ICE LoVE✔️

36.

Justin Bieber

Seděl jsem za svým pracovním stolem a po několikáté si četl email od prestižního týmu v LA, nemohl jsem dýchat, když jsem ten email uviděl poprvé. Dostal jsem nabídku na post útočníka, že se jim prý líbí má technika a, že by za mě zaplatili slušnou sumu peněz. Znamenalo to pro mě i větší plat a mnohem známější tvář, mohl bych chodit s modelkami, které jsou převážně v New Yorku  a Los Angelos, ale přece jenom jsem nemohl odjet s nedořešenou situací, Harper mi ležela v hlavě a také v žaludku.

Možná kdybych vymyslel nové omluvné gesto, tak bych v klidu mohl odjet, ale měl jsem zde rodinu, kamarády, stálo mě to hromadu usilí.

Objednal jsem si donášku sushi přímo domů, abych se nemusel ukazovat na veřejnosti a ještě k tomu se v klidu najedl. Moc jsem nevařil a na úklid jsem vždycky někoho najmul, takže v LA by to nebyl žádný problém, najmout si hospodyni třeba. Stejně bych většinu času netrávil ani doma, ale na trénincích, nebo cestování.

Když dorazilo jídlo, tak jsem se s notebookem usadil v obývacím pokoji na pohovce, abych si pustil nějaké záznamy z týmu, který měl o mně zájem. 

***

Večer jsem se dostal před Harpeřin dům, nevěděl jsem ani proč tu jsem, ale musel jsem jí vidět, ta dívka se mi dostala nebezpečně hluboko do hlavy, až tak, že jsem dostal novou závislost a přestal úplně brát drogy, když pomineme sem tam menší lajnu, nechápal jsem to, obvykle odvykací léčba může být i na rok. 

Opřel jsem se o bok svého auta a jenom tak zíral do oken, jakoby se magicky objevila v jednom z nich a zamávala mi, byl jsem jako nějaký úchyl. Harper by po mně spíš hodila květináč a vylila na mě horkou vodu. 

 Harper Brooklyn

Grace jsem vše v klidu vysvětlila a jenom zírala, doslova na něho naházela tunu sprostých slov až mě tím překvapila.

Dorazila jsem do domu mých prarodičů a zvedl ruku, kterou jsem měla stočenou v pěst, abych zaklepala, nervy se mi kroutily v žaludku, co když mě mamka nebude chtít vidět? Psala jsem jí celý týden a volala, kde je, jenže bez úspěchu, až mi dneska napsala babička, kde mamka je.

Zaklepala jsem a o pár vteřin později mi otevřela babička, když spatřila můj utrápený obličej, tak se usmála od ucha k uchu a přitáhla mě do pevného objetí, obtočila jsem ruce okolo jejího středu, potřebovala jsem cítit něčí něhu. 

,,Nemáš hlad, zlatíčko?" Zeptala se při odtažení, stále držíc mé paže, zakroutila jsem hlavou, přestože jsem se pořádně najedla po soutěži a od té doby jen malé kousky. ,,Nemám, děkuju babi." Pousmála jsem se a poupravila si popruh batohu na mých zádech. ,,Pojď dovnitř, je zima." Usmála se a vtáhla mě do jejího vyhřátého domečku.

U babičky to vždy vonělo skořicí a vanilkou, ale dneska i něčím novým, sušenkami!

,,Myslíš, že mě bude chtít vidět?" Zeptala jsem se nejistě, když jsem se vyzouvala z bot. Babička se na mě šokovaně otočila. ,,Proč by neměla chtít? Je to tvá máma." Možná nevěděla, že mi neodpovídala. ,,Ignorovala všechny moje zprávy a hovory, nevěděla jsem kde je dokud jsi mi nenapsala." Babička chápavě s pochmurným úsměvem přikývla: ,,Má zlomené srdce, není to tak, že by ti nechtěla odepsat, neboj se zlatíčko." Volnou rukou mě objala okolo ramen a vedla mě do kuchyně, kde seděla moje maminka.

Její vlasy byly naskládané v rozcuchaném drdolu na vrchu hlavy a její vytahaná mikina lehce zapáchala. 

,,Ahoj mami." Zkusila jsem jemně a prozkoumala její unavený obličej, který byl ozdoben tmavými kruhy pod jejíma očima, které postrádali tu známou jiskru. Otočila se na mě a přes tvář plnou stínu přešlo na okamžik světlo, vstala a silně mě objala. ,,Ach zlatíčko, chybíte mi." Zabořila nos do mých vlasů. Velmi emotivní okamžik v mém životě.

,,Co tvůj otec?" zeptala se mamka po delší chvilce, když jsme společně s babičkou usedli zpět  ke stolu s teplými čaji. Babička hodila po mamce nechápavý pohled. ,,Nevím ani." Pokrčila jsem rameny a upila doušek ze svého čaje: ,,Nebývá teď skoro vůbec doma." Její pohled byl bolestný. ,,A co Lucas? Stará se o něho, je ještě mladý." Zeptala se a na její tváři se objevilo provinění, neměla důvod se takto cítit, to náš otec měl. 

,,Můžete s Lucasem a Beth přijít sem, místa je tu dost." Ujala se slova babička a mamka jí poslala vděčný pohled, chytla se její ruky a zavřela oči na malý okamžik: ,,Děkuji mami."

Tuto část bych chtěla věnovat jedné slečně, která mi odpovídá na každou část a hodně mě tím podporuje, děkuji!