Sister

Vysoká a přicházející pohroma *

,,Jsi v pořádku?" sledovala hnědovláska svého přítele, který zmateně pobíhal po svém pokoji a házel do kufru všemožné věci.

,,Jsem, jen nevím, jestli jsem si nezapomněl něco přibalit nebo jestli tu něco nezapomenu," podíval se na ni s unaveným úsměvem ve tváři.

Hnědovláska se nad jeho stresem mírně pousmála a přešla přímo před něj.

,,Stilesi," chytila jeho ruce do těch svých, ,,musíš se uklidnit. Dobře? Přeci jen, je to škola a tenhle tvůj stres okolo opravdu není zdravý."

Sophie moc dobře věděla, co ten program u FBI pro Stilese znamená. Bylo to něco, co si přál už od dětství, a proto kolem toho dělal takové zmatky.

,,Oba dva víme, že se stejně neuklidním," promnul si spánky a sedl si na postel.

,,Jo, to máš sice pravdu, ale taky oba dva víme, že nemáš důvod takhle vyvádět," přisedla si k němu a očima si projížděla hnědovláskův pokoj.

,,Něco mi slib," přerušil dívčin tok myšlenek a upřeně se jí zadíval do očí.

Sophie jen kývla, aby pokračoval a dál jej sledovala.

,,Ať se tady stane, co se stane, slib mi, že se do toho nebudeš plést. Že si užiješ alespoň ten poslední rok na střední a že se nebudeš vrhat do nebezpečí, když tu nebudu," sledoval ji s obavami v očích a stále svíral její drobné ruce v těch svých.

Dívka se musela na chvíli zamyslet. Moc dobře věděla, že pokud se v Beacon Hills objeví něco podivného, bude to právě ona, kdo se bude snažit pomoct svým přátelům. Nemohla mu to slíbit. Byla si totiž jistá tím, že by ten slib dřív nebo později porušila.

,,Nedokážeš mi to slíbit, co?" prohodil s úsměvem, když zpozoroval dívčin zamyšlený obličej.

,,Nedokážu," vydechla a dodala, ,,dokud nebudu mít jistotu, že to tu Liam zvládne sám."

,,Proč by to neměl zvládnout?" zeptal se jí.

,,Hayden odjela se svou sestrou pryč, takže si teď prochází velice těžkou fází rozchodu," pokrčila rameny plácla sebou na postel.

,,No, oba víme, jak vypadal Scott, když se tenkrát s Allison rozešli," naklonil se nad ní sledoval její posmutnělý obličej.

,,Budeš mi chybět," zašeptal a jemně ji pohladil palcem po tváři.

,,Ty mně taky," pousmála se a nechala se jím polapit v polibku. Oba cítili ten smutek, který se postupně dostával do jejich srdcí.

,,Tak mi alespoň slib, že se tu nezamiluješ do někoho jiného. Do nějakého záhadného krasavce, kterýmu bych nesahal ani po kotníky," zabručel, když se od ní odtáhl a díval se, jak se snaží zakrýt obrovský úsměv, který jí dokázal na tváři vykouzlit jen on. 

,,Neboj se, když se to stane, budeš první, kdo to bude vědět," zvedla se na lokty a s provokativním úšklebkem jej sledovala. 

Stiles na ni chvíli zkoumavě hleděl. Došlo mu, že se mu splnila všechna jeho přání. Šel do programu k FBI, což mu dávalo prostor na novou budoucnost. Dívka, která ležela přímo pod ním, byla jen jeho. Získal to, po čem toužil už dlouhá léta. Získal svou nejlepší kamarádku, svou ztracenou půlku. Získal Sophie McCallovou. 

,,Ale no tak," promluvila na něj po chvíli, když ji stále jen pozoroval, ,,nikdo by nemohl nahradit takového pitomce jako jsi ty."

Stiles se jen ušklíbl a znovu si ji přitáhl do polibku. 

,,Tak pojď, musíme jet," zvedla se Sophie a sledovala Stilesův zmučený výraz, ,,nekoukej na mě tak, čeká tě vysoká."

