S.O.S. (Drarry FF)

1# Jsem unavený

Harry Potter

Rychle jsem se posadil a zhluboka dýchal. Zase jsem se vzbudil úplně zpocený, jeden z důvodů, proč jsem spal nahý. Další noční můra. Nesnášel jsem je, ale provázeli mě každým dnem od... od kdy vlastně? Od války? Ne, to byli jen občasné. Každodenními se stali až potom. Až potom, co jsem složil OVCE. Zatraceně, nechtěl jsem na něj myslet. Měl jsem přes to být dávno přenesený. Bylo to takových let.

Spustil jsem nohy z postele a podíval se na propocené peřiny. Až přijdu z práce budu je muset vyměnit, zase. Poté jsem se podíval na budík, nechtěl jsem to dělat ve chvíli, kdy jsem ležel v posteli, protože jsem věděl, že už neusnu a nechtěl jsem vědět, kolik toho ještě musím naspat než za zvoní. Jenom hodinu. To je dobré. Občas jsem se probudil po dvou hodinovém spánku a od půlnoci strašil.

Nemohl jsem nikomu napsat. Když jsem se takhle naposledy objevil před Mioniným a Fredovým domem, tak mi vynadala, že mám jít sice dovnitř, ale že oni mají starosti s dětmi.

Nikdy jsem vlastně pochopil, jak to mezi sebou měli. Fred byl do Hermiony očividně zamilovaný, ale nevěděl jsem, jestli ona u něj jen nenašla útěchu po smrti Rona. Jo, po smrti Rona jsem měl jen jediného člověka, na kterého jsem se nebál spolehnout.

Nechtěl jsem na něj myslet. Doopravdy jsem na něj nechtěl myslet. Přinášelo mi to jen utrpení. Ten jeho poslední pohled, jako bych já zradil jeho a ne on mě.

Naštvaně jsem na sebe pustil teplou vodu a snažil se přemýšlet, kdo vlastně jsem. Jsem Harry Potter, velitel bystrozorů a občas i strýček. Ale jen občas, Fred i George se totiž svým dětem až s moc velkou radostí věnovali a Ginny s Lunou děti zatím neměly. Myslím, že ještě nenašly odvahu si navzájem říct, že by rády nějaké adoptovaly. A nakonec kmotr Teddyho, kterému už bylo pět. Ano, můj největší úspěch byl, že jsem se stal součástí Weasleyovic rodiny. Molly mi říkala i synu. Asi se nikdo z nás nesmíří s odchodem Rona.

Ale nebyl jsem šťastný. Jen s ním jsem dokázal být šťastný. Zatraceně. Musím do práce. Zase na něj zapomenout.

Pravda byla, že teď jsem dokázal být šťastný, jen když jsem se staral o Teddyho. Zbožňoval mě a já jeho. Byl jsem rád, že se o něj Molly s Arthurem starají. Já bych to nedokázal. Ne teď.

Draco Malfoy

Jako skoro každé ráno jsem si přivstal a šel vyvenčit Kaylu. Mojí roztomilou fenku. Pořídil jsem si ji před pěti lety, abych si nepřipadal sám a každý den mi přinášela štěstí. Poskakovala kolem mě, zapáleně se hnala za míčkem, který jsem jí házel a díky ní jsem se usmíval.

I potom, co jsem se před třemi měsíci rozešel s dalším svým přítelem. Snažil jsem se pochopit, co si myslí, ale nikdy jsem na to nepřišel. Hlavně jsem se snažil zapomenout na Harryho Pottera, člověka, který ve mě probudil lidskost a pak mě odkopl jako nějakou jeho panenku.

Nesnáším, když na něj musím myslet a když jsem se podíval na hodinky, rychle jsem zavolal Kaylu k sobě, abychom šli domů. Ještě jsem ji musel dát jídlo a vodu. Díky bohu jsem si pořídil byt s obrovským balkónem, takže se měla, kde vyblbnout, když jsem byl v nemocnici. Měla tam všechno. Pravda byla, že první, co jsem dělal, když jsem si pořídil Kaylu, tak bylo udělat díru na dvířka do dveří na balkón. Ale s několik málo kouzly se mi to povedlo.

