S.O.S. (Drarry FF)

6# Večeře

Harry Potter

Byl jsem hrozně natěšený. Byl jsem hrozně rád, že se mnou chce jít na večeři, i když jsem to nesměl brát jako rande. Což mi trochu vadilo, ale radost z toho, že si s ním budu po dlouhé domě moct uvolněně popovídat a užívat si jeho přítomnost. 

Doufal jsem, že by to mohlo být jako před lety. 

S povzdech jsem si uvědomil, že jsem bez něj pořádně nežil. Vždyť já ani neznám žádnou restauraci, kam bych ho mohl vzít. Asi bych se ho měl zeptat hned, ale vlastně já ho pozval. Sakra. Asi nebylo moc překvapivé, když jsem nakonec zamířil za Fredem a Georgem, kteří se na mě šklebili, hned jak mě uviděli.

Fred měl ročního Rona za krkem a George zase malou Lunu. Měli roztomilé děti. 

"Není tady na ně moc hluk?" zeptal jsem se, když jsem k nim s úsměvem došel. 

"Asi si zvykli," pokrčil rameny Fred. "Co tě sem přivádí Harry?" zeptal se hned na to.

"Neznáte nějakou dobrou restauraci?" zeptal jsem se s trochu červenými tvářemi.

"Frede, myslím si, že někdo má dneska rande," povzdechl si George a Fred pokračoval. Divím se, že nebydlí ve stejném domě, protože se zdáli doopravdy nerozluční. "Souhlasím, Georgi, že by s Dracem?"

"Není to rande," povzdechl jsem si. "Zatím je to jen přátelské večeře po letech."

"Georgi, pověz Harrymu, jak skončila tvoje přátelská večeře po letech?" smál se Fred a George se podíval jako by za sebe. Samozřejmě, že tím naznačoval, že teď díky tomu má dítě. Ale nemyslím si, že by byl nespokojený.

"Myslím si, že Harry si s Dracem dítě neumotají," ušklíbl se Geroge a já jsem si povzdechl.

"Kluci ta restaurace," naléhal jsem. "Za hodinu mám vyzvednout Draca."

Draco Malfoy

Před tím než mě Harry vyzvedl v práci jsem si připadal hrozně nervózní a pochodoval po bytu a přemýšlel, proč jsem mu vůbec řekl svoji adresu a proč jsem souhlasil se schůzkou. Kayla se na mě znuděně koukala z gauče a já jsem přemýšlel jestli se z toho nevymluvím tím, že řeknu, že Kayle není dobře. 

Ale když zazvonil zvonek a Kayla se rozštěkala bylo pozdě. Otevřel jsem dveře, abych ho nenechal stát za dveřmi. "Ahoj," pozdravil jsem ho, když jsem otevřel dveře a bez toho, abych se na něj podíval jsem na něj podíval jsem se začal obouvat. Měl jsem na sobě světle modrou košili a černé kalhoty. S povzdechem jsem si prohrábl vlasy a podíval se za sebe, kde se mi naskytl pohled, který mi vyrazil.

Harry seděl v podřepu na zemi a drbal na bříšku Kaylu. Ano, Kaylu. Mého rozmazleného psa, který nesnášel všechny chlapy, které jsem kdy přivedl domů. Prostě všechny. A Harry ho jen tak drbal. 

Všiml si mého vytřeštěného pohledu a začal se smát. "Nevěděl jsi, že mám rád psy?" zeptal se Harry s úšklebkem. 

"Ne," prohlásil jsem s klidem a přistoupil k nim, takže se Harry postavil. "Nevěděl jsem, že můj pes má rád chlapy."

Harry se na mě ušklíbl a já jsem protočil oči. Celý zbytek večera probíhal v příjemném duchu a já jsem se v jeho přítomnosti cítil velmi dobře. Povídali jsme si celý večer jako bychom se nikdy nerozešli. Párkrát mi jemně přejel rukou po prstech. A když jsme jedli dezert, tak mi otřel šlehačku z koutku úst palce a ten si pak dal po pusy. Myslel jsem si, že se mi z toho podlomí kolena. Byl jsem rád, že sedím. 

Večeře proběhla velmi příjemně. Byl krásný teplý večer a já jsem se pořád smál. Nakonec jsme se procházeli po břehu řeky a mířili směrem k mému domovu. Jenže od řeky šlo chladno a já jsem se při hovoru zatřásl zimou. Harry chtěl být gentleman, ale neměl nic, co by mi půjčil. Tak mi dal ruku kolem pasu a přitáhl si mě k jeho horkému tělu. A začal mi být až moc velké teplo, když jsem cítil jeho velkou dlaň na svém boku, které mi tam vypalovala otisk. 

Bylo až neuvěřitelné, že jsem do něj byl pořád hrozně zamilovaný a nechtěl jsem se ho pustit.

Nervózně jsem se na něj usmál, když jsem odemkl dveře od vchodu. Rozhodnutí bylo čistě na mě. Mohl jsem prostě jen říct, že jsem si večer užil a doufám, že si to brzy zopakujeme, ale ztratili jsme pět let vztahu.

"Mám nahoře vychlazené šampaňské," začal jsem nervózně a díval se na svoje klíče v ruce. "Chtěl by sis dát skleničku?"

Stále jsem si hrál s klíči, ale když jsem neslyšel odpověď celkem dlouho podíval jsem se před sebe, jestli tam Harry ještě je. S úsměvem jsem zjistil, že tam překvapeně stojí a zírá na mě. Jenže ve chvíli, kdy jsem se mu podíval do očí a usmál se Harry se probral. Přišel těsně ke mě. A já jsem si myslel, že mě vášnivě políbí. Jenže se jen sklonil k mému uchu a špitl: "Moc rád".

V tom šoku jsem se vydal nahoru a cítil Harryho těsnou přítomnost za mnou.