Křídla žáru a popela - PROBÍHÁ PŘEPIS A KOREKCE

25. kapitola - Změna plánu

„Aby plán vyšel, nemůžu to nikomu říct."

***

Zářivé třpytící se vločky dopadaly s cinkavým zvukem na kamennou odhrabanou cestičku, zatímco se jejich sestry a bratři ztráceli v okolních závějích nadýchaného sněhu. Lístky stromů se skleněnými slzičkami místo listů do sebe vzájemně narážely a nechávaly vánek, aby s jejich pomocí krajinou roznesl vábivou lehkou melodii.

Nádech. Výdech. Z teplého vzduchu se utvořil obláček páry vznášející se tu krátkou chvíli u úst, než nakonec také zmizel.

Objala si své odhalené paže a potlačila chlad, který ji bodal do těla jako milion jehliček. Kde to byla? Rozhlížela se kolem sebe, až jí kolem hlavy její rusé vlasy zběsile tančily. Okolí však nepoznávala. Mohla být kdekoliv. Jak se sem však dostala?

Stiskla zuby pevně k sobě a natáhla pravou nohu před sebe, aby udělala krok. Holé chodilo se tak setkalo s ledovými dlažebními kostkami a dívka s poskočením vypískla. Rozhodila rukama, ale znovu je k sobě zase přitáhla, neboť si je mohla třením alespoň trochu zahřát.

„Haló?!" zkusila zavolat. její hlas se však vznášel ve vzduchu, než nakonec také utichl. Začínala se bát. Svou ohnivou sílu v momentální situaci, kdy ji nejvíce potřebovala, vůbec necítila. Mohla by jí dodat trošičku tepla a jistého pocitu bezpečí, ale ona stejně nepřicházela. Nechala Rinu samotnou v ledové pustině, čekajíc, než se dívka konečně probudí.

„Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá," zašeptal jí kdosi do ucha a rusovláska se okamžitě s trhnutím otočila na stranu, ze které hlas přicházel. Nikoho před sebou ani vedle sebe však nespatřila. Nepokoušela se dál volat. Stejně zde byla nejspíš sama. Musela se však zamyslet nad tím, co zaslechla. Moc dobře věděla, co dané rčení znamená, ale neviděla v něm žádnou souvislost se svou momentální situací.

„Zažehnej pohromu, jež v paláci sídlí," ozvalo se znovu.

„Kdo jsi?!" křikla do hrobového ticha a rukou si otřela mokré tváře od roztátých vloček. Nacházela se v Čechách nebo v Rhonii? Při svém příchodu nepostřehla, že by její součástí byly i nějaké zamrzlé ostrovy.

„Ta, co ti pomůže," odvětila klidným hlasem osoba sedící pod jedním ze stromů se skleněnými slzičkami místo listů naproti Rině. Dívka by však přísahala, že tam ještě před chvílí nikoho nezahlédla.

„Co po mně chceš?" zeptala se s třesoucím se hlasem. Chlad jako by ji celou pohltil a ona se nedokázala vícero pohnout. Ne, když ji pozorovala ona dívka s oslnivě zlatými vlasy a plnými rty zvýrazněnými křiklavě rudou rtěnkou, jež na tomhle místě bily do očí.

„Zažehnej pohromu, jež v paláci sídlí," zopakovala svou předchozí větu. Rina jí však stále nerozuměla. Nevěděla o žádné pohromě, která by mohla být v paláci. Když v tom jí to došlo. Vytřeštila na dívku olivově zelené oči, jež v zasněženém lese získaly ještě oslnivější nádech.

„Nemůžu zabít královnu!" skoro až vzlykla. Měla dohodu s Teranem. Ani on nechtěl, aby někoho zabila, tak proč ji tahle neznámá dívka nutí do něčeho, čeho nechtěla být součástí?

„Sama ne," povzdechla si, načež vstala a zamířila blíže k Rině.