Vešel jsem do bytu, kde stále stála krabice s Alexandrovými věci. Měl jsem je vyhodit do koše, hned jak jsem ho u něj v bytě viděl s nějakou ženskou. Zatraceně. Nebylo to ani trochu vtipné. Doopravdy jsem hledal vhodného partnera, protože jsem chtěl rodinu.

Moje rodina zdrhla nebo je povraždili nebo skončili v Azkabanu, což nakonec vyšlo na stejno jako by byli mrtvý. S úsměvem jsem začal připravovat snídani pro mě i pro Kaylu, která si lehla do pelíšku, ze kterého viděla, co se kolem ní děje.

Měl jsem pro ní asi deset pelíšků, dek a různých jiných míst, kam si mohla lehnout. Možná jsem ji trochu rozmazloval, ale kdo by to nedělal. Kayla byla bílá malá chlupatá koule, ale když jsem ji ostříhal, tak byla hubená. Měla jen jednu maličkou věc, která všechny odrazovala. Nenáviděla všechny, kdo přišel do tohohle bytu. Tedy, nenáviděla muže. Možná jsem to měl brát jako znamení a nezamilovávat se.

Stejně jsem se do žádného nemohl zamilovat, když jsem pořád miloval jen toho jednoho. Neustále se objevoval v novinách a já se nenáviděl za to, že ho nedokážu nenávidět.

Harry Potter

Hned jak jsem přišel do práce, tak mi do kanceláře napochodovala Hemiona. Ministryně kouzel. Bohužel se mnou většinou nejednala v rukavičkách, ale díky bohu jsem většinou měl všechno pod kontrolou, takže jsme se vyhýbali celkem často hádkám.

"Harry," povzdechla si, když mě uviděla. Až s mateřskou láskou. Tak tady je zakopaný pes. Zatraceně, teď mě pošle na dovolenou, abych si odpočinul.

"Nezačínej zase Hermiono," přerušil jsem jí. Neměl jsem v plánu to poslouchat. "Omlouvám se, ale prostě nemůžu jít na dovolenou. Nemůžu jít domů a jen tak odpočívat."

"Proč ne? Vždyť jsi tak hrozně unavený, do práce chodíš první a odcházíš poslední," začala a já jsem se posadil do křesla. "Od té doby, co nejsi s Dracem to s tebou jde z kopce. A to už je to pět let."

"Ano, Hermiono. Jsem neskutečně unavený," odpověděl jsem jí. "Není den, kdybych se na něj nesnažil myslet. Není dne, kdybych se probudil bez noční můry a není dne, kdy bych měl chuť si odpočinout. Prostě budu radši pohlcený prací a stárnout než přemýšlet. Prostě nemůžu, i na to jsem moc unavený a to je dobře."

Vyjeveně na mě koukala. Jo, pravda, že tohle je poprvé za pět let, co jsem přiznal, že nejsem v pořádku. Poprvé za pět let, kdy jsem o něm dokázal něco říct. Zatraceně.

"Musíš dnes zůstat na ministerstvu, žádné akce nebudou," začala a já jsem jen přikývl. Měla strach, že se nebudu soustředit a zabijí mě. Nebo měla strach, že se budu snažit, aby mě zabili. Jenže nemohla zapomenout na to, že já jsem nikdy z akce zraněný nepřišel. "Děkuji," prohlásila a chtěla odejít, ale dovnitř vběhla Marry (moje asistentka) bílá jako stěna.

"Pane Pottere," začala a vychrlila na mě, co všechno se stalo. Neváhal jsem popadl bundu a běžel k místu, odkud se můžu přenášet. Ani Hermiona se mě nepokusila zastavit. Nemohla mě zastavit od mé povinnosti velitele bystrozorů, i když jsem jí slíbil, že do akce nepůjdu. Tohle nemohl předpokládat nikdo.

Tadaaa, první díl je tu 🥳