Sister

Momenty na které nezapomeneme

PÍSNIČKU PUSTIT AŽ PO ODDĚLENÍ DVĚMI POMLČKAMI

,,Co jsi do prdele zač?!" vyjekla hnědovláska po tom co se probrala. Ten podivný chlap se špatným vkusem, se přímo před ní proměnil v obrovského vlka, byla si jistá, že po tomhle zážitku se ještě hodně dlouho nevyspí v klidu.

,,Smrdí to tu jako kdybyste tu uchovával mrtvoly," odfrkla si a sledovala polorozpadlý zchátralý dům rodiny Halů.

,,Neřekl jsem že ne," pousmál se a provaz na Sophiině zápěstí utáhl, ,,a teď k tomu co tady vlastně děláš." Pomalým a dominantním krokem přešel před židli na které dívka seděla.

,,Tvůj bratr mi něco dluží a ty, má milá, mi budeš sloužit jako prostředek k získání toho, co chci," zaposlouchal se do zvuku bití jejího srdce. Nepřekvapilo jej, že bilo tak splašeně. Hnědovláska byla snad po prvé v životě vyděšená k smrti. Bála se toho nebezpečného člověka, kterého měla před sebou, nevěděla co je zač a byla si na sto procent jistá, že by ji bez výčitek svědomí zabil.

Peter vytáhl telefon z kapsy svého kabátu a vytočil nějaké číslo.

,,Halo?" ozvalo se v telefonu.

,,Říkal jsem ti, Scotte, že pro to aby ses připojil k mé smečce udělám naprosto všechno. Proto ti teď dávám možnost zachránit tvou milovanou a jedinou sestru. Pokud se tu do hodiny neobjevíš, už ji v životě neuvidíš," po dopovězení poslední věty hovor položil.

,,Takže sleduješ bondovky," ušklíbla se a snažila se odfouknout vlasy, které jí spadaly do obličeje, ,,jestli tohle má fungovat, budete se muset snažit víc, nevím totiž, co mě děsí víc, jestli Vy, nebo ten smrad tady."

,,Koukám, že sarkasmu máš na rozdávání. Teď by ses měla modlit ke všem bohům, že se tu tvůj bratr objeví, jinak tě čeká pomalá, ale krásná smrt."

--

Hnědovláska připoutaná provazy k židli sebou škubla, když se zvenku ozval hlasitý výstřel z pistole. Nějakým způsobem v ní onen výstřel způsobil příval nečekané energie. 

,,Tohle bude bolet," zamumlala, když se jí v hlavě začal tvořit únikový plán. 

,,Auvajs," zanadávala, když se pod ní židle, dle jejího zamýšlení, rozpadla. V rychlosti uvolnila provazy na zápěstí, následně ty na nohou a vyběhla pryč z trosek toho zpropadeného baráku. Srdce se jí zastavilo, když viděla mířit jakousi blonďatou ženu zbraní na jejího milovaného bratra.

,,Skloň tu zbraň!" ozvalo se vyzvání od muže ve středním věku, který mířil na zmiňovanou ženu svou zbraní. Sophie se stáhla do strany a sledovala dění okolo sebe. Všechno to bylo jak ve zpomaleném filmu. Sledovala bezvládné tělo dalšího z mužů, válelo se opodál od odehrávající se přestřelky. Když se na scéně objevil jí dobře známý psychopat Peter, musela se ušklíbnout. Ten úchylák měl zalíbení v dramatických nástupech, protože tentokrát se objevil ve zvířecí podobě.

,,Jacksone, ten koktejl!" ozval se další hlas doprovázený vrčením motoru auta. Ze stříbrného Porshe vystoupily dvě osoby. Jednou z nich byl Stiles Stilinski, který byl hrdým členem jejich nerozlučného tria, když byli děti. Sledovala baňku s tekutinou, kterou hodil po Peterovi.

,,Allison!" ozval se hlas jejího bratra.

Černovláska popadla svůj luk a prostřelila jedním z šípů skrze baňku s tekutinou. Skleněná nádoba se roztříštila a Peterovi začala hořet ruka. Druhý z chlapců po něm hodil další koktejl a tentokrát začal hořet celý.

,,Ne, Dereku ne, je to moje jediná šance!" začal křičet hnědovlásek na černovlasého muže, kterého Sophie považovala před pár vteřinami za mrtvého. Derek se koukl na Scotta a pak na Petera. Z toho co mohla vypozorovat, se v něm odehrával boj. Nicméně jeho oči mluvily jasně.  Pozvedl pravou ruku a drápy mu roztrhl hrdlo.

Sophie sledovala bezvládné tělo psychopatického staromilce.

,,Teď jsem alfa já," Derekovy oči se rozzářily rubínovou oslňující barvou.

,,Co se kurva děje?" zamumlala si Sophie pro sebe. Její pohled se stočil k černovlasé dívce klečící vedle jejího bratra. Dívka uchopila Scottovu bradu a věnovala mu dlouhý polibek. Hnědovláska jen protočila očima, rozhodně nečekala, že by si ten nekňuba někdy mohl někoho najít. 

,,Proč jsi to udělala?" zeptal se jí, když se z jeho chlupatého obličeje stal opět ten normální, lidský.

,,Protože tě miluju," vydechla a objala jej.

,,Soph? Jsi to ty?" ozval se hlas jejího přítele.

,,Co se to tady k sakru děje?" podívala se na něj se svraštěným obočím. 

,,Panebože," vydechl a rozběhl se k ní. Během vteřiny ji drtil ve svém objetí, které mu s radostí oplatila. 

,,Chyběla jsi  mi," pousmál se a přitiskl si jí k sobě ještě víc. Vdechl její vanilkovou vůni, která mu během chvíle dočista omámila všechny smysly. 

,,Ty mně taky," zamumlala a zavřela oči, aby uklidnila svůj tep, svou mysl a hlavně sebe samotnou.

,,Panebože," ozval se ze strany výkřik Scotta, který následně svou vahou svalil hnědovlásku na zem a stejně jako jeho nejlepší přítel, ji s radostí a úlevou objímal.

,,Scotty," zasmála se a následně sykla bolestí.

,,Jsi zraněná?" zeptal se a starostlivě si ji prohlížel.

,,Pořezala jsem si ruku, to nic není," usmála se a stoupla si na nohy.

V životě bývají momenty, které se nám vryjí do paměti a už je nikdy z hlavy nedostaneme. Tohle byl jeden z nich. Stiles a Scott našli svou ztracenou třetinu, byl z nich celek. Věděli, že Sophie dluží vysvětlení toho všeho, co se zde dnes odehrálo. Věděli, že ji tím zatáhnou do nekončících problémů a boje s nadpřirozenem. Byli si ale jistí tím, že zrovna ona je podrží, bude tam pro ně, ať se děje cokoliv. Přeci jen to byla jejich Sophie, nejlepší sestra a kamarádka, jakou si mohli přát.