ICE LoVE✔️

11.

Harper Brooklyn

Stála jsem před otevřenou skříní a snažila se vyřešit můj dnešní outfit. Jo dobře, vím že mi může být nějaký večírek pro hokejisty naprosto jedno, ale chtěla jsem vypadat dobře, ne pro ně, ale pro sebe.

Vytáhla jsem rámínko s letními, zlatými šatami. Měla jsem je vloni na svatbě tety Gwen.

Ale byly příliš odvážné na nějaký chladný večer.

Vydechla jsem nesnesitelný dech z mé hrudi a vrátila šaty zpět na místo, do hloubky mého šatníku.

Skřípot dveří a následně se objevila rozcuchaná tmavě blonďatá hlava mezi futry a dveřmi, zamračila jsem se na mračící se osobu. ,,Klepat, Klepat!" Zopakovala jsem, jako každý jiný den.

,,Harper, notak trvá ti to moc dlouho!" Otráveně si povzdechl a vplul do mého pokoje. ,,No a? Neměl jsi si vybrat za doprovod mě." Zavrčela jsem na něho, naštvaná tím, že páteční večer strávím se svým bratrem a partou bez mozkových idiotů, kteří si zvedají ego nad tím, že krasobruslení je pouhá hloupost, primitivové jako můj otec, nechtěla jsem soudit otce, ale o krasobruslení měl stejné mínění jako polovina hokejistů. 

Lucas s trucovitým komentářem, který jsem nezachytila odešel z mého pokoje, měl štěstí, že jsem neslyšela jeho samomluvu jinak bych se za ním rozeběhla a tento začínající večer by nedopadl dobře. 

Přešla jsem na dva kroky ke dveřím a zabouchla je s větší silou, než bylo původně v úmyslu. 

Znovu jsem se věnovala svému šatníku a pečlivě zvažovala každičký kousek oblečení, který jsem vlastnila. Na mé dveře se ozval jemný klepot, protočila jsem si pro sebe očima, protože jsem se snažila přemýšlet a pokaždé mi sem někdo leze. 

Liz vstoupila do mé místnosti, skrčila jsem obočí a přesměrovala pohled zpět do šatníku. Liz zavřela dveře s jemným úsměvem na rtech a potopila se na mou postel, zkřížila nohy a dlaněmi se opřela za sebou o přikrývku. 

,,Vybíráš si něco na ten večírek?" Zavrtěla obočím a zaculila se. Střelila jsem po ní suchým pohledem, protože jsem opravdu neměla náladu řešit nějaký pošahaný hokejový večírek. 

,,Snažím se, už abych to měla za sebou." Vytlačila jsem svou frustraci a plně se otočila na svou sestru. Zvedla se s rozšířeným úsměvem na rtech, protlačila se kolem mě a naklonila se do mého šatníku. ,,Brala by jsi spíše džíny a nebo sukni?" Naklonila mi tázavý pohled, zkroutila jsem spodní ret mezi zuby a zapřemýšlela. 

Chtěla jsem konečně vyniknout, ukázat všem, že už nejsem ta malá holka za, kterou mě všichni měli. Malá a slušná. 

Liz se chápavě usmála a obrátila pozornost zpět dovnitř šatníku: ,,Chápu." zahihňala se. 

Otočila se a v rukou svírala růžovou sukni a bílé tričko s dlouhým rukávem, vypadalo to sladce. 

,,Liz, budu vypadat jako malá." Nervózně jsem pohlédla na kousky v jejich rukou. ,,Jsi mladá." Poupravila mou verzi s krátkým úsměvem, znovu se otočila a tentokrát vytáhla červenou, kratší sukni se zipem vzádu a černé triko s holými rameny.

S úsměvem jsem si to od ní převzala a zmizela ve své koupelně, převléct se. 

Než jsem vyšla zkontrolovala jsem svůj odraz v zrcadle, vypadala jsem dospěle a opravdu doufala, že to poznají i ostatní. S úsměvem jsem vystoupila z koupelny a čekala na reakci od Liz.

,,Páni, vypadáš.." Odmlčela se. ,,Dospěle." Zazubila jsem se nad svým menším vítězstvím, nebylo to něco co odhalovalo příliš, nebo snad bylo nějakým způsobem příliš vyzívající.

Liz mi vyžehlila vlasy a pomohla s mírným make-upem. 

Justin Bieber:

Byl jsem zmrzlý už asi dvě minuty na své nepohodlné židli v rohu kavárny ve, které jsem měl sraz s Ginn.

,,Ještě jednou prosím a pomaleji." Zopakoval jsem s nervózní tóninou v hlase. 

Obličej jsem zabořil do svých dlaní a konečkami prstů zavadil o vlasy. Vůbec jsem nerozuměl této situaci.

Ginny se vlídně usmála, byl to krátký a trpělivý úsměv. ,,Když jsme se rozešli zjistila jsem, že jsem těhotná." odmlčela se. ,,Pověděla jsem to mamce a společně jsme se přestěhovaly k babičce, aby se mamka mohla věnovat dítěti a já dokončit školu, bylo mnohem jednodušší dodělat školu jinde a později se s neposkvrněným štítem vrátit sem." 

,,Kdybych to věděl, tak bych se ti snažil všemožně pomáhat." Vykoktal jsem ze sebe tiše. Ginny se smutně usmála: ,,Omlouvám se ti za to." Jen jsem přikývl, neměl jsem slov.

Nemiloval jsem Ginny, už vážně ne. Kdysi to byla má druhá láska, ale asi ne natolik, abych se hroutil z toho, že s ní nemohu být.

,,Kolik jí je?" zeptal jsem se. Ginny zašátrala ve své kabelce: ,,Skoro čtyři." Uculila se nad fotografií, kterou položila na stůl předemně. 

Dívka na fotografii byla kouzelným růžovým zjevením. Měla blonďaté vlasy a moje karamelové oči, culila se do fotoaparátu a ukazovala růžového medvídka. ,,A jméno?" Upnul jsem zrak stále na onu malou holčičku, neznal jsem jí osobně, ale v hrudi se mi i přesto rozlilo teplo.

,,Pamela." Vzhlédl jsem na ženu, která měla semnou malou holčičku, proč mi to neřekla?

,,A co odemně tedy potřebuješ? Jsi v potížích?" Domníval jsem se, že bude požadovat nějaký finanční příspěvek, nebránil bych se, klidně bych jí přispěl kolik jenom potřebovala.