Křídla žáru a popela - PROBÍHÁ PŘEPIS A KOREKCE

14. kapitola - Pozvání na večeři

„Dokážou mě lívance na tomhle místě udržet?"

***

„Rino? Jak se cítíš?" optal se dívky muž s orlím nosem, zatímco se opřel o jeden ze sloupů postele s nebesy. Rusovláska mu den ode dne, co se navrátili do paláce přišla tišší a zamlklejší, než obvykle. Dával to za vinu absenci učitele, který jí měl s magií pomoci, ale i tak ho zajímala Rinina odpověď. Strachoval se o ni. Dokonce ani Eirin ji nedokázala při každodenním posezení spravit náladu a on nevěděl, co si počít.

„Měla bych se nějak cítit?" pohlédla na něj olivově zeleným pohledem, kterým si ještě před chvílí prohlížela své rudě nalakované nehty, jejichž barvu by si momentálně nejraději seškrábala, aby neměly tak křiklavý odstín připomínající Rininu sílu, která by mohla kdykoliv znovu vybuchnout.

„Pokud vím, tak lidé také prožívají radost, smutek, lásku," naklonil hlavu na stranu.

„Zapomínáš, že už několik dní nejsem člověk," pokusila se znít neutrálně, ale při posledním slově se jí hlas zlomil, čehož si Orel okamžitě všiml a položil svou ruku na tu její v klíně. Neměl žádné postranní úmysly, chtěl být pro dívku přítelem, kterého nyní, když nebyla Eirin dostupná, Rina potřebovala.

„V srdci jím pořád jsi. To se nezmění," usmál se a Rina tak měla poprvé možnost vidět roztomilé ďolíčky ve tvářích.

„Eirin říkala, že mě chce královna zbavit květu," začala.

„To ano. Ale lze to pouze o úplňku...v našem slova smyslu," zazubil se a prohrábl si vlasy, čímž po stěně vedle nich roztančil drobné tečky odrážejících se slunečních paprsků o jeho třpytivé prameny. „Jedná se o jev, který nastává jednou za půl roku. Obě slunce pohasnou a měsíc se dostane přesně mezi ně."

„Nemůžu čekat půl roku!" zakňučela. Byla zoufalá. Bála se o svou rodinu. Uběhly už dva týdny ve vílím světě, což znamenalo jeden v tom lidském, a ona stále nedostala jakoukoliv zprávu, že by její rodina obdržela dopisy, které jim měl Teran doručit. Opravdu začínala pochybovat o pravosti jeho slov a smiřovala se s tím, že bude mít po svém návratu domů hodně co vysvětlovat.

„Nebude to trvat tak dlouho. Tento úplněk se má na obloze objevit za dva týdny. To snad tvůj učitel magie konečně dorazí a ty se stihneš naučit vše potřebné ještě předtím, než přijdeš o květ i jeho sílu."

„Cože?" zarazila se. „Proč se teda mám učit všechny ty blbosti, když potom svou sílu ztratím?"

„Abys tady do té doby nepodpálila celou Rhonii."

„Pokud si ten váš milovaný učitel nepohne kostrou, tak nejspíš podpálím," protočila očima a podepřela si rukou opřenou o kolena bradu. Opravdu netušila, co bude v paláci celé dva týdny dělat. Už teď se nudila a to chodila s Eirin každý den do zahrad, povídaly si, procházely se palácem a dělaly snad vše, co jim Orel vysloveně nezakázal. Chybělo jí psaní s přáteli, projíždění Instagramu a koukání na videa. Doma by si nějakou zábavu určitě našla, ale tady měla pocit, že se s každou další minutou propadá do propasti, ze které by ji mohla zachránit nějaká pořádná akce. Kde je to dobrodružství, jež si vysnila?

Povzdechl si. „Co děláš dneska večer?"

„Nejspíš se budu potloukat v některé ze tří místností tohohle pokoje. Proč?"

„Nechtěla bys zajít na večeři? Znám ve městě jeden moc dobrý podnik, kde by se ti mohlo líbit."

„Já můžu i do města? Myslela jsem, že z palácových pozemků nemůžu vystrčit ani paty," podivila se Rina a vzhlédla k Orlovi.