ICE LoVE✔️

6.

Harper Brooklyn: 

S maminkou jsme si zašly na opravdu dobré koblihy a kávu. Milovala jsem to, že jsem s ní mohla probrat naprosto cokoliv, vždy mě vyslechla a snažila se mi poradit co nejlépe a jelikož šlo postupem času jen o bruslení, tak jsme se scházely ve městě mimo tátovi uši.

,,Tak povídej." Věnovala mi malý úsměv a kousla do koblihy plněné marmeládou. ,,Naše škola vyhlásila, asi po pěti letech zimní soutěž ve, které jde o.." Nedokončila jsem větu, neměla jsem strach mluvit s mamkou o krasobruslení, ale bylo mi špatně z toho, že jsme se bály mluvit v klidu doma tajit věci před vlastním tátou. 

,,O krasobruslení, že?" Dokončila a setřela papírovým ubrouskem zbytky moučkového cukru. Přikývla jsem na souhlas a popadla hrnek skvěle vonící kávy. ,,Bojím se, že ublížím tátovi." Nebyla to tak úplná pravda. 

,,Nemyslela jsi spíše, že by on mohl ublížit tobě? Skrz to, že by se nepřišel podívat?" Nadzvedla obočí, bylo toho mnohem víc.  ,,Nemá rád ten sport." Pokrčila jsem rameny.

Nechtěla jsem propadnout v naprostém zoufalství a proto jsem vždy vyhledávala podporu u mé mamky.

,,To on neměl snad nikdy." Pokrčila s rozhořčeným tónem v hlase, rameny. ,,Nevíš proč?" Zeptala jsem se na otázku, která mě zajímala po celý čas mých zkušeností s otcovými protesty.  ,,Nechci to vytahovat tady takhle a ke všemu bez něj, děláme mu díky tomu spoustu věcí za zády, lepší by bylo zeptat se ho."  Na její větu jsem povytáhla zmateně obočí, najednou byla zásadová. 

,,Jak bude probíhat ta soutěž?" Zeptala se najednou a upila ze své kávy. ,,Zatím asi nijak, nechci se zůčastnit, bojím se, že by mě někdo během jízdy mohl zranit." 

Vážně jsem nechtěla? Vřela jsem touhou potom si zkusit ten nátlak od lidí, ochutnat rivalitu soupeřů. Postavit základy po, kterých se budu dostávat výš, uchopit pevně otěže budoucnosti.  Být ohromně úspěšná v něčem co mě baví jako maminka v minulosti. 

,,Ach, nebyla by škoda zahodit šanci?" Strčila si do úst poslední kousek koblihy. ,,Byla." Přiznala jsem, šokovaná sama sebou.  ,,Jaké jsou podmínky?" Usmála se na mě s vřelostí. 

,,První kolo se jede v jakémkoliv páru a druhé musíš  mít, muže a ženu." Objasnila jsem. Zamyšleně se na mě podívala. ,,Máš to s kým odjet?" Přikývla jsem. 

,,Jen částečně, Grace mi navrhla, že bychom první kolo mohly odjet spolu, věřím jí, ale druhé kolo pokud se tam tedy dostaneme bude obtížnější, bojím se, že se mi něco na ledě stane díky druhému společníkovi, a navíc nemám to ani s kým jet." Povzdechla jsem si. 

Maminky dlaň přistála na mé ruce, palcem vytvářela imaginární kruhy, kterými mě uklidňovala. ,,Něco vymyslíme. Jsi přeci šikovná po mě." Usmála jsem se. 

,,Mohla bych Vám pomoci s tou sestavou, později bychom našli důvěryhodného partnera, kterého si ale prohlédneme, jak jezdí a tak." Maminky plánování mě vždy udivovalo. 

Ještě jsem nebyla ani zapsaná na soutěž, ale maminka už byla pár kroků vpředu. 

Hořela jsem neskutečnou vděčností a náklonností k mamince. 

Justin Bieber: 

,,Jak se dařilo na tréninku?" Zeptal se táta, když jsem vcházel do obývacího prostoru, byl jsem u nich na návštěvě a při té příležitosti si s nimi dám i oběd.  ,,Dnes to byla paráda." Ušklíbl jsem se a přisedl si vedle něj na pohovku. 

,,Potřebujeme sehnat nějaké studentky, aby trénovaly naše krasobruslařky." Spustila mamka, při vstupu do obýváku.  ,,Proč?" Nadzvedl jsem obočí a zkřížil ruce na hruď.

,,Tvá máma předevčírem vyrazila pár trenérů, protože jí neseděli." Smál se otec. ,,Jedna byla neschopná udržet se na ledě, ta druhá alkoholička a ta třetí příliš stará." Spražila otce pohledem a uhladila dlaněmi svojí sukni. ,,Proč zrovna nějaký ztřeštěný studentky?" 

Otec s úsměvem strčil do mé zamotané ruky. ,,Protože jsou logicky hbitější, ohebnější a měli by k těm dětem snadnější přístup, a navíc jako brigáda ke studiu, kdo by to nebral?" Její forma práce byla vždy založená na zvláštní logice. 

,,Nemá kdo trénovat naše děti, takže musíme poslat nějakou výmluvu jejich rodičům." Broukla nešťastně. ,,Tak proč už jsi nikoho nesehnala?" Nadzvedl jsem obočí. ,,Protože nikdo nechce." Odpověděl táta.

,,Mohla bych to zkusit já." Ozvala se Jazzy, má sestra. 

,,Zlato moje, jsi strašně šikovná, ale nikdy jsi nestála na ledě v čele nějaké soutěže, jen pro sebe jsis bruslila, to by nešlo, pokud nám jde o prestiž." řekla mamka se soucitným pohledem. 

Podle mé nápaditosti to říkat rozhodně neměla, o vteřinu později moje myšlenky potvrdily Jazzyny oči plné slz. Dala se do běhu a rovnou do prvního patra. Zvedl jsem se z pohovky, mamka nebyla zlou ženou, miloval jsem jí jako osobu, která mi mateřskou látku vždy dávala ve velkých dávkách.

,,Mami, to bylo moc." řekl jsem pouze a odešel najít svou sestru.