Křídla žáru a popela - PROBÍHÁ PŘEPIS A KOREKCE

13. kapitola - Sbohem

„Netušila jsem, že zrovna královnina pomoc bude mou spásou."

***

„Proč jedeš vůbec se mnou?" optala se rusovláska dívky, jež ji navštívila v Teranově pokoji téměř ihned poté, co se muž rozhodl Rinu nechat o samotě, aby si pořádně odpočinula. Poklidně snědla vše, co jí připravil a potom se uvelebila v jeho posteli. Byl to nezvykle příjemný pocit kolem sebe cítit mužskou kolínskou a užívat si její vůni. Možná by i na chvíli zapomněla, že má přítele, kdyby do místnosti nevtrhla její přítelkyně a nerozvalila se přímo vedle ní. Očividně si nedělala žádné starosti s tím, že tohle byla Teranova postel.

„Byla to podmínka, že tě s Orlem pustí," odvětila Eirin a natáhla se k nočnímu stolku po misce s hrozny, načež si jednu z kuliček hodila do pusy a nabídla i Rině, která ji s chutí přijala.

„Teran?"

„Kdo jiný. To on se o tebe bojí, jako kdyby ti šlo o život."

„Hmm," zamumlala Rina a vzala si do dlaně hned několik hroznů, aby se nemusela k Eirin neustále natahovat. „Tak mě napadá... Proč nemá Teran křídla tak, jako všichni ostatní?"

„Přišel o ně," smutně se na rusovlásku usmála a misku s ovocem odložila zpět na stolek. „Nevím jak, ani kdy, příliš o tom nemluvil, ale nejspíš to nebylo dobrovolně."

„To... Mrzí mě to," kousla se Rina do rtu, jako kdyby litovala, že se na něco takového kdy zeptala.

„To bys měla říct jemu. A možná k tomu přidat i pusu na rozloučenou," vyplázla na ni Eirin jazyk a zakřenila se.

„Nikdy!" vymrštila se dívka do sedu a nevěřícně na Eirin zírala.

„Ale no tak," zasmála se, „dělám si legraci. Aspoň od nás bude mít na nějakou tu dobu klid."

„Bude tady sám?" nakrčila obočí. Netipovala by ho na samotářského člověka.

„Ne, chystá se do říše lidí. Zakazovat mu to nebudu a aspoň může doručit tvé dopisy."

Takže o své cestě věděl už předtím, když mi vyhrožoval, pomyslela si.

„Nemůžu jet s ním?" zkusila to.

Eirin však zavrtěla nesouhlasně hlavou, čímž si z pečlivě vyčesaného drdolu uvolnila několik neposedných pramínků. „Je mi líto, Rino, ale opravdu to nejde. Brána by tě nepustila."

„Orel ale říkal, že bych jako královna zpět mohla," zašeptala a pohlédla na přítelkyni, v jejichž očích hledala odpovědi na své otázky.

„Taky že ano, ale s křídly, Rino. A pokud mě mé oči nešálí, ty máš místo nich květ. To celou situaci komplikuje."

Povzdechla si a posmutněla. „Takže je už opravdu nikdy neuvidím?"

„To neříkám," pokusila se Eirin o úsměv, načež položila ruku Rině na rameno a lehce s ní zatřásla. „Orel říkal, že tě chce královna květu zbavit. Abys byla volná!"

„Ale Teran říkal–," nedořekla. Celou dobu si myslela, že při jeho odstranění umře. Přesně tak, jak jí černovlasý muž pověděl.

„Třeba o tom nevěděl. Královna Leona si svá tajemství nechává často pro sebe, ale Orel je její nejvěrnější, možná proto o tom ví."

„Myslíš, že to je důvod, proč mě nechává Teran odjet?"

Černovláska pokrčila rameny. „Spíš si myslím, že chce, aby ses naučila ovládat ten oheň v sobě, než aby o něčem takovém tušil, ale bude jedině dobře, když se sem potom vrátíš a nebude tě už nic trápit."

„A vrátím?" smutně se usmála.

„Slíbila jsi mu to, Rino. A on tě dostal až sem... Měla by ses s ním alespoň rozloučit, než po tom všem zase zmizíš."

„Mhm..."

„Ani na to nemysli! On si tě najde!" vypískla Rinina přítelkyně pobaveně a zatřásla s dívkou ještě silněji. „Nechci přijít o kamarádku!"

