S.O.S. (Drarry FF)

10# Strach

Draco Malfoy

Už je to dva týdny.

Dva dlouhé týdny, ve kterých se mi neozval. A já jsem začínal šílet. Bral jsem si dvojité směny v práci, abych na to nemusel myslet. Luna už se mě několikrát pokusila uspat nějakým lektvar, ale povedlo se jí to jen jednou.

Jenže pokaždé když usnu vidím jen to nejhorší. Harryho mrtvého a mého otce, který ho zabil. Nemohl jsem to připustit. Nemohl jsem dopustit, aby se moje nejhorší noční můra stala pravdou. Jenže pravda byla takové, že jsem nemohl dělat vůbec nic.

Noční můry mě pronásledovali na každém kroku a já jsem každý den posílal Hermioně minimálně jednu sovu. Odpověď byla vždy stejná, na rychlo napsaná, kde psala, že nic neví, ale že je určitě v pořádku.

Nějak jsem tušil, že mi lže. Buď něco věděla a nechtěla mi to posílat přes sovu. A nebo se mu něco stalo a ona to nechtěla vypouštět do eteru.

S povzdechem jsem se podíval na hodinky. Bylo sotva deset. Dnes tu ještě budu muset být dlouho, ale hned potom jsem byl rozhodnutý navštívit Hermi doma. Sice jsem nevěděl, jak mě tam zkouste Fred Weasley, ale musel jsem s ní mluvit. 

Musel jsem vědět, co se děje. Nebo jestli se něco doopravdy děje. 

"Vypadáš hrozně," usmála se na mě smutně Luna, když mi přinesla kávu, o kterou jsem ji požádal. Měl jsem ještě obejít nějaké pacienty a zkontrolovat řadu dokomentů.

"Díky, Luno, to přesně teď potřebuji slyšet," usmál jsem se na ni smutně a ona jen pokrčila rameny. Napil jsem se kávy a ona se na mě s úsměvem podívala. "Potřebuješ ještě něco?" zeptal jsem se a znovu se zhluboka napil. Už jsem se potřeboval trochu probudit, ale nějak jsem se cítil ospalejší. "To jsi neudělala," zavrčel jsem a podíval se na ní s výrazem, že ji zabiji.

"Někdo to udělat musel a já už jsem se nemohla koukat na tvoji chodící mrtvolu," usmála se na mě a vzala mě v podpaží a odvedla na pokoj, kde jsem se mohl vyspat. Hned jak jsem dolehl, tak jsem usnul. 

Celou dobu se mi zdálo jen o tom, jak nácházím Harryho mrvého nebo zranění v různých polohách na různých místech. Bylo to hrozné, ale nemohl jsem se probudit, protože jsem v sobě měl ten zatracený lekvar na spaní. 

Když jsem se konečně vzbudil seděla u mě Luna a v ruce měla dopis. "Měl by sis to hned přečíst," řekla, když si všimla, že jsem vzhůru a dala mi napít vody. Nechala mě samotného s dopisem a já jsem se nějak bál, že moje noční můra se stala skutečností a Hermiona mi to dává vědět.