Křídla žáru a popela - PROBÍHÁ PŘEPIS A KOREKCE

5. kapitola - Za pár hodin

„Za jediný den jsem se stala zajatcem a svůdkyní. Je ještě něco, o čem bych měla vědět?"

***

Zatímco Rině Zonya, jak se žena později představila, rozčesávala zacuchané rusé vlasy, dívka plánovala, jak se z téhle šlamastyky dostane. Zírala na sebe do zrcadla a prohlížela si bez dutání boubelatou fae za sebou. Až na špičaté uši a složená křídla vypadala jako normální člověk.

Pokud bych po své přeměně mohla do našeho světa, zmizela by mi křídla? Na tuhle otázku se chtěla Zonyi už nějakou dobu zeptat, místo toho však mlčela a uvažovala dál. Dokázala bych se vůbec s rodiči a Olivií po tom všem bavit, pokud bych vypadala jako kříženec elfa a mouchy? Nad tímto přirovnáním se uchechtla několikrát zamrkala, aby zahnala slzy smíchu, které měly nutkání utéci.

Nemohla si pomoct. Nedokázala si zvyknout na ono označení fae. Zjev těchhle stvoření jí více seděl ke slovu víla, i když se jednalo o totožné pojmenování.

Co by mohlo být na životě zde tak strašného, když bych měla svou volnost? Zamyslela se. Orel říkal, že zde plyne čas rychleji. Mohla by v Rhonii splnit své povinnosti a poté se vrátit do lidského světa, aniž by uběhla nějak extra dlouhá doba. Nad tímto nápadem její dobrodružné srdce zajásalo a dívku okamžitě nejistota z přeměny přešla. Nemůže to být přece tak zlé.

Zavrtěla hlavou tak prudce, až její cop vyklouzl Zonye z rukou. Rina si tak okamžitě vysloužila káravý pohled. Kousla se do rtu a sklopila hlavu, přičemž jí do očí spadaly vlasy z pomalu se rozplétajícího copu.

„Musíte být na obřadu slušně upravená!" okřikla ji služebná, načež začala prameny opět splétat.

„To už je dneska?" zpanikařila dívka. Její dřívější nápad se jí naprosto vykouřil z hlavy a nahradily jej obavy. Nechtěla být fae, nechtěla křídla a už vůbec se nechtěla stát královnou! Vydechla veškerý vzduch z plic, objala si paže a zavřela oči. Proč já? Strach a nejistota z budoucnosti ji pomalu naplňovaly, i když se snažila sama sobě namlouvat, že to bude dobré. Po chvíli se však na židli klepala jako ratlík a neustále tak kazila Zonyinu práci. Ta její vlasy uchopila ještě pevněji a dívčin stav nekomentovala.

„Za pár hodin."

Za pár hodin... Nervozita na sebe nenechala dlouho čekat. Nikdy neměla ráda situace, kde by byla středem pozornosti. Netušila, jak probíhá onen obřad, ale byla si plně vědoma toho, že se všechny páry očí budou upírat jen a jen na ni. I z blbého zkoušení ve škole se vždy vymluvila na nevolnost nebo si nechala napsat za pět, i když látku uměla dokonale. Avšak vypití nektaru před celým národem fae bylo něco zcela jiného. Zvládnu to vůbec? Pozornost na párty zvládala přece bravurně, tak proč by tohle mělo být až tak jiné?

„Nemáte se čeho bát," uklidnila ji několika slovy Zonya, jakoby z jejího strnulého těla vycítila, jak moc se onoho obřadu bojí. „Pán bude po vašem boku, kdyby se něco přihodilo, a královna vás povede. Žádný stres." Poodstoupila a několikrát nad svým dílem pokývala hlavou. Ve tváři se jí zračila spokojenost.

Rina sledovala její odraz v zrcadle do doby, než zmizela někde ve vedlejší místnosti, a poté opatrně vztáhla ruce k účesu. Podle hmatu musela Zonya cop nějak šikovně připevnit k týlu. Dívka natočila hlavu na stranu, aby na onen výtvor viděla. A opravdu. Jednotlivé prameny služebná zapletla a poté je přichytila ozdobnými pinetkami ve tvaru květin.

Pousmála se. Připadala si jako princezna, i když se jí momentálně zrovna dvakrát stát netoužila. Stále nechápala, proč si vybrali zrovna ji.