Sister

Zůstali jsme jen my *

,,Chceš mi prohledat barák?" podíval se na hnědovlásku nevěřícně šerif. 

,,Ano, lidé jen tak nezmizí, vždycky po nich něco zbude," opřela se rukama o jeho pracovní stůl a přesvědčivě jej sledovala. 

,,Proč by to ale mělo být zrovna u mě doma," pozvedl obočí a stále dívku sledoval. 

Všiml si, jak moc se jí propadly tváře, jak moc v obličeji byla bledá a v neposlední řadě si všiml velkých kruhů pod očima. 

,,Lidi nejde jen tak vymazat," odpověděla mu vyhýbavě, ,,vždycky po nich něco zůstane."

,,Včera v noci jsem nemohl spát," podíval se na ní poraženecky, ,,tak jsem se chtěl pustit do papírování. Složky jsem měl vzadu v autě, tak jsem šel do garáže a z police na mě vypadlo nějaké harampádí. Ukopl jsem si palec o baseballovou pálku, která se mi svalila pod nohy."

,,Bez jakýchkoli úvah jsem vykřikl jméno," vyčerpaně se na dívku podíval.

,,Stiles," vydechla nadějně. 

,,Tak pojď," vzal do ruky svou bundu a společně se vydali k autu. 

,,Chci upřímnou odpověď, Sophie," promluvil po chvíli cesty, ,,kdy ses naposledy vyspala?" 

,,Já," zamračila se, ,,vlastně už dlouho ne. Od té doby, co se snažím přijít na to, kdo je Stiles."

,,Víš, občas nám všem spánek a trocha odpočinku prospěje."

,,Ztrácela bych tím čas," zamumlala a sledovala šerifův dům. 

,,Třeba by se ti to zobrazilo z jiného úhlu," vystoupil a přešel k domovním dveřím. 

,,Proto se pokusím najít něco u vás doma, šerife," pousmála se a vešla dovnitř. 

Sophie přecházela od jedné fotky na krbu ke druhé. Na všech byla vyobrazená Claudia spolu s Noahem. Přišlo jí na tom něco zvláštního, ale nevěděla co. 

,,Můžu ti nějak pomoct?" ozval se za jejími zády Claudiin hlas. 

,,Ne," usmála se na ni, ,,ale děkuji."

,,Tak hodně štěstí," podívala se na ní podivně zastřeným pohledem, ,,nechám tě pracovat."

Najednou si vzpomněla na ten den, kdy tu byli se Scottem. V rychlosti přešla na chodbu, ze které pokračovala ke stejné stěně jako posledně. 

Rukou přejela po žluté tapetě, která se v jedné části mírně odlupovala. Znovu se ozvaly ony hlasy, kterým nebylo rozumět. 

Opatrně znovu vztáhla ruku k onomu odlupujícímu se kousku tapety. Něco jí říkalo, že za tou tapetou se skrývá to, co hledá, a tak za onen kousek zatáhla a mírně trhlinu zvětšila. 

,,Co to děláš?!" vyjekla vedle ní Claudia, která pevně sevřela dívčino zápěstí.

,,Bolí to," zamumlala a snažila se ruku z jejího sevření vyprostit. 

Žena naštvaně přejížděla prsty po tapetě, ve snaze ji přilepit zpět na její místo. 

,,To jsem neměla dělat," stočila pohled na dřevěný stůl, který stál před onou zdí. 

,,Na tom se shodneme," odsekla jí naštvaná Claudia. 

Sopihie se sebrala a v rychlosti opustila dům Stilinských. 

--

,,Sophie kde jsi?" ozval se v telefonu rudovlásčin hlas.