Až nyní si rusovláska všimla jejího povadlého mrtvolně bledého květu na zádech, který možná kdysi býval tak jasně zlatý, jako dívčiny vlasy. Zalapala po dechu. „Kdo jsi?"

„Znáš mě přece. Už jsi mě viděla." V tu chvíli se osoba změnila na zuboženou dívku s ulepenými prameny a rozdrásaným tělem pokrytým krví a směsicí bahna.

„Byla jsi v tom altánu," vzpomněla si Rina a střetla se s jejíma očima, které ihned ožily teplými barvami zapadajícího slunce.

„Správně."

„Já," zasekla se, „co má tohle všechno znamenat?" O krok couvla, neboť netušila, čeho je ona dívka schopná.

Zakoulela očima. „Abych se představila. Jmenuji se Arcali a nyní jsme ve tvém snu."

„Proč se mi zdáš?!" zpanikařila a přešlápla z nohy na nohu, neboť už je pomalu ani necítila.

„Potřebuji, abys podstoupila obřad za úplňku a při něm se s námi spojila. Jedině tak se dokážeme královny zbavit."

„Ale Teran má plán. Zabije ji sám."

„Nemá v sobě magii. Královnin ochranný štít jej nepustí, aby se k ní byť jen přiblížil."

„Ale ona říkala, že se o svůj život bojí."

„Bojí se tebe, Rino," zahleděla se jí hluboko do očí. „Fae s květem dokáže velké věci. Větší, než ta s křídly. Proto potřebuje naši sílu, aby byla nesmrtelná. Mrzačení obyčejných fae její tužby neuspokojí."

„Mrzačení?" žaludek se jí stáhl.

„Před několika lety nechala pětici fae odstranit křídla, aby sama omládla."

„Proč? Já myslela, že jsou víly nesmrtelné!"

Zlatovláska však zavrtěla hlavou a uchopila Rinu za ramena. „Nejsou, proto se vládcové střídají. Člověk proměněný nektarem zde může prožít pouze padesát let. Poté zemře."

„Já to nechápu... bylo mi řečeno, že ona už žije pomalu sto let!"

Fae bolestně přivřela oči. „Myslela si, že odstranění Teranova květu jí propůjčí nesmrtelnost, ale spletla se. Dal jí pouze dalších padesát let. A proto začala pátrat, než přišla na způsob, jak svého cíle dosáhnout."

„Čtyři elementálové," zašeptala Rina nepřítomně.

„Ano. Musím tě však varovat. Spojení spojí i tvůj květ s duší. Nebudeš se ho moci už nikdy zbavit, i kdybyste našli způsob."

Zaváhala. Arcalina slova jí do očí vehnala slzy. Moc dobře věděla, co tohle znamená. Pokud chce, aby všichni její přátelé žili a ona s nimi, bude muset obětovat svou rodinu. Bude muset obětovat sama sebe a naději v normální život. Vzlykla. Bolest její nitro natolik otupila, že jen stála, klepala se a ronila krokodýlí slzy. Neměla na výběr. I když ji fae před ní varovala, tušila, že to Rina bude muset udělat, ať chce nebo ne.

Vzpomněla si na svůj slib, který dala Teranovi a královně. Ani jeden nebude moct splnit. Nemůže. Oba touží po vzájemné smrti, avšak s pomocí Arcali by dokázala, že není jenom jejich figurkou. Mohla by to udělat podle sebe. Ano, ztratí tak všechno, co kdy milovala, ale aspoň nebude zbytečná.

Zbytečná... Tak se celou tu dobu cítila. Jako kůl v plotě. Naprostý outsider v tomhle magickém světě. Neměla tu být a přeci byla. A musela toho využít ve prospěch těch, kteří v ni věřili.

„Já... Co mám udělat? Chci pomoct, ale nevím jak!"

„Až při obřadu pocítíš bolest. Napoj se na květ. Napoj se na oheň. Napoj se na nás." S těmito slovy zmizela.