S.O.S. (Drarry FF)

13# Pravda

Harry Potter

Draco se na mě podíval se slzami v očích a já jsem se k němu vydal, abych ho sevřel v náručí. Vypadal, že se na místě zhroutí a to mě děsilo. Chápal jsem, že dnešek pro něj musel být hrozný a že se necítí úplně ve své kůži, ale zároveň jsem nevěděl, jak tam pro něj mám být.

Položil si hlavu na moji hruď a já ho jemně objal. Nebrečel. Nebo spíše zatím nebrečel. Klepal se mi v náručí a já jsem ho pohladil po zádech.

"Opustíš mě znovu bez důvodně?" zeptal se z ničeho nic a já jsem se na něj polekaně podíval. Draco mi hleděl přímo do očí a ja přemýšlel, co mám dělat. Nebylo to tak, že bych ho opustil bez důvodu. Nikdy jsme neměli příležitost si o tom promluvit.

"Věř, že ani já nevím, proč jsem to tenkrát udělal místo toho, abych si tě vyslechl a promluvili bychom si o tom," povzdechl jsem si a Draco se ode mě odtáhl. Šel k lince a sundal z ní misku pro Kaylu. Neřekl ani slovo a to mě děsilo.

"Když jsme ještě chodili do Bradavic, tak se ke mně doneslo, že hned jak se vrátíme z Bradavic máš naplánovanou svatbu," povzdechl jsem si a šel si sednout na gauč. "Už ani nevím, kdo mi to řekl. V první chvíli jsem se cítil hrozně. Brečel jsem Hermioně na rameni a ptal se jí, co mám dělat. Byl jsem zničený. Nedokázal jsem se ti podívat do očí. Ne, protože bych to nevěřil nebo nemiloval. Ale protože jsem měl strach, že je to pravda. Ani jeden jsme nikdy předtím s mužem nechodili a prostě jsem si myslel, že to pro tebe byl jen experiment na škole."

Nedokázal jsem se na něj podívat a díval se na svoje spojené ruce v klíně. Očividně jsem ublížil nám oboum. Nejvíce, ale sobě.

"Hermiona říkala, že buď si o tom s tebou mám promluvit nebo počkat na konec roku a ukončit to já," povzdechl jsem si znovu a z očí se mi začali hrnout slzy. "Já jsem tak moc bál toho si s tebou promluvit, že jsem radši všechno zničil sám."

"Byla to pravda," povzdechl Draco a já jsem se na něj překvapeně podíval. "Matka mi poslala dopis a já jsem jí na něj odpověděl, že to se rozhodně nikdy nestane a tak nějak jsem doufal, že si o tom neslyšel. Choval jsi se jakoby nic. Tak jsem předpokládal, že je dobře, že nevíš, že rozhodně nemám v plánu jít na svatbu, která se pro mě chystá. Vždyť jsem ani nevěděl koho si mám brát."

Díval jsem se na něj a slzami mi dále stékaly z očí. "Měl jsem se zeptat," zafňukal jsem. "Měl jsem být lepší přítel a nepředpokládat, že to tak jako tak skončí. Promiň."

"V pořádku," usmál se na mě a přišel si sednout ke mně na gauč. Tak moc jsem se bál, že se zhroutí a já ho budu muset utěšovat a on přitom nakonec utěšoval mě.

"Co kdybchom o tom už nemluvili a zapomněli na to?" zeptal se opatrně Draco a já jsem kýval na souhlas. Bude to tak nejlepší.