S.O.S. (Drarry FF)

7# Šampaňské a jahody

Harry Potter

Měl jsem neskutečnou chuť ho políbit a viděl jsem, že to chce taky. A největší chuť jsem měl na to ho opřít o dveře a pomalu líbat až by mě prosil o víc. S neslyšitelným povzdechem jsem s mu zadíval na záda a věděl, že než se mezi námi stane něco víc budu mu to muset říct.

Ale dál jsem šel za ním a pohladil ho po boku, když odemykal dveře od svého bytu. Musel jsem se ho alespoň malinko dotknout než ho možná navždy ztratím kvůli jednomu zamčení.

"Draco počkej," zarazil jsem ho ve chvíli, kdy chtěl otevřít dveře. "Než půjdeme dál, musím ti něco říct," začal jsem pomalu a koukal se na svoje ruce. "Důvod, proč jsem skončil u Munga je ten, že tvůj otec unikl z Azkabanu a já jsem se ho snažil chytit. Měl jsem ti dříve říct, že tvůj otec je na svobodě, ale snažíme se, aby se to moc nerozkřiklo a Hermiona mu je na stopě..." chtěl jsem pokračovat, ale od mě jen lehce políbil na rty a otevřel dveře od bytu.

Kayla nás oba začala vítat. Bylo to překvapivě příjemné. Byl to ten nejroztomilejší pes na světě a když jsme ji dostatečně přivítali, tak si došla lehnou do pelíčku v obýváku, aby měla přehled o tom, co se v místnosti děje. 

"Děkuji, že jsi mi to řekl před tím, než jsi vešel dovnitř. Chápu, že jsi chtěl oddělit práci a soukromí život," odpověděl a podíval se na mě s láskou v očích. Takovou, kterou jsem mu chtěl dát já. S povzdechem jsem ho pohladil po tváři a sklonil se k lehkému polibku, ale Draco mi unikl. Lehce odešel z mého dosahu a vydal se k ledničce, ze které vytáhl láhev bublinek a poté sáhl do mrazáku pro jahody. 

Miloval jsem, jak byl přirozený, když se pohyboval v kuchyni. Chybělo mi jeho domácké uvolněné chování. Do skleniček naházel jahody a šel je uklidit zpátky do mrazáku. Tak jsem se chytl lahve a začal ji otevírat. Spokojeně se na mě díval a když se měla ozvat typická rána z děla, tak jsem ho na ni upozornil. 

Připadalo mi, jako bychom to dělali běžně. Byli jsme sehraní a já jsem se cítil neskutečně spokojeně. Došli jsme se posadit na gauč. Draco pustil nějaké písničky, povídali jsme si a mezi námi ležela Kayla. Když se blížila jedna hodina ráno a Draco mi pomalu začal usínat na gauči, tak jsem ho jemně pohladil po tváři a prohodil. "Měl bych jít domů, je pozdě," usmál jsem se na něj a on na mě rozespale zamžoural.

"Nechoď," zamumlal.

"Slíbil jsem ti, že na to půjdeme pomalu," usmál jsem se na něj, ale jeho pohled se nezměnil. 

"Půjdeme na to pomalu, ale když odejdeš budou se ti zdát noční můry," povzdechl si Draco a já jsem se na něj překvapeně zahleděl. 

"Jak víš, že je pořád mám?" zeptal jsem se.

"Znám tě lépe než svoje boty, lásko. I když jsem měl nějaké partnery po tobě a snažil se zapomenout, tak to nešlo. Záleží mi na tobě a když jsem tě viděl, jak se první den chováš ze spánku, poznal jsem to. Nic se nezměnilo," usmál se na mě lehce a pohladil mě po tváři. "Chci, abys mě držel v náručí až budu usinat, abych ti byl co nejblížš, když se ti začne něco zdát."

S hlubokým nádechem se mi začali oči plnit slzami a Draco se ke mně přitulil. "Lásko, vždycky jsi pro mě byl jediný, koho bych mohl milovat. Moc se omlouvám za všechny své chyby," začal jsem s brekem a on mi jen otřel slzy z očí a políbil mě.

"Pojďme spát," usmál se na mě. "Nějaké věci se dají vyřešit jindy."