím učením zabiješ" stěžoval si Sirius. ,, Jen chci, aby jste neopakovali ročník. A myslím, že vy to taky nechcete. Co by tomu řekli vaši rodiče?" ,, To si radši ani nepředstavuju" zhrozil se James. ,, A proto se uč. Aby se tví rodiče nenaštvali. To vy ti určitě zakázali létat na koštěti"

,, To by mu neudělali. Nebo jo?" zeptal se Peter. ,, Mám takový pocit, že udělali Péťo" odpověděl Felix. Tím jsem ukončili naši konverzaci o tom, jestli by paní nebo pán Potterovi zabavili Jamesovi jeho koště. Já si myslím, že by to opravdu udělali. Jen jsem se pousmál, zvedl učebnici dějin a začetl se. Asi tak po hodině to Sirius s Jamesem vzdali a šli do pokoje. Půl hodiny po nich odešel Peter, který šel také do pokoje. Takže jsem zbyl sám s Felixem.

Za nedlouho jsem slyšel, jak jde někdo z dívčích ložnic do společenky. Nevím kdo to byl. Učil jsem se dál. Někdo si vedle mě sedl. Podíval jsem se, kdo to je. Byla to Lin. Ona šla dolů ze schodů. Naklonila se ke mě a zřejmě se začetla do mé učebnice. Nenápadně jsem se na ni díval. Vlasy ji padali do čela. Zvedl sem ruku a opatrně jí je dal za ucho. Zvedla hlavu a podívala se na mě. ,, Děkuju Remusi" zčervenala. Usmál jsem se. ,, Nemáš zač"

Narovnala se a podívala se na Felixe, který se pořád učil lektvary. ,, Nechceš si dát pauzu Felixi? Učíš se tady už docela dlouho" ,, Máš pravdu. Dám si pauzu" zavřel učebnici lektvarů a poklidil si učení. Lin se postavila a šla k němu. Pomohla mu sebrat učení. ,, Děkuju" ,, Nemáš zač" natáhl ruce a vzal si od ní jeho učení. ,, Půjdu do pokoje" dal ji pusu do vlasů. ,, Užívej učení Reme" zasmál se a odešel.

Zůstal jsem sám s Linný. Pořád stála. ,, Nechceš si sednout?" navrhnul jsem ji. ,, Asi ne, děkuju. Přišla jsem se tě na něco zeptat" ,, A na co se mě chceš zeptat?" ,, No, šel by jsi se mnou do knihovny? Jestli se ti bude chtít" usmál jsem se. ,, Moc rád s tebou půjdu do knihovny" usmál jsem se. Co že jsem to právě řekl? Moc rád s tebou půjdu do knihovny. Musel jsem říkat to moc rád?

Když jsem se na ni potom podíval, lehce se červenala. Pousmál jsem se. Postavil jsem se a učení si dal do brašny. ,, Půjdeme?" ,, Jo, jasně" vyšli jsme ze společenské místnosti a šli jsme do knihovny. Cestou jsem se po ní občas podíval.

Pohled Linný

Šla jsem s Remusem do knihovny. Prosím, že se nečervenám. Určitě vypadám příšerně. Než jsem se nadála, vysypal se nade mnou kyblík s holubím peřím. Měla jsem ho ve vlasech, pod svetrem a nevím jak tam dostal, na ramenech a kolem mě ho taky trošku bylo. Kdyby to bylo aspoň soví peří. Tohle je ale holubí. Na něj mám alergii.

Začala jsem kýchat a taky se mi trošku motala hlava. Co tady dělá holubí peří? Na tu otázku si odpovím později. Teď musím to peří dát pryč. ,, Lin? Jsi jsi v pořádku?" ,, No, jak se to vezme. Mám alergii na tohle peří" kýchla sem. Remus zvedl ruce a shazoval ze mě peří. Kýchla sem. ,, Promiň" ,, Ty se neomlouvej. Nemůžeš za to, že to na tebe spadlo" ,, Asi máš pravdu" usmál se.

,, Sundáš si svetr?" řekl najednou. Vykulila sem oči. ,, C-cože?" ,, Jestli to myslíš tak jak to myslíš, tak tak to není. Jen pod ním máš peří. Když ho tam budeš mít pořád, budeš kýchat" vysvětlil mi to. ,, Promiň za moji reakci" ,, Neomlouvej se, já bych se měl omluvit. Špatně jsem to řekl. Máš pod tím svetrem něco?" ,, Ano, tričko" ,, Dobře" otočil se zády ke mě. ,, Já jen, aby ti to nebylo nepříjemný" zčervenala sem.

Sundala jsem si svetr a vyndala z něj všechno peří. Pořád ten svetr tím peřím byl cítit. Složila jsem ho a držela ho v ruce. ,, Dobrý, už se můžeš otočit" řekla jsem mu. Otočil se. ,, Proč sis ho zase neoblékla?" ,, Je z něj cítit to peří. Nemůžu si ho vzít, aniž bych kýchala" ,, Aha. Dej mi tvůj svetr" ,, Proč?" ,, Vezmu ho k sobě do brašny" ,, To nemusíš. Já ho vezmu" ,, Když ho poneseš, je možnost, že budeš kýchat" natáhl ke mě ruku a svetr mi vzal. Uklidil ho k sobě do brašny.

