Křídla žáru a popela - PROBÍHÁ PŘEPIS A KOREKCE

24. kapitola - Čokoláda s marshmallow

„Dokážeme být někdy opravdu volní?"

***

„Rino," zašeptal Teran dívce do rusých vlasů, přičemž ji hladil po jejím nahém těle zakrytém jen lehkou přikrývkou. „Za chvíli bude svítat a já nechci být první Eirinina oběť, až nás tady takhle najde."

„Stejně máš být mrtvý," zabručela rozespale s úsměvem na rtech a přitulila se k němu ještě víc."

Neubránil se uchechtnutí. „O tom si večer promluvíme, ale teď vážně potřebuju, abys ze mě slezla. Vyprazdňování nepočká."

„Ugh..." Převalila se na záda, načež se stejně raději posadila, neboť ji květ při odpočinku tlačil. Protřela si oči a zívla. „To vstávání mi ale vynahradíš," zamumlala ještě předtím, než spustila své nohy z okraje postele a poté zmizela v koupelně dát se nějak do pořádku.

„S radostí," křikl, aby to i přes tekoucí vodu slyšela, a natáhl se pro trenky a rifle, přičemž zabloudil pohledem k zrcadlu. Ani ve snu by ho nenapadlo, že ho takhle zmůže jedna malá protivná holka, která by ho občas nejraději něčím přetáhla po hlavě. Nesnažil se nijak krotit svou rozčepýřenou kštici, ostatně tak vypadal každé ráno. Co ale bude muset nějak zamaskovat je menší cucflek na krku, který mu ihned připomněl jeho dospívání, nad nímž musel zavrtět hlavou.

Jakmile se oblékl, pohlédl na pootevřené dveře koupelny, ze kterých se linula pára. Měl neskutečné nutkání se k Rině připojit, ale potlačil ho a s povzdechnutím stejně nakonec opustil komnatu. Musel se připravit na vysvětlování, protože si byl víc než jistý, že Rinin křik v noci museli slyšet i ti za hranicemi.

Rusovláska se mezitím naložila do vany a stočila pohled k oknu, za nímž právě vycházelo slunce. Chyběl necelý týden do úplňku a ona si po večeru s Teranem přišla chráněná jako ještě nikdy předtím. I tak však tušila, že se královna jen tak nevzdá. Bude chtít vědět, jak si dívka se zabitím počíná a Rina neměla tušení, jak z tohohle problému vybruslit. Pokud bude mít pod altánem uvězněné ony tři fae, nikdy se touhy po květu ohně nevzdá, i kdyby se sama měla vydat do říše tmy pro Rinu sama.

Úplně se ztratila v myšlenkách, že nezaregistrovala zběsilé klepání. Až prudké otevření dveří a vpád tmavovlasé lady dovnitř ji probudil. Trhla sebou, instinktivně si zakryla prsa vyčuhující z pěny a přitáhla kolena k tělu.

„Eirin! Co tady–," nedořekla, neboť ji její přítelkyně probodla tím nejvíc naštvaným pohledem, který v téhle situaci zvládla vyprodukovat.

„Ty se nepoučíš!" rozhodila rukama kolem sebe a následně je dala v bok. „Můžeš mi vysvětlit, proč jsem z tvého pokoje slyšela v noci neustálé vzdychání: Ach, Terane! Ještě, Terane! Ano, Terane!" předváděla slastně vzdychající Rinu, načež se zamračila, i když své naštvání nemyslela vážně. Chtěla Rinu pouze potrápit.

„Eh... víš... ono..." nedokázala ze sebe vydat ani smysluplnou větu, jak nervózní z Eirinina vtrhnutí byla. To bylo opravdu všechno tak moc slyšet?! Neskrývala své rozpaky a ani rudnoucí tváře. Moc dobře věděla, že před Eirin nic, co se týče vztahů, neskryje. Její postoj však naprosto chápala. Během posledního týdne se rovnou dvakrát s někým rozešla a nyní skočila do postele s prvním, kdo se nabídl. Rozhodně by si zasloužila nejeden pohlavek.

„Nemusíš mi nic vysvětlovat. Těší mě, že jste oba šťastní, ale pokud ti něco udělá, nebudu váhat a vykastruju ho, jasný?" poukázala na ni Eirin prstem a usmála se. Opět byla zpět její nikdy neuhasitelná veselá povaha.