S.O.S. (Drarry FF)

4# Paličák

Draco Malfoy

Bylo to zvláštní. Hermiona se na mě dívala soucitným pohledem a když jsem vyšel z pokoje, tak se kolem mě seběhli všichni Weasleyovi. Ani jeden z nich se na mě nedíval naštvaně, zle nebo dokonce nenávistně. Jen měli starost o Harryho a očekávali, že se o něj dobře postarám.

"Dobrý den," usmál jsem se na něj. "Víte, nejste přímo rodina pana Pottera, takže bych vám neměl sdělovat detaily jeho stavu," začal jsem a v tu chvíli se do mě všechny jejich oči zabodli. "Ale vím, že nikoho jiného než vás nemá, takže zatím se jeho stav zdá být v pořádku. Ale rozhodně tu bude muset ještě pár dní zůstat."

"Děkujeme," řekla Molly a chytla mě za ruku. To mě úplně vykolejilo a já jsem na ni jen němě zíral. "Lékouzelníku Malfoyi, doopravdy jsme rádi, že se o něj staráte zrovna vy."

Pořád jsem na ni němě zíral až to ticho prolomil Teddy. "Kde je Harry?" zeptal se mě dětským hláskem. "Můžu ho vidět Draco?" pokračoval a já jsem na něj vykulil oči. On zná moje jméno, vždyť byl tak malý, když jsme se o něj s Harrym starali. Zajímalo by mě, jestli ho má u sebe nebo jestli žije s Weasleyovými.

"Ale jistě Teddy, jen bych počkal než vyjde paní Weasleyová," usmál jsem na něj a odešel. Cestou jsem potkal Lunu a Ginny a upřímně, asi jsem měl spíš ještě zůstat se zbytkem Weasleyů.

"Vždyť si se vrátila sotva minulý týden," zanaříkala Luna a podívala se na Ginny naštvaným pohledem. Ta jen sklopila zrak a snažila se vymyslet nějakou výmluvu. "Vůbec už tě nevídám, nemáme čas spolu mluvit. Víš třeba, co bych chtěla?" pokračovala naštvaně Luna. "Dítě, ale to nejde, když jsi pořád pryč."

"Za dva týdny končí sezóna a já budu pořád doma," usmála se na ní Ginny. "Budu ti dělat obědy do práce a zažádáme si o adopci."

"Uvědomuješ si, že bys, ale pak byla půl roku pryč?" zeptala se Luna.

"Vracela bych se domů častěji," bránila se Ginny. "Každý večer bych se přemisťovala. Nebo bych se mohla stát trenérkou," pokračovala a já jsem se snažil nějak nepozorovaně zmizet. Měl jsem podobný problém jako Luna. Chtěl jsem dítě. Ale moji ex partneři rodinu nechtěli. Smutně jsem se podíval na svoje ruce.

"Nechci skončit jako ta, co bude neustále čekat doma až se vrátíš," odpověděla Luna a odešla od ní a v tu chvíli si mě všimla. "Draco, už jsi se rozhodl, jak budeme dál postupovat s Harrym," začala se mnou normálně mluvit. Ginny mě provrtávala nenávistným pohledem.

"Ano, už vím jaká léčba by byla vhodná na zraněná pana Pottera," odpověděl jsem a celý jsem se u toho potil. Ginny kolem mě prolétla jako uragán a já jsem nestačil zalapat po dechu. "Až odejdou Weasleyovi, tak mu dej stejné lektvary jako včera kromě toho na spaní. Ještě se rozhodnu okolo oběda, jestli pro něj nebude zdravější, když bude spát."

Harry Potter

"Ahoj," usmál jsem se na ní a ona mě provrtávala pohledem. Co jsem zase udělal? Možná to bylo, protože jsme skončil v nemocnici. Ale za to jsem v podstatě nemohl. Bylo to riziko povolání.

"Co máš v plánu?" zeptala se okamžitě. "Lucius Malfoy unikl z Azkabanu a ty se snažíš znovu sbalit jeho syna?" tentokrát už zvýšila hlas.

"Počkej, jak jsi na to přišla?" zeptal jsem se. Nemusel jsem se ptát na to, jak věděla o Luciusovi, ani o lidech, co mu pomohli ven.

"Stačilo se ti podívat do očí ve chvíli, kdy jsem vešla," zavrčela. "Ten kluk už ti jednou ublížil. Chceš, aby se to stalo znovu?"

