S.O.S. (Drarry FF)

12# Soud

Draco Malfoy

Z práce jsem odešel okamžitě po přečtení dopisu. Byl jsem jako na trnní. Nechápal jsem, proč mi nenapsal Harry. I když Hermiona psala, že je v pořádku, tak jsem tomu nechtěl uvěřit. Byl to hrozný pocit a nesnášel jsem, jak se na mě na ministerstvu všichni koukali.

S povzdechem jsem se dostal na Harryho oddělení, kam jsem se měl dostavit před soudem. Byl jsem rád, že mého otce chytli a já zase mohl v klidu spát. Každý den jsem si nebyl jistý, jestli není schopný za mnou přijít nebo se mě pokusit vypátrat.

"Dobrý den," usmál jsem se na mladou ženu za stolem, který vedl do Harryho kanceláře. Předpokládal jsem, že se jedná o jeho sekretářku. "Jsem Draco Malfoy, mám schůzku s panem Potterem. Ministryně Grangerová mi posílala oznámení, že se mám dostavit, co nejdříve to půjde."

"Ale jistě pane Malfoyi," podívala se na mě podezřívavě. "Dojdu se podívat, jak na tom je pan Potter."

Vešla do jeho kanceláře a chvilku trvalo než vyšla ven. Mezitím jsem nepřítomně podupával nohou a doufal, že už ho za chvíli uvidím. Ale jestli je v kanceláři, tak to znamená, že je v pořádku. Že není zraněný. Ale i tak jsem měl pochybnosti.

Vyšla ven a za ní v závěsu vyšla moje matka s nějaký bystrozory. Vyděšeně jsem na ji hleděl. Neviděl jsem ji od války. Po té, co odsoudili tátu zmizela z povrchu zemského. Z hluboka jsem se nadechl a podíval se na Harryho, který se na mě šklebil ode dveří.

"Dobrý den, pane Pottere," pozdravil jsem ho opatrně a snažil se znít profesionálně. A také jsem měl, co dělat, abych mu nevběhl do náručí. Tolik mi chyběl.

Vešel jsem do jeho kanceláře a on s ještě větším úšklebkem za námi zavřel dveře. Okamžitě obmotal ruce kolem mě a ze zadu mě objal.

"Omlouvám se, že jsem se neozval, ale nemohl jsem," povzdechl si a já jsem se se slzami v očích otočil v jeho náručí. Chyběl mi hrozně moc. Silně jsem ho objal a mě chuť nepustit. "Měl jsi se dobře?"

"Ne, bez tebe je mi vždycky na nic," zamumlal jsem mu do hrudníku a on mě objal ještě pevněji.

...

Když jsme se konečně dostali domů tak bylo osmé večer. Soud se protáhl více než jsme čekali. Pohladil jsem Kaylu po hlavě a šel jí dělat jídlo. Jediný důvod, proč jsem neskončil v Azkabanu byl Harry a Hermiona. Dokázali všechny přesvědčit, že se svojí nepovedenou rodinou nemám nic společného. A dokonce se svými přítele ze školy. Bylo hrozné je pozorovat a uvědomovat si, že už jsem dávno jiný.

Harry mi u něj v kanceláři všechno objasnil. I to, že kdyby mě nepozvali, tak by na mě upoutali více pozornosti než když to udělali takhle. Hermiona s Harrym měli geniální argumenty, ale i tak jsem nakonec skončil pod vlivem vitasera.

Bylo to složité, ale vypadá to, že Harry docílil toho, aby je všechny zavřeli. Otec šel do Azkabanu automaticky, ale o ostatních se zatím rozhodne a jsou zavření v celách na ministerstvu.

A nakonec jsem nevěděl, jestli mě to těší nebo ne. Těší mě, že už teď doopravdy nikoho nemam? Že moje rodina je v Azkabanu? Že je v Azkabanu kvůli Harrymu? Mému partnerovi?

S povzdechem jsem a oči se mi zaplnili slzami. Ve chvíli, kdy jsem se chtěl zhroutit, tak se mi ozval za zády Harryho hlas. "Nevadilo by ti, kdybychom si zítra vzali na víkend Teddyho?" zeptal se.