Sister

Vítejte v Beacon Hills!

Na krajinu za oknem auta padla tma, lidé jdoucí pozdě večer ze svých prací se zachumlali do teplých bund, zvířata, která se nestihla schovat před sněhovou pokrývkou, rychle spěchala zpět do svých teplých příbytků. Milovala sníh, a proto jí celá scenerie za oknem auta připadala okouzlující. Hlavu měla plnou zmatků, tolik změn, kolik se jí odehrálo v životě během posledních čtyřiadvaceti hodin nezažila od rozvodu jejích rodičů. Byla vytočená, připadala si zrazená, jako by nikdy neměla nikoho, kdo by v jejím životě chtěl setrvat déle jak jednu dekádu. Se svým otcem nikdy dobrý vztah neměla, byl to workoholik a z části vyléčený alkoholik, i když by to sám nahlas nikdy nepřiznal. 

,,Vítejte v Beacon Hills"

Dívka se nad cedulí jen pousmála. Beacon Hills jí způsobilo nemalou řádku problém a to už od dětství, nebyla si jistá, kdy přesně to místo začala nenávidět, nicméně se tam, domů, vracet nechtěla. Sledovala rodinné domky, které tvořily ono podivné město. V ulicích byl klid, nikde nebylo ani živáčka, nedivila se, nebylo zvykem, aby na tomto konci světa napadl sníh a byla zima. 

Když zastavili před větším rodinným domkem zbarveným do šedomodré barvy, dopadla na ní panika. S matkou a bratrem se neviděla od rozvodu, kdy ona, ke své smůle, připadla do péče svého milujícího otce. 

,,Jsme tu," vyrušil ji z myšlenek zdroj jejích pochybností nad vlastní existencí.

,,Hotový Sherlock," zamumlala si pro sebe hnědovláska a vystoupila z auta.

,,Vezmu ti to," snažil se ji z rukou vytrhnout dva černé velké kufry, které v sobě skrývaly veškerý její život. 

,,Nemusíš si hrát na dobrého otce, těch jedenáct let si jím nebyl, tak proč teď začínat," pousmála se a rozešla se směrem k domku, který byl podezřele tichý. 

Rafael zmáčkl zvonek a oba s neutrálními výrazy sledovali kliku dveří. Emoce se v ní mísily, že sama nedokázala rozeznat, jestli je to jen sen a nebo realita. 

,,Konečně jste tady," z části zakryl světlo přívětivý obličej s vřelým a radostným úsměvem.

,,Musím ještě na stanici šerifa, vrátím se později," zamumlal Rafael, na své tváři vytvořil něco jako křivý úsměv a zmizel v autě.

,,Tak ráda tě zase vidím, holčičko moje," usmála se Melissa a vtáhla svou dceru do objetí.

Dívka sebou zprvu cukla, nebyla zvyklá na takovou náklonnost. Starý McCall nebyl zrovna typ člověka, který by emoce vyjadřoval fyzicky a nebo vůbec vyjadřoval emoce. Nakonec se však hřejivé náruči své matky poddala a užívala si tu chvíli, o které si v hloubi duše tajně snila. 

,,Chyběla jsi mi, mami," pousmála se a ještě stisk zesílila.

,,Pojď dovnitř, zabydlíme tě a dáme si večeři," vzala jednu z krabic, které se válely na zemi, kromě dvou kufrů, a obě zmizely v útrobách domu.

,,Je to tu jiné," pousmála se hnědovláska a vyšla schody do druhého patra, fotky na stěnách jí připomněly, jak moc je své matce podobná. Vždycky byla pyšná na to, že vzhled měla po ní a ne po svém druhém rodiči. 

,,Museli jsme to předělat, bylo tu až moc vzpomínek," pokrčila rameny žena s unaveným výrazem vepsaným ve tváři.

Došly ke dveřím z masivního dubového dřeva, které vedly do dívčina pokoje.

,,Nic se tu nezměnilo," usmála se hnědovláska a očima přejížděla po místnosti, ve které se nacházely.

Po pravé straně byly dveře, které vedly do koupelny. Vedle nich se nacházela velká šatní skříň, která byla černé barvy stejně jako postel a psací stůl. Nejvíc se jí líbil výklenek s oknem, kde dokonale viděla jak na noční oblohu, tak na příjezdovou cestu. Podlaha a zdi byly v dokonalém kontrastu s veškerým nábytkem. Přesně jako když ho opustila. 

,,Máš tu schválně větší postel, vím jak se ráda rozvaluješ," pousmála se Melissa, ,,až se rozkoukáš, tak přijď na večeři."

Sophie pomalu začala vybalovat své věci. Nikdy neměla moc přátel, zapadala do systému, byla nenápadná šedá myška, která vždy jen všemu přihlížela. Nebyl tedy problém, že by se jí mělo po kom stýskat, spíš jí děsilo, že bude někde nová, někde, kde už její identita tak moc skrytá nebude. Jediné, co jí její otec do života dopřál, byla možnost projít výcvikem u FBI. Inteligenci zdědila po něm, excelovala v každém předmětu, a tak nebylo divu, že si jí všimli a dali jí jedinečnou možnost nahlédnout za hranice normálního občana. Prošla si tam peklem, traumaty, které se s ní potáhnou ještě pěknou řádku let, pokud s tím nenavštíví odborníka, ale má zkušenosti, o kterých se může jiným teenagerům jen zdát a to je něco, za co bude svému otci navždycky vděčná. 

ZDRAVÍM! Vítám tě u mé nové povídky. Doufám, že se vám to zatím líbí, vím že se zatím nic moc zajímavého neděje, nicméně to tak se začátky většinou bývá.  Také doufám, že máte dobrý den a celkově takovou dobrou náladu.