14# Dracovo přání

152 16 1
                                    

O tři měsíce později

Draco Malfoy

Nervózně jsem si srovnal šálu a podíval se na dveře Harryho kanceláře. Vlastně jsem tu neměl být. Neočekával mě, ale já jsem pro něj chtěl udělat něco romantického. S hlubokým nádechem jsem otevřel dveře a našel jsem ho, jak s hlavou složenou do klína něco pročítá a usmál jsem se na něj. Otočil hlavu mým směrem a hned se mu rozzářili oči. Napil se kávy, po které sahal, když jsem začal dívat mým směrem.

"Budu tě moct vzít na oběd?" zeptal jsem se nejistě a podíval se na špičky svých bot. Měl jsem na sobě černé kalhoty, bílou košili a zelený svetr, protože se venku už začalo ochlazovat. S úsměvem mě pozoroval a nic neříkal. "Myslím, že bychom si měli o něčem promluvit."

Šťastný úsměv vystřídal zmatený obličej, který jsem přesně čekal, když jsem prohlásil tuhle větu. "Mám se bát?" zeptal se a vypadalo to, že přemýšlí, že se začne omlouvat. S úsměvem jsem zakroutil hlavou a on si hlasitě oddechl. Ale i tak s nejistým úsměvem vstal na oblékl si koženou budu, kterou měl pověšenou na věšáku a chytil mě za ruku. Připadal jsem si takhle spokojený.

V tichosti jsme vyšli před ministerstvo a pomalu šli k naší oblíbené restauraci. "Copak jsi mi chtěl říct?" zeptal se Harry a já jsem asi neměl jinou možnost než začít.

"Víš, ty tři měsíce s tebou byli skvělé, ale myslím, že bychom se měli posunout dál," začal jsem opatrně a on se na mě překvapeně díval. "Myslel jsem tím, že bychom se třeba sestěhovali nebo koupili něco nového a třeba s námi nechali bydlet Teddyho a konečně se o něj začali starat tak jak máme."

"Máš pravdu," povzdechl si Harry. Nějak jsme nepochopil jeho reakci. Pomalu jsem začínal vyšilovat. Už jsem se nadechoval k tomu, abych řekl, že na to nemusíme jít tak rychle. Ale on byl rychlejší.

"Ale tím mi ničíš překvapení," usmál se na mě a já jsem na něj vykolejeně koukal. "Vim, že tvoje největší přání je mít rodinu, tak jsem ti to chtěl navrhnout na Vánoce a tak..."

Pak se začal nepříjemně ošívat. "Bál jsem, že bych na tebe šel moc rychle."

Začal jsem se usmívat jako sluníčko na hnoji. Konečně jsme se hnuli nějaký směrem a dokonce tím stejným. Nemohl jsem se zbavit svého přihlouplého úsměvu.

S.O.S. (Drarry FF)Kde žijí příběhy. Začni objevovat