Sister

Mrtvá těla *

Lehké dopady nábojnic jí rezonovaly v uších. Stále je slyšela a nedokázala se toho zvuku zbavit, viděla ty rudé laserové zaměřovače, které se mihotaly mezi béžovými záclonami. Nedokázala tu noc vymazat z hlavy. Až teplá dlaň jejího bratra ji vyvedla z myšlenek po ozářené cestě ven. 

,,Bude v pořádku," zašeptal, když se k němu donesl hlas doktora z operačního sálu. Na Sophiině tváři se mihla úleva. Zvedla se a své prsty propletla s těmi Scottovými, oba sourozenci pak míjeli jedny dveře za druhými až konečně došli k těm cílovým. Sklo v nich bylo zamlžené a nebylo tak vidět dovnitř. 

,,Máte asi minutu, než zabere sedativum. Nechte ji odpočívat, potřebuje to." Když sestřička opustila nemocniční pokoj, oba se potichu vkradli dovnitř. Pípání přístrojů Sophie připomnělo dávné časy z dob doktorů Děsu. Na mysli ji tak vytanula vzpomínka na chlapce s hnědými vlasy a širokým úsměvem. 

,,Ahoj, děti." Melissnin výraz byl plný únavy, pleť měla vybledlou, ale i přes to měla své kouzlo. Na tváři se jí vyloudil malý úsměv, který oba sourozence svým způsobem zahřál na srdci. Sophie opatrně uchopila její drobnou ručku do té své a mírně ji stiskla. 

,,Počkáme venku," vydechl Scott, když se ujistil, že je jeho matka naživu. 

,,Počkejte," zamumlala a pomalu zavírala oči, ,,poslouchejte mě. Nemůžete za to."

,,Ne, Sophie ne, ale já jo, byl jsem za to zodpovědný. Musíš jít spát," odporoval jí s bolestí vepsanou v očích. 

,,Chci vám jen říct." Hlas se jí zlomil, sedativa začala účinkovat. ,,Neutíkejte, bojujte."

Hnědé oči pomalu zmizely za víčky a dech se zpomalil. Scott jí ještě věnoval letmý polibek do vlasů a oba opustili Melissnin pokoj. Jejich otec byl převezen do jiné, vzdálené nemocnice. Mason spolu s Lydií se zotavovali po operaci. Sophie věděla, že jim to nepřinese ovoce, cejtila to už od samého začátku a její předtuchy se začaly naplňovat. 

--

Noci se střídaly s dny a Sophie začalo docházet, že moc času nemají. Lidé v Beacon Hills získávaly ilegálně držené zbraně a policie s tím nic nezmohla. Liam spolu s Theem pracovali na získání informací, kdo tehdy u McCallů střílel, ačkoliv to všichni mohli z fleku odhadnout. Sophie seděla doma, sama zabalená v teplé dece a s knížkou psychologie v ruce. Závěr ročníku, toho posledního, se blížil a ona zatím uměla snad jen tak zastrašit partičku teenegerů.

Scott se spolu s Maliou učil boji na slepo přímo od Deucaliona. Když se ukázal doma, vždy jí jen zkontroloval ve spánku a přikryl dekou. Sám si uvědomoval, že jim docházel čas a on se chystal provést protiútok, ačkoliv zatím neměl promyšleno jak. 

Isaac se potuloval po Beacon Hills v temných uličkách a sledoval město, které mu před několika lety přineslo neúprosnou bolest. Vzpomínal na den, kdy mu Derek po prvé nabídl tu jedinečnou možnost, jak ukončit tyranské chování jeho otce. Věděl, že se od té doby mnohé změnilo a ani nečekal, že by něco mohlo být jako dřív. Jak tak pochytil nové informace, došlo mu, že Kira už dávno ve městě není a asi se ani nemá v plánu vracet. Scott se posunul dál, začal randit s Maliou, což mu odkrylo další neodmyslitelný fakt. Sám doufal v to, že to snad ani pravda není, ale nemohl jí to zazlívat. Nemohl jí vyčítat, že si našla někoho nového, když jí kdysi tak narychlo a ošklivě opustil. On sám si ve Francii našel pár známostí, ale nikdo se Sophie nevyrovnal. Přemýšlel nad tím, zda by bylo vše při starém, kdyby Beacon neopustil. Ale moc dobře věděl, že by nebylo. Všechno tu bylo jiné, lidi byli jiní a on si byl jistý, že až tenhle boj skončí, musí to město jednou pro vždy opustit. Zastavil se přímo pod jejími okny. Chodila sem a tam a nahlas si opakovala nějakou látku, která se týkala smýšlení člověka.