,,Jo, to mě teda čeká," vlepil jí pusu na tvář a vyskočil na nohy. Popadl své tašky a oba se vydali dolů, k Sophiině autu, které si pořídila za své vydělané peníze. 

,,Připraven?" podívala se na něj a zasunula klíčky do zapalování. 

,,Připraven," usmál se na ni a oba se vydali pryč z Beacon Hills. 

--

,,Jestli je to něco velkého a my ho nezavoláme," zaslechla Sophie Maliin hlas, když se večer plížila do svého pokoje. 

,,Tak nás zabije," vydechl Scott.

,,Co se vrátit do lesa a najít vraha?" navrhla znovu Malia, v jejím hlase byla slyšet netrpělivost. 

,,Neslyšely jste jeho hlas," pronesl s myšlenkami upřenými ke svému nejlepšímu příteli. 

,,Nesmíme mu volat," vkročila Sophie do bratrova pokoje a mírně se ošila, když na ní všichni tři upřeli své pohledy. Rudovlásce došlo, že ví něco co oni ne. 

,,Je šťastný, je nadšený z toho, kam se dostal a kdyby se dozvěděl, že se pořád plácáte v Beacon Hills, nikdy by vám to neodpustil," posadila se na židli, která byla postavená u Scottova stolu. 

,,Přehraj tu zprávu," podívala se na Scotta rudovlasá dívka, která pochopila, že dokud to Malia neuslyší, nikdy nepřistoupí na to, aby Stiles zůstal mimo dění. 

,,Čau Scotty, tak jsem tady. Sophie mě sem hodila, je to příšerná řidička. Hlavně jí to neříkej, nebo by mě pak někde mučila," bylo slyšet, jak se chlapec na druhé straně telefonu ušklíbl. ,,Jsem u zatracený FBI v Quanticu ve Virginii, slyšíš dobře, FBI! Řekl jsem Sophie, že mi chybí a že se nemůžu dočkat až budu doma, ale poslouchej mě. Ať teď děláš cokoliv, snaž se vypadnout z toho prokletýho města. Možná si myslíš, že to nejde, že se to bez tebe celé sesype a já to chápu, ale i tak musíš zmizet. Vím že máš dneska odjíždět, tak mi jen slib, že to opravdu uděláš, nasedneš do auta a neotočíš se."

Mlčeli. Na tvářích jim hrály úsměvy a smutek. Věděli, že mu nemůžou zavolat, nemůžou po něm chtít, aby se vrátil a pomohl jim. Byl šťastný, byl tam, kde si přál být a oni to museli respektovat, i když je to trhalo zaživa. Scott se na svou sestru podíval a všiml si, jak odhodlaný výraz má ve tváři. Vyrostla, dospěla a on si toho ani nestihl všimnout. Měl plnou hlavu nadpřirozena, že ani nepostřehl, jak moc jeho sestra dospěla. 

,,Nezavoláme mu, tentokrát ne," podíval se na ní a následně na zbylé dvě dívky, ,,nemůžeme mu zničit jedinečnou příležitost, on by to taky neudělal."

,,Jsi si jistý, že je to dobrý nápad?" zeptala se Lydia, která v jejich rozhodnutí neviděla nic dobrého, ,,ty s tím souhlasíš?" podívala se na Sophie, která si znaveně projela vlasy rukou. 

,,Jo, souhlasím. Je to náš Stiles, nepřeji si nic víc než aby si užil to, kde teď je bez zbytečných starostí," pokrčila rameny, ,,samozřejmě že bych ho měla radši na blízku, ale teď není prostor na to, abych tu řešila vztah, čekají nás mnohem horší věci než naštvaný Stiles."

,,Stiles je ve srovnání s blížícími se lovci jen malá hrozba," vydechla Malia a zbytek jen zadumaně mlčel. Věděli, že je konec klidu, který jim byl přes prázdniny dopřán, povinnosti je volaly a oni je museli uposlechnout.