Vlčí rodina

Prasinky

Pohled Linný

Týden utekl jako voda a znovu je tu víkend. Sobota. Den kdy všichni spěj až do oběda. Pokud nepočítám Remuse. Ten vstává docela brzo, na to, že je sobota. Za to Sirius s Jamesem spěj do dlouho.

No, je sobota a je taky povolený výlet do Prasinek. Od tety máme povolení, že tam jít můžeme. Takže toho chci využít a jít tam. Vzala sem si svetr, čepici, šálu a kabelku s peněženkou a šla sem do kouzelnické vesničky. Lili šla s Marlen a holkama z vedlejšího pokoje a Felix s Poberty. Takže já šla sama.

Abych se přiznala, ani mi to nevadí. Před vstupní síní už čekala McGonagallová a kontrolovala povolení. Dala sem ji to moje a zařadila se k ostatním studentům, kteří jdou taky do vesničky. Viděla sem poberty a Lili s holkama. Rozešli jsme se do vesničky. Cestou sem přemýšlela, kam půjdu.

Slyšela sem, že taškář má ve vesničce taky jednu pobočku. Tak se asi stavím tam. když jsme došli do vesničky, všichni se někam rozprchli. Já šla k taškářovi. Vešla sem do obchůdku a šla najít bombičky a nějaké barvy.

Dala sem svůj nákup do košíku a šla to zaplatit k pokladně. " Budou to dva galeony, dvacet pět sprců a deset scvrčků,, vyndala sem potřebnou sumu a podala ji prodavači. " Děkuji za váš nákup,, " Na shledanou,, a vyšla sem z ochodu.

A kam teď? Asi se jen tak projdu. A tak sem chodila jako magor pořád dokola. Kolem obchůdků a zase zpět. Když sem procházela kolem jednoho obchůdku, ve kterém mají skoro všechno, potkala sem Severuse.

" Ahoj Severusi,, otočil se na mě. " Ahoj Linný,, pozdravili jsme se. " Kam máš namířeno?,, zeptala sem se ho. " Asi ke Třem košťatům. Jdeš se mnou?,, " Pokud by ti to nevadilo ta ráda,, " Tak jdeme,, lehce se usmál. Společně jsme šli ke třem košťatům.

Malá kouzelnická hospůdka. Vevnitř jsme si sedli k jednomu ze stolů a poprosili madam Rosmertu, jak ji říkali, aby nám přinesla dva máslové ležáky. Než nám je přinese, jsme si začali povídat. " A, v jakých obchodech si zatím byl?,, " V tom obchodě, u kterého jsme se potkali a u Džina v lahvi,, " Aha,, " A ty?,, " Jenom u taškáře. Jinak nikde. Nevím, co všechno je tady za obchody,,

" Tak bychom mohli nějaké projít ne?,, " Tak jo,, přikývla sem. Rosmerta nám akorát přinesla ležák. Poděkovali jsme a vzali ho do rukou. Upili jsme. Je to dobrý. Podívali jsme se na sebe. Rozesmála sem se. A Severus se taky trošku zasmál. " Máš pěnu na puse,, naznačila sem mu.

" To ty taky,, fakt? Utřela sem si pusu. " A jo, díky,, byla s ním zábava. Povídali jsme si a při tom upíjeli máslový ležák. Najednou se otevřeli dveře do hospůdky a dovnitř vešli poberti a Felix. To není dobrý. Severus říkal, že ho šikanují.

Jestli si ho všimnou, nedopadne to dobře. Koukla sem se zpět na Severuse. Taky si jich všimnul. " Chceš tady být, nebo půjdeme?,, zeptala sem se ho. " Radši bych šel,, " Dobře,, na stole jsme nechali peníze a šli ke dveřím, které vedou ven z hospůdky. Doufali jsme, že si nás nevšimnou.

