Křídla žáru a popela - PROBÍHÁ PŘEPIS A KOREKCE

22. kapitola - Přítel nebo nepřítel?

„Nikdy bych neřekla, že má královna tak zkaženou duši."

***

„Jak mi to mohl udělat?!" vzlykla Rina a schoulila se Eirin do náruče. „Myslela jsem, že ke mně opravdu něco cítí."

Tmavovlasá dívka se neubránila povzdechu. Když Orlovi zakazovala, aby s její přítelkyní něco měl, opravdu nevěřila, že by jí dokázal tak moc ublížit. Stále se od Riny sice nedozvěděla, co se stalo, ale dle jejích slz, nářků a vyhození Orla z komnaty, si dokázala dát dvě a dvě dohromady. Vztah, který mezi sebou budovali pomalu měsíc, dospěl ke konci dřív, než by to kdokoliv z nich čekal.

„Povíš mi, co se stalo?" Pohladila ji lehce po vlasech. Nechtěla Rinu do ničeho nutit, ale dokud se nedozví důvod jejich rozchodu, nebude jí moct jakkoliv pomoci.

„Šli jsme večer prozkoumat altánek v zahradách," zamumlala.

„Ten, kde probíhají všechny obřady?"

Rusovláska kývla a pokračovala: „A našli jsme tam tři fae s květem, které někdo strašně zmasakroval. S jedním z nich jsem si povídala, než z něj vylezlo, že mě chce královna zabít..." Zlomil se jí hlas.

„Je ti jasné, že budeme muset do úplňku zmizet, že jo?" poznamenala lady. Vůbec ji nepřekvapilo, že tohle královna celou dobu plánovala. Měla spíš co dělat sama se sebou, aby si něco neudělala. To ona dopomohla Rinu dostat až sem. Kdyby se nenabídla, že pojede s ní, nikdy by se tohle nestalo.

Váhavě přikývla a zvedla uslzené oči k Eirin. „No a potom mi Orel řekl, že o všech královniných plánech věděl a že mě celou dobu tahal za nos, včetně našeho vztahu," rozplakala se. „A já mu věřila!"

„Pšš..." uklidňovala ji Eirin a Rinino tělo lehce kolébala v objetí. „Odjedeme a už ho nikdy neuvidíš, ano?" Pokusila se o úsměv. Věděla, že svou přítelkyni tak snadno nerozveselí. Co se dostala do Rhonie, šlo to s ní jenom z kopce. Neustále jí někdo ubližoval a nyní přišla i o tu poslední špetku naděje, kterou měla. Nejraději by s ní utekla zpět do světa lidí, ale nešlo to.

„Mhmm..." pomalu se posadila a prohrábla si vlasy, mezi kterými nahmatala i mašličku, jíž její ránu ošetřili. Matně si vzpomínala na ráno, kdy k ní Orel okamžitě přivolal Zonyu a sama Rina jej poté vyhodila. Nechtěla s ním mít nic společného, ať už si za těch několik dnů prožili cokoliv. Ze začátku si myslela, že by jejich vztah mohl být účinnou záplatou na rozchod s Adamem, ale spletla se a nyní v srdci měla ještě větší díru, než kdykoliv předtím.

„Nemám s tebou zajít za královnou?" nabídla se Eirin, ale její kamarádka ji okamžitě odmítla. Královna Leona s Rinou chtěla mluvit osamotě, a i když se dívka přítomnosti vládnoucí fae bála ze všeho nejvíc, nechtěla v ní probudit pochybnosti, že o své smrti něco tuší.

„Zvládnu to. Ty nám můžeš mezitím sbalit," pousmála se smutně a otřela si dlaněmi vlhké tváře. Eirin tedy nezbylo nic jiného, než souhlasně kývnout. Avšak ani Rinin odchod z komnaty neutišil strach, který o dívku měla, a hněv, jenž pociťovala ke svému vlastnímu bratrovi.

