ICE LoVE✔️

15.

Justin Bieber:

Nejdřív mi nějaký dement naboří zadek auta, potom se mi do cesty připlete nablblá blondýna. Mám dceru o, které jsem nevěděl a vlastně jí ani neznám a nevím jestli bych měl zájem o to jí poznat, jaká asi je? Co má Ginny za překvapení pro mě, musí tohle všechno mít nějaký pošahaný důvod. 

Vztek mnou vířil jako hurikán, mé kroky po místnosti se stále opakovaly, tam a zpět a tohle stále dokola. Frustrace mě přemáhala, ruce vystřelili do mých vlasů a začali tahat za konečky, nepříjemná pachuť v mém těle se ozvala, znovu už ne. Slíbil jsem, že přestanu, ale nebyl jsem dost silný.

Zamračil jsem se na sebe v odrazu v okně a zastavil se v chůzi. 

,,Kurva proč?!" Vykřikl jsem a měl jsem chuť se napřáhnout do okna a praštit sám sebe ačkoliv by to ničemu nepomohla. Byl jsem blázen?

Vztekle jsem se vzdálil od okna a zamířil do pokoje pro hosty, už jsem se nemohl déle přemáhat bylo to již mou součástí. Spadl jsem na podlahu a zapřel se o chladnou zeď, její chlad mi projel zády. 

Popadl jsem taštičku a vytáhl stříkačku, poklepal žílu a vpravil mojí pravidelnou dávku. Zaplavila mě vlna úlevy. Mé oči se přivřeli ve slasti a mozek přestal konečně pracovat. Rty se kroutily v úsměvu, svalil jsem se na bok do lehu a ležel jako spokojený pes smotaný v klubíčku.

Jazmyn Bieber: 

Potřebovala jsem s Justinem probrat mé trenérské zkušenosti a hlavně, aby mi pomohl přesvědčit mamku v tom, abych mohla trénovat malé dívky. 

Byla jsem tolik šťastná z této představy. Taxík zastavil před obrovskou bránou, která kryla Justinův pozemek před veřejností. Podala jsem řidiči peníze za odvoz a vystoupila ze smradlavého auta. 

Přistoupila jsem k bráně a stlačila tlačítko pro zvonek, což se opakovalo ještě několikrát, ale ono nic. Rozhodla jsem se tedy jít kousek dál a přelézt zeď s pomocí brány, už od malička mě bavilo lézt třeba na stromy a tohle se zdálo zábavné. Překvapím Justina doma.

Když jsem dorazila k jeho hlavním dveřím, klepala jsem, znovu použila zvonek, ale opět se nic nedělo. S úsměvem jsem pokroutila hlavou a očima vyhledala nejbližší strom, který dosahoval k jednomu z oken. Vyšplhala jsem nahoru a nohama se dotkla parapetu. 

Mojí pozornost upoutalo zvláštní těleso na podlaze předemnou. Panebože byl to Justin! Myslela jsem, že je nějak zraněný a začala panikařit, ale při pozornějším pohledu jsem si všimla pásky, injekce a kroutících se rtů, Justin bral drogy? 

Zděšeně jsem držela jazyk za zuby, abych nevykřikla a při mé nepozornosti jsem ztratila pevnou půdu pod nohami, padala jsem a nestačila se ani jednou rukou zachytit o větev, dopadla jsem naštěstí do menšího křoví, na nohu a přesto mě vše bolelo jako blázen. 

Kotník vyzařoval bolestí a má záda jednala zaseknutě, stále jsem měla paralyzovaný mozek od toho co jsem viděla a obavy o tom, že se odsud bez něčí pomoci asi nedostanu. Nemotorně jsem nahmatala mobil v zadní kapse mých jeansů než mi došlo, že to asi nemohl přežít, pro jistotu jsem se na něho podívala.

Měl prasklý display a při rozsvícení svítila jen půlka obrazovky, no perfektní. 

Pokusila jsem se postavit, ale má hlava se zamotala a já se svalila zpět do křoví, tentokrát dost neviditelně, ještě lepší.

Justin potřebuje určitě pomoct ve svém stavu a já vlastně taky, on se nedostane k mobilu ani o mně neví, já mám mobil rozbitý a jsem v keři jako nějaké lesní zvíře. Mohla jsem křičet svojí hloupostí, proč vždycky já musím být tolik trapnou osobností? Proč nemohu být tak super jako moji bratři?