Sister

Pravda vyšla na povrch

Dny plynuly rychle jako voda. Scott se stále utápěl ve svých myšlenkách, jak svou smečku zachránit. Hlavou mu kolovaly různé myšlenky. Během těchto dní spolu nenavazovali moc kontaktu. Skoro jako by každý měl své vlastní tajemství, které se nesmí dostat na povrch.

Stiles většinu času trávil sám se svými provinilými myšlenkami. Vzpomínal na tu noc, kdy unesli poslední tělo. Na ten moment, kdy mu jeho otec připomněl onu hrůznou noc v knihovně. Našel jeho přístupovou kartu, která mu všechno vracela pomalu a bolestivě.

Malia se dál snažila stopovat Pouštní Vlčici, svou matku a dařilo se jí. Lydia se dál scházela s Parrishem, se kterým ku podivu našla společnou řeč.

Sophie seděla doma s pocitem viny. Jako jediná věděla, kdo ta těla bere, věděla něco, co jim mohlo pomoct. Sama neměla ponětí, proč to ještě nikomu neřekla. Chtěla to změnit, chtěla udělat něco, co pro tentokrát může situaci v jejich smečce zachránit. Pouze v tričku a teplácích vyběhla ven z domu a zamířila rovnou ke Stilinským. Byla zima a pršelo, tudíž volba jejího oblečení nebyla zrovna moudrá. Zazvonila na zvonek a čekala na odezvu. Už jen to Stilesovi přišlo podivné, ona nikdy nezvonila.

,,Soph?" podíval se na ni ustaraně. Zmáčené oblečení se jí lepilo k tělu a zvýraznilo tak její ladné křivky. A krajkovou podprsenku. Stiles se v hlavě proplesknul, že už zase smýšlí nad věcmi, nad kterými by neměl. 

,,Musím, musím ti něco říct," promluvila s klepajícím se hlasem a vešla dovnitř.

,,Co se děje?" sledoval její záda mizící v jeho pokoji. Stiles si sedl na postel a sledoval dívku přecházející z místa na místo. Mumlala si něco sama pro sebe a on nedokázal rozeznat, o co šlo. 

,,Měla jsem vám to říct hned jak jsem to viděla, ale nevěděla jsem, co to znamenalo," podívala se na něj a pak uhnula pohledem, ,,v tu noc, kdy jsi mě našel v knihovně, já, viděla jsem to. Viděla jsem, kam ta těla odnáší. Nejdříve jsem si myslela, že je to jen nějaký sen, ale nebyl."

,,Co jsi viděla?" sledoval ji se zájmem.

,,Hořícího muže sedícího na velkém pařezu, na Nemetonu a pod ním spoustu mrtvých těl," odpověděla mu se sklopenou hlavou.

,,To ale není všechno, že jo?" podíval se na ni s nakrčeným obočím.

,,Ne, před pár dny, když ti rozbili Jeep. Viděla jsem ho znovu. Viděla jsem, kdo to byl," vydechla a s roztřeseným hlasem pokračovala, ,,byl to Parrish, to on krade ta těla." Stiles na ni nevěřícně hleděl.

,,Věděla jsi to, celou tu dobu?" podíval se na ni trochu zklamaně. 

,,Jo," sklopila hlavu ke svým botám, ,,vím že budeš naštvaný, ale já nevím, proč jsem vám to prostě neřekla. Občas mám tendenci si nechávat všechno pro sebe a pak je to akorát horší než lepší a-."

,,Hej," přešel k ní a jemně jí zvedl hlavu tak, aby jí viděl do očí, ,,nezlobím se na tebe. Sice absolutně nechápu, proč jsi nám to neřekla, ale nezlobím se. Každý z nás má něco, co neřekl," v jeho očích se mihl záblesk vzpomínky z oné noci.

,,Stilesi, víš že to nebyla tvoje vina," mírně se na něj pousmála a až v tu chvíli jí došlo, že před ním stojí skoro nahá, vinou deště. Do tváří se jí nahrnula červeň, což chlapci naproti ní neuniklo. 

,,Nevím, Soph. Kdybych dělal věci jinak, možná by k tomu ani nedošlo," povzdychl si a posadil se na postel. Dívka k němu přistoupila a dvěma prsty zvedla jeho hlavu tak, aby se jí koukal do očí. 

,,Ty za to nemůžeš. Nevím, kolikrát tě budu muset ještě ujistit, ale jsem odhodlaná to dělat do té doby, dokud ti to samotnému nedoteče."