Sister

Pravda vyšla na povrch *

Dny plynuly rychle jako voda.

Scott se stále utápěl ve svých myšlenkách, jak svou smečku zachránit. Hlavou mu kolovaly různé myšlenky.

Během těchto dní spolu nenavazovali moc kontaktu. Skoro jako by každý měl své vlastní tajemství, které se nesmí dostat na povrch.

Stiles většinu času trávil sám se svými provinilými myšlenkami. Vzpomínal na tu noc, kdy unesli poslední tělo. Na ten moment, kdy mu jeho otec připomněl onu hrůznou noc v knihovně. Našel jeho přístupovou kartu, která mu všechno vracela pomalu a bolestivě.

Malia se dál snažila stopovat Pouštní Vlčici, svou matku a dařilo se jí.

Lydia se dál scházela s Parrishem, se kterým ku podivu našla společnou řeč.

Sophie seděla doma s pocitem viny. Jako jediná věděla, kdo ta těla bere, věděla něco, co jim mohlo pomoct. Sama neměla ponětí, proč to ještě nikomu neřekla.

Chtěla to změnit, chtěla udělat něco, co pro tentokrát může situaci v jejich smečce zachránit.

Pouze v tričku a teplácích vyběhla ven z domu a zamířila rovnou ke Stilinským.

Byla zima a pršelo, tudíž volba jejího oblečení nebyla zrovna moudrá.

Zazvonila na zvonek a čekala na odezvu.

Už jen to Stilesovi přišlo podivné, ona nikdy nezvonila.

,,Soph?" podíval se na ni ustaraně.

,,Musím, musím ti něco říct," promluvila s klepajícím se hlasem a vešla dovnitř.

,,Co se děje?" sledoval její záda mizící v jeho pokoji.

Hnědovlásek si sedl na postel a sledoval dívku přecházející z místa na místo.

,,Měla jsem vám to říct hned jak jsem to viděla, ale nevěděla jsem, co to znamenalo," podívala se na něj a pak uhla pohledem, ,,v tu noc, kdy jsi mě našel v knihovně, já, viděla jsem to. Viděla jsem, kam ty těla odnáší. Nejdříve jsem si myslela, že je to jen nějaký sen, ale nebyl."

,,Co jsi viděla?" sledoval ji se zájmem.

,,Hořícího muže sedícího na velkém pařezu, na Nemetonu a pod ním spoustu mrtvých těl," odpověděla mu se sklopenou hlavou.

,,To ale není všechno, že jo?" podíval se na ni s nakrčeným obočím.

,,Ne, před pár dny, když ti rozbili Jeep. Viděla jsem ho znovu. Viděla jsem, kdo to byl," vydechla a s roztřeseným hlasem pokračovala, ,,byl to Parrish, to on krade ta těla."

Stiles na ni nevěřícně hleděl.

,,Věděla jsi to, celou tu dobu?" podíval se na ni.

,,Jo," sklopila hlavu ke svým botám, ,,vím že budeš naštvaný, ale já nevím, proč jsem vám to prostě neřekla."

,,Hej," přešel k ní a jemně jí zvedl hlavu tak, aby jí viděl do očí, ,,nezlobím se na tebe. Sice absolutně nechápu, proč jsi nám to neřekla, ale nezlobím se. Každý z nás má něco, co neřekl," v jeho očích se mihl záblesk vzpomínky z oné noci.

,,Měla bych to říct Scottovi," sledovala jej.

,,Zavoláš mu cestou, teď se pokusíme najít Nemeton, musíme něco dělat," vzal ji za ruku a oba se vydali ke Stilesovu Jeepu.

,,Scotty, přišli jsme na to, kdo ta těla unáší, je to Parrish, neptej se mě jak to vím, jen jsem ti to chtěla oznámit," namluvila hnědovláska vzkaz svému bratrovi a spolu se Stilesem se vydali prohledávat les.