16. kapitola - Zapalování svíčky

223 28 0
                                    

„Opravdu je tak složité zapálit svíčku?"

***

„Opatrně," napomenula Rinu baculatá služebná, jakmile zpozorovala, že se dívka probrala a pokouší se ze všech sil posadit. Raději zanechala úklidu a poklidně k rusovlásce přistoupila, aby jí pomohla. Nedokázala ji přinutit, aby se nehýbala a odpočívala, o tom už se koneckonců přesvědčila před několika hodinami, když Rina poprvé po svém pádu procitla. Byla zmatená a Zonya to chápala. Podle všeho se to událo neskutečně rychle, aniž by Orel o čemkoliv věděl. Dívku otrávili a ta sebou nakonec sekla o zem tak nešikovně, že si zlomila jeden z okvětních lístků květu. Fae jej sice několika stehy přišila, ale nemohla jí nic slíbit. Netušila, jak květ samotný funguje.

„Kdo mě otrávil?" optala se znavená Rina Zonyi. Matně si vybavovala, jak přijala drink od jedné ze servírek. Tak nějak však tušila, že ona bude jen figurkou v něčí hře. Nemohla se na ni tedy zlobit, ať už pociťovala jakoukoliv zradu.

„Na to pán ještě nepřišel, princezno," oslovila ji titulem, který momentálně Rina doslova nenáviděla. Čím vším si bude muset ještě projít, než se ho zbaví a stane se alespoň pocitově zase člověkem?

Sevřela v dlaních teplý hrníček s čajem, jenž jí Zonya podala, a zahleděla se do zlatavé tekutiny. Nestalo se jí poprvé, že právě nad tímto citrusovým nápojem přemýšlela o obřadu víl. Až moc jí připomínal nektar, jenž tenkrát vypila. Nenapadal ji nikdo, kdo by toužil po její smrti. Všichni přítomní ten den vypadali tak mile a radostně, že Rina zkrátka nedokázala podezřívat někoho z lidu Rhonie.

„Dáš mi prosím něco proti bolesti?" zakňučela směrem k fae, která se jí chystala zrovna přinést snídani, o kterou přišla.

„Dám, ale budete se s ní muset postupně vypořádat sama. Nemůžete se neustále ládovat lístky javorníku." Položila na tác s opečeným sladkým rohlíkem i několika zmíněnými lístky, které nosila pro případ nouze vždy u sebe v jednom z váčků uvázaných u opasku.

„Jen pro dnešek," slíbila jí a s úsměvem snídani přijala. Na chvíli se však zarazila. „Připravovala jsi ji ty, Zonyo?" Měla obrovský hlad, ale raději počkala, než ji služebná přesvědčí, že jsou její obavy zbytečné.

„Samozřejmě. Dokonce jsem i ochutnávala, takže se nemáte čeho bát."

„Díky," pousmála se, ale i tak někde hluboko cítila vůči fae podezření. Nemohla nikomu věřit.

Nečekala, než Zonya odejde, a pustila se do lahodně vypadajícího jídla. Sladkost rohlíku úspěšně zahnal trpkou chuť lístků, které si nacpala do pusy jak nejrychleji mohla. Bolest v zádech neustávala a Rina by snad dokonce řekla, že byla větší, než předtím. Mohla si za to však sama. O květ se opírala celou svou váhou, proto to tolik bolelo.

„Dnes se za vámi staví lady Eirin spolu s vaším učitelem, a i když nejste zrovna v nejlepším stavu, začnete se základy ovládání magie," oznámila Rině zatímco odhrnovala závěsy, aby do pokoje proniklo alespoň nějaké to světlo.

„Myslela jsem, že se zdržel," zamumlala s plnou pusou.

„Nejspíš to byla mylná informace. Dorazil jak nejrychleji to šlo, sotva se o vaší situaci dozvěděl."

Zvláštní, pomyslela si. Rozhodně si bude muset dávat na onoho učitele pozor, každopádně i tak byla ráda. Potěšilo ji, že se nebude muset celé dny rozvalovat v posteli, zatímco se její přátelé budou bavit nejrůznějšími aktivitami.

Křídla žáru a popela - PROBÍHÁ PŘEPIS A KOREKCEKde žijí příběhy. Začni objevovat