S.O.S. (Drarry FF)

3# Kde to jsem?

Draco Malfoy

Tak tohle bylo to nejhorší, co se mi kdy mohlo stát. Zhroutil jsem se na gauč, ale až potom, co jsem si nalil skleničku vína a napil se. Dřív ne. Byl jsem nesmírně rád, že jsem se zachoval jako profesionál. Že jsem tam byl, abych ho mohl ošetřit. Že jsem se nesložil, když jsem mu musel ošetřovat ošklivě zraněnou ruku, do které se mu dostávala infekce a pak ránu na hlavě, kvůli které byl pravděpodobně v bezvědomí.

Zdá se, že jediný, kdo věděl o mé intimní náklonosti byla Luna, které se ode mě nehnula dokud jsem neodešel domů. Chápal jsem jí. Měla strach, že bych se nezachoval profesionálně. Ale já to dokázal. Znovu jsem se napil ze skleničky. Ani jsem si nevšiml Kaylina poskakování, dokud mi nezačala lízat obličej.

Zatraceně. Po tváři mi stekla slza a já se k ní přitulil. Měl jsem o něj šílený strach. Nemohl jsem dovolit, aby se mu něco stalo. A jen tady jsem to mohl projevit. Zítra dojdu do práce jako vždy a všechny pacienty zkontroluji jako vždy. Nebudu mu dávat přehnanou pozornost. Podle lektvarů, co jsme mu dali, by se měl vzbudit kolem oběda.

Luna samozřejmě dala vědět Ginny a Ginny celé Weasleyovic rodince. Budu je tam zítra všechny muset potkat, i Hermionu. Její vyčítavé pohledy, když jsme se se mnou rozešel. Všichni se chovali, jako bych za všechno mohl já. Jenže já jsem nic neudělal. Potter ze mě udělal člověka s city a já z něj člověka bez citů.

S povzdechem jsem si vložil hlavu do dlaní rozbrečel se na plno. Měl jsem o něj šílený strach, co když se nezačne správně léčit. Ale to se stávalo málokdy. Byla tak malá pravděpodobnost, že se nevyléčí, že bych na to měl přestat myslet. Schoulil jsem se do klubíčka na gauči a přikryl se dekou. Kayla se okamžitě přitulila ke mně a další, co si pamatuji byl protivně vyzvánějící budík, abych vstával.

Skoro jako bych nespal. Rozhodně jsem dnes neměl myšlenku na to jít s Kaylou na procházku, ale zatím jsem to nezavrhl, třeba se mi po sprše chtít bude. Jenže obraz v zrcadle říkal, že vypadám příšerně a měl bych s tím něco dělat. Musel jsem před Weasleyovic rodinou vypadat, jako bych se přes Harryho dostal. A musel jsem tak vypadat i před Harrym, jako jeho ošetřující lékař.

Jenže, když jsem obešel své pacienty a měl jsem jít k Harrymu, připadal jsem si, že nejsem připravený. Luna mě postrčila do dveří a bylo mi jasné, hned ve chvíli, kdy jsem se na něj podíval, že má noční můru.

Během toho, co jsme spolu byli, se mu to dělo často a vždycky pomohlo, když jsem ho chytil za ruku. Jako by tam Luna nebyla, jsem přešel k Harrymu a pevně mu zmáčkl ruku. Chvíli ji drtil, ale pak se uklidnil. Pustil jsem do kontroly a s Lunou jsme řešili, jak budeme řešit jeho léčbu, když v tom jsem uviděl jeho oči. Jeho nádherné smaragdové oči a zastavil se mi dech. Jakoby to bylo včera, kdy se na mě dívali s láskou.

Harry Potter

Slyšel jsem nad sebou hlasy, ale nechtěl jsem se probudit. Konečně se mi přestal zdát zlý se, nechtěl jsem se z toho klidu nechat vyrušit, ale po chvíli jsem rozpoznal Dracův hlas. Co by tu dělal? To jsem v nebi? Nezdá se mi to?