Sedli si k jednomu stolku a kecali mezi sebou. Vyšli jsme z hospůdky a před ní se zastavili. " No, asi nás neviděli,, " Asi ne,, " A, kam teď?,, " Do Medového ráje?,, navrhnul. " Tak jo,, přikývla sem.

Rozešli jsme se k obchůdku. Když jsme k němu došli, vešli jsme do něj. Vonělo to tady sladkostmi a byla tu příjemná atmosféra. " Páni, to je úžasný,, " Jo, je to dobrý,,

Přešli jsme k regálu s čokoládovými žabkami a každý jsme si vzal dvě. " Ještě něco?,, " Já už nic. A ty?,, " Taky nic,, " Dobře,, přešli jsme k pokladně a zaplatili to. Vyšli jsme k ráje a šli se jen tak projít po pozemcích.

" Nevíš, kolik je?,, zeptala sem se ho. " Nevím. Ale typoval bych tak kolem půl jedné,, " Asi bychom už měli jít do hradu. Na oběd, ne?,, " Jo asi jo,, otočili jsme to a šli do hradu.

Když jsme došli k síni, rozdělili jsme se a každý si šel sednout ke svému kolejnímu stolu. Vzala sem si trošku zeleninového salátu a pustila se do něj. Byl docela dobrý. Dojedla sem a šla ze síně. Asi se trošku projdu po hradě.

No jo, jak je sobota, tak nikdo nenosí školní uniformu. A taky jsou venku. Moc lidí nepotkávám. No, už bych mohla jít do věže. Otočila sem to a šla do Nebelvírské věže. Řekla sem dámě heslo a vešla do společenské místnosti.

Odnesla sem si věci do pokoje, vzala si knížku a šla si s ní sednout dolů do společenky. Sedla sem si do jednoho křesla, které bylo v jednom roku a začetla se do děje.

Četla sem si už asi hodinu, když do společenky vešli kluci. Schovala sem se za knížku a doufala, že si mě nevšimnou. Prošli kolem mě bez povšimnutí. Super. Pokračovala sem ve čtení.

Byla sem už uprostřed knížky, když mi ji někdo vytrhnul z ruky. " Hej, já ji čtu,, rozkřikla sem se na toho dotyčného. Felix. Ajajaj. To bude přednáška. Postavila sem se.

" Takže, kde si dneska byla?,, to bude výslech. " V Prasinkách,, " S kým?,, " Nejdřív sama a pak s kamarádem,, " A jak se jmenuje?,, " Proč bych ti to měla říkat?,, " Protože to chci vědět,, " Já ti to neřeknu,, " Řekneš,,

" Neřeknu. A ty se klidně stav na hlavu,, s tím sem se otočila a šla do pokoje.

Pohled Felixe

Chtěl sem jenom vědět, s kým byla v Prasinkách. Nechtěl sem ji naštvat. Uvědomil sem si, že ještě držím její knížku. Otočil sem to a šel k nám na pokoj. Vešel sem dovnitř a její knížku položil na postel.

" Kde si vzal tu knížku?,, " Vzal sem ji Lin,, " A proč?,, " Chtěl sem, aby si mě všímala,, " To si mohl udělat i jinak,, " To říkáš brzo,, lehnul sem si na postel a opřel se o pelest. Vzal sem její knížku do ruky a pořádně prohlídnul.

Eliza a její nestvůry. Přečetl sem název knihy. Takže nějaká holčičí slaďárna. No, ale mohl bych si přečíst, o čem to je. Hm, hm, hm. Docela zajímavé. Otevřel sem ji tam, kde ji měla založenou.

Prostředek knihy. Vypadla na mě fotka jak stojíme na louce a ona je ve vlčí podobě. Oba dva se usmíváme. Ta fotka je ze dne, kdy se poprvé proměnila. Ještě si na to pamatuju.

Mary byla s námi, když se ji to povedlo. Založil sem ji zpátky a položil na noční stolek.