"Prostě ho miluju," odpověděl jsem jednoduše. "Chápu, že ty to nepochopíš, protože jsi zapomněla na Rona ve chvíli, kdy se ti začal věnovat Fred. Jenže já jsem nikdy nepotkala nikoho jiného, koho bych chtěl milovat. A i kdyby mi měl ublížit tisíckrát, tak ho neopustím."

"Jak to můžeš říct?" zeptala se a do očí jí vyhrkli oči. "Vždyť nic nevíš," začala a nevšimla si, že dovnitř vešel Fred. Asi jsme se hádali moc nahlas. "Ron šel pro Baziliškův zub sám. Já jsem se vydala za Fredem, protože jsem se bála, že se mu něco stane. S Fredem jsem už chodila před tím než opustil Bradavice. Nikdo kromě Rona to nevěděl. A zachránila jsem mu život. Nikdy jsem ho nepřestala milovat a Ron to věděl."

Fred k ní přišel a objal jí. Na mě se nehezky podíval a já jsem si uvědomil, že jsem doopravdy špatně odhadl situaci, která mezi nimi byla. Ona se trápila, že tím, že zachránila Freda, zabila Rona.

"Promiň, asi jsme si o tom měli promluvit dřív," špitl jsem a Mia se odtáhla od Freda, aby se na mě podívala. Pak mě objala.

"Měla jsem ti to říct hned," prohlásila a já jsem na ní pokřiveně usmál. Pak odešla s tím, že musí do práce, ale že se před tím ještě staví za Dracem. Zůstali jsme tam s Fredem pár chvil sami, než se sem stačila nahrnout celá rodina. "Mám tě rád a neskutečně ti dlužím, ale ještě jednou jí řekneš něco ošklivého, tak se nebudu znát," prohlásil mi do ucha s úsměvem a já jsem se vyděšeně narovnal.

Chápal jsem ho a rozhodně jsem na sebe nechtěl spustit jeho hněv. Do teď jsem necítil bolest, když jsem se hýbal, ale jakmile na mě skočil Teddy, tak se mě to okamžitě začalo bolet.

Draco Malfoy

Hermiona byla překvapivě milá, dokonce mi řekla, že vypadám dobře. Byl jsem překvapený a potom, co jsem vyplnil pár papírů přiběhla sestra Marry. Ale ne, to nebude dobrá zpráva. "Lékouzelníku Malfoyi," vydýchávala se. "Pan Potter říká, že nechce lektvary od nikoho jiného než od vás."

"Paličák," procenil jsem mezi zuby a zadíval se na Marry. Musel jsem tam jít a byl jsem rozhodnutý, že lépe se bude léčit, když bude spát. Jinak bude vymýšlet hlouposti jako vždycky. "Dejte mi to, já tam s tím zajdu a prosím přineste mi ještě lektvar na spaní. Silný, asi tak aby se probudil večer."

"Ano," usmála se na mě a předala mi tác se všemožnými lektvary. Vydal jsem se tedy za Harrym do pokoje. Když jsem vešel, tak po mě házel svůdnické pohledy. Už to zase zkouší. Mělo by mít jasné, že když se po letech uvidíme, tak mě furt bude nesnášet nebo mě bude chtít zpátky.

"Jestli to nevypijete, pane Pottere, věřte mi, že znám modernější techniky, jak to do vás dostat," prohlásil jsem ve chvíli, když jsem na jeho stůl postavil tác. Povzdechl si a já ho propaloval pohledem.

"Jeden lektvar, jedna otázka," usmál se na mě pochvíli. "A chci pravdivou odpověď."

"Jsi dětinský," prohlásil jsem, ale musel jsem se pousmát. Zase se před ním snažím chovat profesionálně a on to kazí. "Ale ať je po tvém."

"Máš děti?" zeptal se a vypil první lektvar, který jsem mu podal. Málem mě kleplo, když jsem to slyšel a zase mi začalo být smutno.

"Ne, nemám," odpověděl jsem jednoduše a podal mu další lektvar. V tu chvíli do pokoje vešla Marry a podala mi lektvar na spaní.

"A máš teď někoho?" zeptal se Harry opatrně a když jsem znovu odpověděl ne, tak se začal usmívat. Chyběli mu už jen 3 otázky. Další lektvar si ode mě vzal.

Zeptal se mě na nějaké triviální věci ohledně mě za posledních pět let. A když přišel lektvar na spaní, tak prohlásil něco, co by mě ani v životě nenapadlo. Než jsem, ale stačil odpovědět, tak usnul. Proto jsem ho jen chytil za ruku a s úsměvem si povzdechl. Třeba bude jiná příležitost mu odpovědět.