S.O.S. (Drarry FF)

9# Vyrušení

Harry Potter

Bylo to nejhezčí ráno za dlouho dobu a Dracovo brebentění o všem možném byla ta nejlepší náplast na moji zničenou duši, kterou mi pomáhal dát dohromady.

Vzal jsem zapékací mísu s lasagnemi a vrazil ji do trouby. A když jsem se otočil, Draco na mě koukal se zasněným výrazem. S přivřenýma očima jsem se k němu vydal. Seděl na barové stoličce, takže když jsem k němu přistoupil, byl jsem přímo mezi jeho nohami. Jednou rukou jsem ho pohladil po tváři a pomalu políbil.

Začal mi polibek oplácet. "Kolik máme času?" zeptal se a nepravidelně dýchal. Jeho pohled byl zastřený. S úsměvem jsem odpověděl, že hodinu a s dlaněmi na jeho tvářích jsem mu věnoval hluboký polibek.

On mi polibek začal opětovat a přitáhl si mě blíže k sobě. Jednou rukou jsem mu vjel do vlasů a odtáhl ho od sebe. Zasténal nahlas. Jeho ruce už jsem měl dávno pod tričkem. Byl jsem vzrušený k nepříčetnosti. Chtěl mě stejně jako já jeho.

Přetáhl jsem mu triko přes hlavu a znovu políbil. Dotýkal jsem se ho všude a ujišťoval se, že je je pořád stejný. Jako před lety.

Nic se nezměnilo. Jeho svaly byli pořád tvrdé a jeho dotyk jemný.

Stoupl si a také mi přetáhl triko přes hlavu. Tvrdě přirazil svými rty na mé a tím mě opřel o linku. Ve chvíli, kdy se pomalu rty sunul dolů a klekal si zem, jsem myslel, že zešílím. Jenže to samozřejmě muselo něco pokazit. Klečel zrovna na zemi a stahoval mi kalhoty, aby se podíval na moji bolestivou erekci, když v tom zazvonil zvonek.

Vyděšeně jsme si vyměnili pohledy a Draco si vzal triko do ruky, aby šel otevřít. Já, který doufal, že to bude na chvilku jsem se chystal přesunou do ložnice, ale uslyšel jsem nepříčetný Hermionin hlas.

Do prdele.

Ani jsem si nestihl obléci triko a posadit tak, aby neviděla moji erekci.

"Jak jsi ně tu našla?" zeptal jsem se.

"Fred mi řekl, že jste šli na večeři," pozvedla obočí Hermiona a moje erekce velice jistě opadala. "Když jsem tě nenašla u tebe, šla jsem sem."

"Co je tak akutního?" zeptal jsem se nevrle, protože jsem byl tak blízko, aby se stalo něco dokonalého.

"Našel se někdo, kdo ví kde je Lucius Malfoy," odpověděla a já jsem byl v tu chvíli připravený odejít. Pohlédl jsem na Draca, který tam vykolejeně stál. Bylo mi líto, že jsem náš den musel takovýmhle způsobem přerušit, ale jinak to nešlo.

"Draco, moc mě to mrzí, ale budu muset jít," usmál jsem se na něj opatrně a on jen kývl hlavou. Nevěděl, jak se má chovat. Přeci jen jsem měl v plánu zatknout jeho otce. "Lásko, slibuji, že všechno bude dobré, ano?" prohlásil jsem, když jsem stál u něj a svíral mu ruce.

"Ano," povzdechl si. "Vrať se mi živý a zdravý."

To bylo poslední, co mi řekl. Jen jsem ho naposledy políbil a s Hermionou jsme zmizeli, jak nejrychleji to bylo možné.