ICE LoVE✔️

7.

Harper Brooklyn

Nabírala jsem na vidličku zeleninový salát, když se z vedlejší místnosti ozval znovu můj telefon hlasitým melodickým pípáním.

Řinčení tátova příboru mě a Liz donutilo cuknout. ,,Jsem v práci od sedmi do čtvrt na čtyři, chci toho moc, když chci mít klid u večeře?" Vykřikl s rudým obličejem, snadno se dokáže naštvat. Sklopila jsem oči a odložila příbor na talíř.

,,Dojdu si to vypnout." Zvedla jsem se od stolu a rychle otci ukázala záda.

,,Buď tak hodná." Zavrčel zamnou.

S povzdechem jsem v obýváku na stole zvedla svůj blikající telefon. Grace.

,,Ano?" řekla jsem hned po přiložení k uchu. ,,Tak jak jsi se rozhodla?" Vypískla, musela jsem oddálit telefon na malý moment od uchu. ,,Ehm." Přerušil mě křik: ,,Harper! Koukej se vrátit k jídlu!"

,,Zítra ti dám vědět, teď musím opravdu jít." Netrpělivě jsem vyhledala očima vchod do místnosti. ,,Táta?" Se souhlasem jsem položila hovor a ztlumila zvuky.

Vrátila jsem se k jídelnímu stolu s menším úsměvem na rtech. Mamka mi poslala zvědavý pohled na což jsem pouze přikývla, aby pochopila s kým jsem to mluvila.

***

,,Harper, vstávej!" Hlasité dunění na mé pokojové dveře mě probudilo. Nepříjemně jsem se ošila a přitáhla si vyhřátou přikrývku nad hlavu.

Dveře se rozlítli a mužské kroky se ozvali dovnitř. Najednou má přikrývka mizela z mého těla. ,,Co se děje?" Zamumlala jsem a přetočila se na záda. ,,Příjdeš pozdě do školy." Zazubil se Lucas.

Malý moment trvalo než jsem si uvědomila o čem mluví, vymrštila jsem se do sedu. Můj mobil přistál na mém stehně, zkontrolovala jsem čas a rovnou i baterii, která byla na pěti procentech.

,,Byl celou noc dole." řekl s pokrčením ramen a obrátil se k východu. ,,Je doma máma?" Vykřikla jsem s histerií v hlase. Hodil přikývnutí přes rameno a zmizel za roh. ,,Dveře! A řekni mámě ať na mě počká." Křikla jsem a běžela do koupelny.

V rychlosti jsem si opláchla obličej a vlasy rozčesala, následně jsem je svázala do culíku a balzámem pomazala rty, na nějakou řasenku nebo něco takového jsem neměla čas.

Následně jsem v pokoji přidala spodní prádlo, modré džíny a bílou halenku. Popadla jsem batoh, nabiječku na mobil a zmizela z pokoje.

,,Mami?" Vyrazila jsem do chodby pro bundu a boty. ,,Ano?" Její hlas byl vzdálen. ,,Hodíš mě prosím do školy?" Zeptala jsem se a ohnula záda pro zavázaní tenisek. ,,Jasně." Natáhla ruku po svém kabátu a oblékla si ho na sebe.

*

O půl hodiny, díky špatné dopravě naše auto zastavovalo na pozemku školy. Rozhlédla jsem se a zasekla pohled na medových vlasech, které divoce poletovali všude okolo hlavy.

,,Díky mami, za odvoz." Pousmála jsem se a rychle stlačila kliku od auta. ,,Nezapomeňte se zapsat na tu soutěž." Otočila jsem se při zavírání dveří a spatřila mamky mrkající oko, následně se s úsměvem rozjela pryč.

Pokroutila jsem hlavou a mířila si to ke Grace, která nervózně poklepávala nohou a snažila se pochytat neposlušné vlasy.

,,Ahoj." Zazubila jsem se a chtěla zkontrolovat čas na svém mobilu. ,,No konečně, máme dvě minuty." Vypískla a popadla mou paži za, kterou mě následně dotáhla do budovy, prostorná chodba byla prázdná až na pár opozdilců, včetně nás.

Běžely jsme se smíchem ke skříňkám a já se snažila ve svých kapsách nalézt telefon, ale v žádné nebyl.

Frustrovaně jsem vydechla a znovu si dlaněmi přešla po steheních kapsách i zadních, doopravdy tam nebyl. Prolezla jsem batoh a dokonce i kapsy u bundy, ale jediné co jsem našla byla nabíječka.

,,Co se děje?" Naklonila se nademnou Grace se zmateným pohledem.

Byla už převlečená s učebnicí v rukou.

,,Nemám mobil." Vyjekla jsem roztřeseně, nemohla jsem ho přeci někde vytratit, jela jsem autem.

,,Pak se na to podíváme, teď pojď." Řekla rychle a zvedla můj batoh ze země.

Přikývla jsem a natáhla se po své učebnici. Zamknula jsem a v polo běhu jsme mířily do naší třídy.

*

,,Kde by mohl být?" Znovu jsem procházela svou skříň. ,,Třeba si ho zapomněla doma, v tom spěchu." Řekla Bria.

Vyprávěla jsem jim po cestě ze třídy o mé ranní eskepádě. A pěkně se smály, obě.

Nakonec jsem své hledání vzdala doufajíc, že můj mobil opravdu ležel někde na podlaze doma a ne nikde jinde. To byl vážně problém.

Procházely jsme okolo nástěnky s kolonky na jména k zimní soutěži. Kousla jsem se do rtu a zastavila se v chůzi hledajíc propisku.

Holky zastavily o dva metry předemnou, když zjistily, že nejsem vedle nich a obě mi střelily nechápavý pohled.

Vytáhla jsem propisku jako kdyby to byla spása mého světa a přiblížila se k podpisům, než jsem střelila pohledem ke Grace: ,,Jdem do toho?" Nadzvedla jsem obočí a zdvihla propisku k volnému místu.

Nemusela jsem se ptát, věděla jsem jak moc se chtěla účastnit, ale vždycky existuje alespoň jedno procento, které může znamenat zápornou odpověď.