Ztěžka jsem otevřel oči, ale moc jsem toho neviděl. Snažil jsem se zaostřit na postavu, co měla Dracův hlas, ale nebyl jsem si jistý, že je to on. Pak hovor ustal. "Kde to jsem?" zeptal jsem se a začal se kolem sebe rozhlížet. Někdo mi nasadil brýle na oči a já zjistil, že to byla Luna. S úsměvem jsem ji poděkoval a stočil pohled k druhé postavě. Doopravdy tam stal Draco, z masa a kostí. Světle modrá košile, černé kalhoty, doktorský plášť a brýle. Znovu jsem se zaměřil na jeho obličej a doopravdy na nose mu seděli brýle, které si sundal, když přestal něco zapisovat do desek, co měl v ruce.

"Jste u svatého Munga, pane Pottere," prohlásil škrobeně. donutil jsem se, abych si nepovzdechl na hlas, protože mě zarazilo to oslovení. Pane Pottere. Co jsem si myslel? Že když mě tady uvidí ležet, tak se k sobě vrátíme? To jsem moc nedomyslel. Jenže vypadal mnohem lépe než před lety, jako bych se znovu zamiloval. 

"Vypadáš dobře," usmál jsem se na něj a Luna s úsměvem opustila místnost. Byl jsem si vědom toho, že jsem mu zatykal. Bylo příjemné vidět, že i po těch letech na něj moje slova měla váhu, snažil se dělat, že jsem nic neřekl a trochu zčervenal, ale vy chvíli, kdy Luna zavřela dveře mi bylo jasné, že řekne něco, co by před ní říct nemohl.

"Rozhodně lépe než ty," odpověděl s úsměvem. Asi mi mělo dojít, že asi zrovna v tuhle chvíli nevypadám tak přitažlivě jako on v doktorském plášti. Vypadal v něm fakt úžasně. Ten úsměv mě donutil si uvědomit, že i kdyby mi měl ublížit milionkrát, tak ho nikdy nepřestanu milovat. Musím ho získat zpět. I kdyby měl mít manželku a dítě bude můj. A už mu nikdy nedovolím mě opustit. 

"Vždycky jsi vypadal lépe než já," zalichotil jsem mu. "A nic se na tom nezměnilo."

"Dost," odpověděl zprudka až se sám zarazil. "Měl bys odpočívat, uvědomuješ si, že jsi vážně zraněný?" zeptal se mě s přivřenýma očima, jako by nemohl uvěřit, že ve svém stavu vtipkuji. A v tu chvíli mi došlo, co vlastně u Munga dělám. Zatraceně, musím začít řešit plno věcí. Tohle není jen můj problém, ale problém pro celý kouzelnický svět.

"Musím jít," začal jsem se zvedat, ale stačil jen letmý pohyb Dracovi ruky a pohled do jeho očí, abych se přestal zvedat. Asi jsem se cítil mnohem lépe než jsem vypadal. Nebo jsem si jen nebyl ochotný připustit bolest. 

"Málem jsi umřel," zavrčel naštvaně a zavřel oči, abych neviděl, jak se mu plní slzami.

"Ale jsem pod tvým dohledem," odpověděl jsem pozvolna a chytil ho za ruku, kterou mi teď už drtil zápěstí. Překvapeně se na mě podíval. "Ty se o mě vždycky postaráš."

Chtěl něco říct, ale otevřeli se dveře a dovnitř vešla Hermiona. Jen to ne. To bude zase dlouhý proslov. Draco k ní přistoupil, zdvořile jí pozdravil a zeptal se, jestli o mě chce vědět informace. Ona ho s úsměvem ujistila, že zatím může odejít, že ho pak vyhledá až si se mnou promluví.

Ne, nenechávej mě s ní samotnou. Prosím. Na mě už se s úsměvem nedívala.