„Nepříjdeš," zašeptala rusovláska a sklonila se k Eirin, aby se schovala v jejím vřelém objetí. Tak blízké si se Sárou nikdy nebyly a to ji znala už od narození. Proč je to s Eirin jiné? Proč veškerá lítost a smutek po zjištění možnosti návratu neodplula? Proč právě Rina litovala toho, že zde svou nově nalezenou přítelkyni nechá tak, jako nechala Sáru ve světě lidí?

***

„Páni! Nevyrostla za ten den náhodou?" prohlížel si hnědovlasý muž Rinu ze všech stran, zatímco ona protáčela oči. Orel jejich setkání rozhodně přeháněl. Neviděl ji sice od vyrašení poupěte, ale ani tak si Rina nepřipadala nějak jiná. Ano, možná trochu zkrásněla a získala ten vílí nádech, který jako jediná v Rhonii postrádala, ale přesto jí tahle situace přišla až komická a podezřele úsměvná. Čekala, že bude Teran bez sebe, když odjíždí jak ona, tak i Erin, ale on nebyl. Postával u zdi, prohlížel si Orla kritickým okem a zatínal pěsti pokaždé, jakmile se muž Riny byť jen prstem dotkl, aby se přesvědčil o pravosti uší, bezchybné pleti, nebo samotném květu.

„Nemyslím si," utrousil Teran nezaujatě a dál probodával Orla pohledem. Ani za mák se mu nelíbilo, jak na ni zíral. To on ji chtěl dostat z královniných rukou pryč a ochránit ji a místo toho Rinu posílá zpět a ještě ke všemu s tímhle tupcem. Už když mu Eirin o své povedené rodince vyprávěla, změnil na svého dřívějšího přítele názor. Nyní jej viděl v úplně jiném světle a o to víc se musel přemáhat, aby Rinu někam nezamkl a Orla nevykopl ze dveří.

„Určitě jo. Vypadá tak nějak dospěleji."

„Prošla proměnou, dalo se to očekávat," zatnul zuby v okamžik, co se Orel dotkl Rininy tváře a pohladil ji bříšky prstů. Proč jí to nevadilo? Proč Orlovu přítomnost vítala, kdežto jej by nejraději uškrtila při první příležitosti?

„Nemluvte o mně, jako kdybych tady nebyla," vložila se do rozhovoru i dívka, o níž byla celou dobu řeč.

„To on s tím začal," kývl Teran směrem k Orlovi, který se při poznámce na jeho osobu napřímil, ledabyle objal Rinu kolem ramen a s povytaženým obočím pohlédl na Terana. Jeho sok se mračil, což Orla pobavilo. Byl tak čitelný, avšak jediná Rina netušila, co se mezi dvěma muži dělo.

„Měli bychom vyrazit," navrhl muž z rodu fae světla.

„Bez Eirin? Vím, že už bude pomalu čas oběda, ale i tak bys své sestře měl dát trochu času," namítla Rina a z Orlova objetí se vymanila.

„Takže ti o tom už řekla."

„Samozřejmě, že ano! Je to má kamarádka, takové věci se netají."

„Nikdy neuměla udržet jazyk za zuby."

„Děláš jako kdyby ti to vadilo. Je to tvá sestra, proboha! Nemělo by ti vadit, že o své rodině mluví."

„Fae ví, co ti navykládala," snažil se o úsměv.

„Nic špatného... A co se týče toho, co o tobě říkal Teran, tak toho jsem neposlouchala." Pokrčila rameny. Svými slovy Teranovo zamračení ještě prohloubila.

„Jestli se budeš pořád mračit, budeš mít vrásky," prošla kolem černovlasého muže dívka se stejnou barvou kadeří a připojila se ke své přítelkyni.

„Eirin," pozdravil svou sestru Orel, načež se mírně uklonil. Zmíněná jej však jen odbyla rukou a věnovala se Rině a Teranovi. Bratrův proslov o pozdním příchodu ignorovala. Neměla sebemenší chuť se do Vrisei vracet, ale kvůli Rině to byla ochotná přetrpět. Orlovi však musela dát několik plusových bodů za to, že neprotestoval s tím, že sídlo opustí až následujícího dne brzy z rána. Eirin to však schválně protáhla. Ne proto, aby svého bratra naštvala, nýbrž aby měl Teran více času na rozmyšlenou. Stále mohl říct ne. Jakmile se však od sídla vzdálí, bude pozdě.

Z toho důvodu si Teranovu tvář nedočkavě prohlížela. Opravdu čekala, že dostane rozum, ale on si místo toho povzdechl, rychlými slovy se rozloučil a poté odešel. Rinina ochrana tak dopadla na Eirin a ta jediná doufala, že jejich pobyt v paláci nebude příliš dlouhý.