,, Reme, to jsi nemusel" ,, Chtěl jsem ti ji vzít. Tak poť, půjdeme do té knihovny" lehce mě chytil za rukám a vedl mě do knihovny. Zčervenala jsem. Nikdy mě nechytil za rukáv. No, prošli jsem několika chodbami než jsme přišli do knihovny. Tam jsme na židlích odložili Removu brašnu a šli se podívat po regálech, jaká kniha by nás mohla zaujmout.

Ano, Remus mě už pustil. Abych se přiznala, líbilo se mi, když mě držel za rukáv. Vypadal roztomile, když se červenal.

Pohled Remuse

Držel jsem ji za rukáv. Já ji opravdu držel za rukáv. Snad si nevšimla, že jsem se červenal. Klidně bych ji tak držel pořád. Ale to už jsme vešli do knihovny a já ji pustil. Dal jsem si brašnu na jednu ze židlí a šli jsme se podívat po nějakých knihách.

Chodili jsme mezi regály a dívali se různě po knihách. Byly tu opravdu zajímavé knihy. Občas jsem si nějakou vzal do ruky a četl si její obsah. Pak jsem ji zase vrátil zpět. Podíval jsem se na Lin. Trošku jsem se zasmál. Snažila se dosáhnout na jednu knihu, která byla výš, než ona dosáhla. Došel jsem k ní, natáhl se a knihu vzal.

Podíval jsem se na ni. ,, Dal by jsi mi prosím tu knihu Remusi?" požádala mě. ,, Něco za něco" ať je trošku sranda. Nechci ji moc trápit. ,, Až budeme ve věži, dám ti tabulku čokolády. Té co máš rád" ,, Hm, ne, chtěl bych něco jiného" ,, Dobře. Jestli na tohle přijde Felix, nedopadne to dobře". Jak to myslí? ,, Jestli přijde na co?"

Sotva jsem to dořekl, postavila se na špičky a dala mi pusu na tvář. Vykulil sem oči a určitě jsem i zčervenal. Nevěděl jsem co říct. Jen jsem se na ni díval a nic neříkal. Byl jsem překvapený. Hodně. Zvedla ruku, vzala mi knihu z ruky a šla se klopenou hlavou pryč. Já jen stál a díval se za ní. Zatřepal jsem hlavou, vzpamatoval se a šel za ní. No šel, spíš skoro utíkal. Dohonil jsem ji až skoro u dveří od knihovny.

Lehce jsem ji chytil za ruku a vedl ji hlouběji do knihovny. Když jsme byli až vzadu, zastavil jsem a postavil se před ni. ,, Proč jsi chtěla odejít?" ,, Byl špatný nápad to udělat" ,, Nebyl" vyhrkl jsem asi až moc rychle. Překvapeně se na mě podívala. ,, Nebyl to špatný nápad. Líbilo se mi to" řekl sem už normálně rychle. Pořád se na mě dívala. Jen ne už vykuleně.

Udělal jsem k ní malý krok a pohladil ji po vlasech. Usmála se. I já se usmál. Slyšel jsem, že vedle nás spadly knihy. Když jsem se tím směrem podíval viděl jsem, že na nás padá knihovna. Těsně před tím než na nás dopadla, mě Lin celkem silně odstrčila mimo její dosah. Jen co jsem dopadl na zem, knihovna na ni spadla. Ne, ne ne ne ne ne. Ihned jsem se zvedl a šel ji vyhrabat zpod těch knih.

Trvalo mi to asi pět minut, než jsem našel její ruku, kterou si chránila při dopadu regálu hlavu. Rychle jsem z ní dal pryč regál i knihy a vzal s ji do náruče. Chvilku na to otevřela mírně oči a podívala se na mě. Usmála se a pohladila mě po tváři. ,, Nebuď smutný, není to tvoje vina a jsem v pořádku" ,, Nejsi, právě na tebe spadl regál s knihami" ,, Nespadl náhodou. Někdo ho shodil. Všimla jsem si toho v mezeře, ve které chybí knihy"

,, Víš, kdo to byl?" ,, Ne přesně. Vím jen to..že měl, zmijozelský hábit" dořekla to a padla do bezvědomí. Až najdu toho kdo to udělal, zatočím s ním. Postavil jsem se s Linný v náručí, nějak šikovně jsem si vzal brašnu a šel jsem do věže. U vchodu do věže jsem řekl dámě heslo a vešel dovnitř.

Ve společenské místnosti nikdo nebyl. Byla úplně prázdná což se docela divím. Většinou tu někdo je. No, nebudu to řešit. Po schodech jsem vyšel až ke dveřím od našeho pokoje. Opatrně jsem ji položil do mé postele. Prosím, odpusť mi, že jsem tě nedokázal ochránit. Odpusť mi prosím. Chytil jsem ji za ruku a lehce si s ní propletl prsty. Má oproti mě tak malou ruku. Cítil jsem, že mi stekla slza. ,, Odpusť mi to Linný, prosím"