ICE LoVE✔️

37.

Harper Brooklyn

Mnula jsem si o sebe ruce, abych se při cestě domů zahřála a mohla si tak bez problémů odemknout, vždycky když jsem měla zmrzlé ruce, tak to nešlo zrovna nejlépe.

Betonový chodník byl lehce namrzlý, takže se lehce blýskal pod září lampy. Několikrát mi to málem uklouzlo, ale naštěstí byla tma, takže to mohlo lidské oko vidět zřídka.

Už jsem se blížila k baráku a vytahovala si sluchátka z uší, když jsem uslyšela podivný mlaskavý zvuk a uviděla Beth jak se líbá s nějakým klukem přímo u nás před vchodovými dveřmi, odvážná holka.

Vrátila jsem se o pár kroků zpět, aby si mě nevšimli a já je nevyrušila, byl by to trapný moment, navíc jsem s ní nechtěla zrovna teď mluvit.

Popošla jsem trochu dál od baráku a posadila se na zmrzlý patník, bylo mi to jedno. Přitáhla jsem si kolena blíže k tělu a opřela si o ně loket a o dlaň hlavu. Přemýšlela jsem nad tím, proč jsem takový zbabělec a nedokážu čelit své starší sestře, možná byla na straně naší mamky. Nedokázala jsem čelit ani svému otci, bylo příjemné, když byl milý a neměl časté výbuchy vzteku. Ale už bylo známo proč takový byl, vinila jsem ho za bolest v matčiných očí, kterou jsem viděla a cítila propojeně.

Seděla jsem na patníku do doby, dokud jsem se doslova neklepala zimou, až to bylo k nevydržení. Zuby o sebe naráželi a dělali cvakavý zvuk jako louskáček.

Navzdory mé zmrzlosti jsem se rozešla opačnou cestou od baráku, přemítala jsem nad tím co se za poslední dobu všechno událo a nevěděla jsem jak se k tomu pořádně postavit, někdy můžeme jen fascinovaně zírat na to jakou knížku nám osud opět přichystal, doufám, že už se bude jenom dařit.

Čekali mě zkoušky pro postup k maturitě a nebyla jsem si jistá jak to zvládnu, když učení bylo pro mě cizí slovo.

Pospíchala jsem do malé, ale přesto útulné kavárny, která byla jen pár bloků od domova. Chtěla jsem si objednat teplý čaj nebo horkou čokoládu a trochu se ohřát, ale to by neměla mít kavárna zavřeno.

Ruce jsem obalila okolo těla, když jsem spatřila před sebou stát nechápavého Justina. Byla jsem zmrzlá až moc, abych vydala jakoukoliv grimasu. 

,,ehm, ahoj Harper, co ty tu." Poškrábal se vzadu na zátylku a vypadal překvapený, na sobě měl jen obyčejnou, hnědou mikinu. ,,Chtěla jsem jít do kavárny, ale mají zavřeno." Odpověděla jsem s pokrčením ramen, podíval se za mě a hned poté na mě. ,,Aha, taky jsem tam chtěl, no tak nic." Pokrčil rameny a zasmál se. ,,Ale ty vypadáš pěkně zmrzle, pojď hodim tě domů." Ukázal rukou za sebe  na své auto, zakroutila jsem hlavou. ,,To je dobrý, dojdu to." 

,,Vím, že jsem se k tobě nechoval nejlépe, ale chtěl bych se znovu omluvit a můžu to odčinit, tak že tě odvezu domu," 

Nechtěla jsem rozebírat naší minulost, ne teď. Přikývla jsem a nechala se jím zavést domů.