Sister

Zcela obyčejná, ale přeci zlomová *

,,Co cítíte, slečno McCallová," probral ji z myšlenek zkoumavý hlas. Žena s čistou černou pletí na ni se zaujetím hleděla. Zkoumala každý dívčin pohyb, který by ji byť jen naznačil, v jaké emoční fázi se nachází. 

,,Myslela jsem, že školním psychologem je paní Martinová, ne Vy," cynicky se ušklíbla. Věděla moc dobře, co ji čeká. Že volba školy k jejímu dalšímu studiu je nutné téma k diskuzi, ale přeci jen si byla jistá, že za úmysly ředitelky školy se skrývá něco mnohem víc. Znala to od Stilese, nevěřil nikomu, řídil se pravidlem, které jí neustále opakoval. 'Prověřuj až pak důvěřuj'. 

,,Sophie, je důležité, abyste se mnou komunikovala, volba vysoké školy bude mít vliv i na Vaši psychickou stránku. Mým zájmem je Vaše pohodlí a to jak fyzické, tak psychické." Sophie měla již od samého začátku schůzky vymyšleno spousta možností, jak se z této schůze vyvlíknout. Slušnost jí však zakazovala většinu z nich a tak jen seděla a s uštěpačnými poznámkami reagovala na každou druhou větu, kterou ji ředitelka Monroová pokládala. Některým lidem připadala sympatická, avšak Sophie nebyla jen tak někdo. Byla přítelkyní chlapce, který ve všem hledal háčky, nebylo tedy nic zvláštního, když i ona sama pochytila jeho zvyklosti.

,,Již dávno mám svou další cestu promyšlenou, jak jsem říkala. Freudova univerzita je mou volbou," pokrčila lhostejně rameny. Doufala, že když konečně zazní její finální verdikt, možná bude moct konečně opustit útroby téhle místnosti a třeba se ji konečně se i nají. 

,,Psychologie?" pozvedla ředitelka zaujatě obočí. Překvapila ji volba školy, kterou hnědovlasá dívka zvolila. 

,,Ano, přemýšlela jsem nad ní už minulý rok a po diskuzi s loňskými absolventy, jsem se pro ní nakonec rozhodla." Moc dobře si uvědomovala, že jedna káva s Lydií, která byla původně domluvená kvůli její budoucnosti, není zrovna nejlepší příklad k jejímu rozhodnutí. Toho dne obě seděly v malé kavárně, kousek od střední, a rozebíraly Lydiin vztah s Jordanem. Sdělila jí, že takhle šťastná dlouho nebyla, že se to nedá srovnávat s těmi ostatními vztahy, které kdy měla. Prý by se to dalo nazvat vážným vztahem, což Sophie dozajista zaskočilo. 

,,Nebudu Vás více trápit, je vidět, že byste si radši došla na oběd," pousmála se na ní ředitelka a dodala, ,,nezapomeňte však, že tohle není poslední debata o Vaší budoucnosti, slečno McCallová." 

V rychlosti popadla batoh ležící u nohou židle a s rozloučením ředitelnu opustila. Chodby byly plné ruchu a šramotu. Studenti jí přišli ztrhaní, ale zároveň si užívali čas, který mohli trávit mimo povinné hodiny. Přemýšlela nad tím, jak moc se všechno změnilo, od doby, kdy je Stiles opustil. Lydia trpěla děsivou předtuchou, kterou sama nedokázala definovat. Sophie však stačil jeden pohled a bylo jí jasné, že tohle neskončí dobře, že klid, který dosud panoval, nebude trvat dlouho. 

,,Lyd?" zaraženě se zastavila u své skříňky a přijala hovor, který způsobil vibrace telefonu. 

,,Nemůžu jen tak opustit školu," odporovala rudovlásce a odmítavě vrtěla hlavou. Ještě chvíli poslouchala všemožné důvody, proč může opustit školu až nakonec souhlasila a vydala se za rudovlasou dívkou.

--

,,Je tam, nevrátil se," podívala se rudovlasá dívka na svou společnici. Kyselý pach kanálů, které se nacházely na příjezdové cestě k Eichen House, obě dívky značně rozhodil. Všude kolem nich byla tma a silnice byla osvícená pouze slabými žárovkami z pouličních lamp. 

,,Proč tam chodil?" zeptala se Sophie a zamyšleně sledovala výplet mohutné brány. Tohle místo ji vždy přišlo děsivé, ale nikdy ne tak, jako teď. Na mysl se jí vyplavily vzpomínky na dobu, kdy se tam nechal její přítel dobrovolně zavřít.