***

Nádech. Výdech. Polkla knedlík tvořící se jí v krku a s hlavou zdviženou pokynula dvěma mužům, aby ji ohlásili. Poté vstoupila do jámy lvové a nikdy dřív si nepřipadala tak malá, jako právě v přítomnosti královny Leony.

Žena, jež dokázala kohokoliv očarovat svou krásou, stála uvolněně před jedním z obrovských oken své pracovny a pozorovala zaujatě ptáky, kteří tančili mezi mraky a užívali si tepla, jež jim jedno ze sluncí darovalo. Zářivě bílé vlasy si dnes nechala vyčesat do vysoko posazeného drdolu, ke kterému by ve většině případech připevnila i svou zlatou korunu ze stvolů. Ta však nyní ležela na malém polštářku na kraji pracovního stolu. Drahokamy posazené mezi větvičkami i ve stínu stačili přicházející dívku zaujmout natolik, aby se zastavila v pohybu a se zaujetím královnin korunovační klenot pozorovala.

„Je nádherná, že?" pootočila se fae a svá stříbrná křídla sklopila, načež se rozešla směrem k Rině. Pravou rukou si přidržovala třpytivé šaty modré barvy a dávala pečlivý pozor, aby dívku nespustila z očí.

„To ano," zasnila se Rina, přičemž úplně zapomněla, že je v místnosti s ženou, která chce její smrt.

„Taky jsem ji tak obdivovala, když jsem si ji mohla poprvé pořádně prohlédnout," zašvitořila a dívku obešla. Prsty jí přitom přejela po jednom z okvětních plátků květu a rusovláska sebou cukla. „Ah, omlouvám se! Netušila jsem, že je květ tak citlivý na dotek." O krok ustoupila a poté se postavila vedle stolu a své koruny. „Hodně mi připomíná křídla. I ty jsou velice citlivá. Věděla jsi, že jsou při sexu jedním z bodů, které způsobují při dotyku rozkoš?"

„Cože?" vyhrkla Rina a střelila pohledem ke královně, přičemž se střetla s jejíma uhrančivýma fialovýma očima.

Leona se neubránila uchechtnutí. Dívka před ní byla tak mladá a nevinná. Možná by si troufla i hádat, že doposud s žádným mužem lože nesdílela, kdyby ji Orel při zjištění každé další informace obratem neinformoval, aniž by si to sám uvědomoval. Jen tak dokonale zjistila, koho sem místo jí vybrané přivedli.

„Pověz, Rino, jak moc se chceš svého květu zbavit?" naklonila hlavu na stranu a dívku probodávala pohledem. Zkoumala, zda je stále odhodlaná se dostat zpět tak, jak jí bylo řečeno.

„Pokud by mi to zajistilo návrat domů, neváhala bych. Udělala bych pro to cokoliv." Což myslela vážně, ale svým klidným tónem hlasu královně lhala. Uvnitř se třásla a bála se okamžiku, kdy klepání rukou už svou vůli neutiší a žena před ní všechno zjistí. Musela zůstat klidná. Alespoň do doby, než se odtud dostane.

Leona chápavě pokývla a usmála se. Kdyby Rina o jejích plánech nevěděla, nikdy by neřekla, že je v hloubi duše tak zkažená. Na venek působila královna křehce, mile a velmi příjemně. Dokonce i její falešný úsměv dívku málem přesvědčil.

„Nebudu chodit kolem horké kaše. Rituál během úplňku není snadný, proto potřebuji, abys pro mě před ním něco udělala. Ber to jako platbu za to, že ti dám volnost."

„Co po mně chcete?" pozvedla obočí.

„Chci, abys Rhonii zbavila jednoho velmi mocného nepřítele. Tento člověk kdysi obelhal smrt a mohl by to udělat i kdykoliv v budoucnu. Mám strach o svůj život a ty jsi jediná, kdo ho může se svou magií porazit a zabít."

„Kdo je to?" selhal jí hlas. Bojovala s myšlenkou, že by musela někoho zabít. Vždyť by sama neublížila ani mouše!

„Teran. Chci, abys zabila Terana." Důležitě ji probodla pohledem.