ICE LoVE✔️

8.

Justin Bieber

,,V pátek nemám čas." Prskl jsem do telefonu jedné, velice neodbytné slečně. ,,Už zase? Já nevím co si mám myslet!" Vykřikla mi do ucha, protočil jsem naštvaně očima.  ,,Třeba nic, věnuj se své práci a dej mi pokoj." Znělo to jako forma ukončení našeho sexuálního spojení.

Položil jsem hovor s ní, byla to obyčejná dívka, která semnou spala pro prachy, těžko říct na co je potřebovala, nestaral jsem se o její problémy, stejně jako ona se nestarala o ty mé.

Byla mi dobrá doopravdy jen na jednu věc, kterou uměla podle mého žebříčku hodnocení, tak průměrně.

Aneb Ryanova čtyřka a moje trojka.

Mobil v ruce znovu zazvonil, naštvaně jsem pohlédl na display a zjistil příchozí hovor od táty. Ten mi ještě chyběl.

Nechal jsem to zvonit pár vteřin, než jsem to zvedl a přiložil k uchu.

,,Proboha Justine! S kým furt mluvíš!" Vyjel rozhořčeně.  ,,S nikým." Zamumlal jsem,

bydlel jsem sám a byl plnoletý, přesto si rodiče mysleli, že mi mohou zasahovat do života a jeho chodu.

,,Co potřebuješ?" Prolomil jsem ticho. ,,Máma nesehnala nikoho na výuka,"  a sakra jenom to ne. Určitě mě do toho bude chtít navléct. ,,No a co já s tím? Mám práce dost." Vyrazilo nehlídaně z mých úst.  ,,Jo já to vím, ale jako boková práce než seženeme nějaké studentky, které by to místo zastaly?"  Promnul jsem si tváře a snažil se vydýchat další jejich problém. 

,,Nelíbí se mi to." Vážně jsem nevěděl jak se mám z toho vykroutit. ,,Jen dnes, vezmi Ryana třeba a já se přidám." Měl jsem na jazyku protestní komentář proč tam nejde tedy máma sama. 

,,Zkusím to." Řekl jsem poraženě. To bylo zase mnoho povyku pro nic.

Prohodil pár slov na, které jsem neměl další sílu a konečně to položil.

Posadil jsem zadek do měkkých polštářů na křesle a zapřel záda do opěrky, zubami drtil spodní ret a nepřítomně zíral před sebe do prosklené zdi.

Můj telefon se znovu rozezněl vedle mě na konferenčním stolku. Ignoroval jsem vibrace a zvuky, které se ostře střetávaly s mým ušním bubínkem. 

Prsty zajely do masivních, kožených opěrek na každé straně, mobil utichl, ale o vteřinu se znovu probudil k životu.  Špičky prstů se zaryly hlouběji do loketních opěrek, nával slabosti a staré síly.

Hlavou jsem hodil do zádu přičemž se temeno střetlo s opěradlem zamnou.  Oční víčka jsem přitiskl pevně k sobě a modlil se, aby tahle situace přešla jako vlna přes klidnou vodu.

Najednou vše zmizelo, tlukot mého srdce se zrychlil, dech se stal nepravidelným, tiskl jsem víčka více k sobě a prsty stále hlouběji v opěrkách jako, kdyby mě to zadržovalo.

Tikot hodin na stěně se stal mnohem hlasitějším, nevydržel jsem to a vstal rychle z křesla.

Běžel jsem do pokoje pro hosty v mém domě a získal z menší lékárničky to co jsem potřeboval.

Zrychleně jsem dýchal a zíral na věci v mých rukách, byl jsem blázen, ale nějakým způsobem mi to pomáhalo.

Začal jsem praktikovat to co už skoro dva a půl měsíce. 

Nevydržel jsem.

Matka by byla ze mě zklamaná a trenér by mi odepřel hokej, sebrali by mi členství a můj život.

Svalil jsem se na znak a zíral na bíle vymalovaný strop. Blažený úsměv na rtech. Tlukot srdce zrychlil, následně zpomalil, puls byl klidný.

Svět byl pomalý a skoro neexistující, jenom já. Vždycky já.

Byl jsem nejlepší ve všech možných věcí.