Útěk není řešení *

334 22 4
                                    

,,Nepustím je ven, máme tu dvě rozdrásaná těla. Přiznali vraždu dvou lidí, a proto tu zůstanou." Šerifův pohled přeskakoval z jednoho člena smečky na druhého. Na stanici bylo rušno a on neměl náladu na partu teenegerů, kteří se přišli být za dva vlkodlaky.

,,Lovců," vytkla mu onu chybu Sophie. Její nálada se během posledních pár hodin rapidně zhoršila. Cítila ten potlačovaný vztek a svým způsobem i strach. Nevěděla, co je čeká dál a nutně to všechno potřebovala vyklopit Stilesovi, který byl několik set kilometrů pryč od ní. Provinilost se jí ozývala v každé volné chvíli a ona si nebyla jistá, jestli jí to někdy odpustí.

,,Lidí," opravil tentokrát zase on ji, ,,sebeobrana či ne, oni jsou tady a tamti jsou mrtví. Musím se držet procesu."

,,Víte co se tu děje, není to bezpečné," tlačil na něj pro změnu Scott.

,,Tohle je pro ně vlastně možná to nejvíce bezpečné místo v Bacon Hills." Sophie měla plné zuby dohadování se věci, která byla předem rozhodnutá. Znala protokoly a postupy při zadržování zločinců. V tomhle boji nejsou výjimky pro vlkodlaky, nikdy nebudou.

,,Souhlasil by s tím Stiles?" pravila ostře Lydia. Sophie věděla, že s tímhle by rozhodně nesouhlasil. Snažil by se najít nekonečno důvodů, proč by měli být propuštění a nakonec by stejně dosáhl svého.

,,Obzvláště když jeden z Vašich strážníků dělá pro Gerarda?" Maliin výraz byl nepropustný, stála na Scottově straně a to šerifovi akorát přidělávalo na špatné náladě.

,,Tomu nevěřím," odpověděl rozrušeně. V jeho hlase byla slyšet frustrace z dané situace, nevěděl, jak se zachovat a zároveň nesměl dát najevo, že to neví.

,,Znám svoje lidi, jako svoje boty. Znám jejich rodiny, děti, sourozence. Vím, kým jsou."

,,Znáte jejich starou verzi, znáte to, čím byli. Tam venku je něco, co je děsí a horší se to," odporoval mu Liam.

,,Neochráníte vlkodlaky před lovci, kteří jsou uvnitř." Scottova tvář byla plná únavy. Nevěděl, co má dělat a jak zbylým vlkodlakům pomoci. Neměl plán a to ho nenechalo spát. Jeho sestra si všimla vrásek, které se mu za poslední dny nahromadily na čele. Každá jedna byla známkou bezmoci a to se jí nelíbilo.

,,Jsi Quinn, že?" podíval se Stilinski na dívku sedící na lavičce v jeho kanceláři. Hnědovláska mírně přikývla a sklopila hlavu ke svým rukám.

,,Jsi si jistá, že to byl policista?" Dívčiny oči se zúžily strachem, ale přesto přikývla.

,,Viděla jsem blikat světla, ta policejní. Taky si vzpomínám na odznak, zbraň a pak mě postřelili," sklopila hlavu dolů a následně ji opět zdvihla, ,,střelili mě do hlavy, to je celé co si pamatuji."

,,Tenhle příběh má díry," podotknul s povzdychem šerif.

,,Možná proto, že ona má jednu v hlavě," utrousila Sophie a následně se za to v hlavě propleskla. Její nevhodnou poznámku doplnil Maliin snad ještě nevhodnější smích.

,,Omlouvám se," zakroutila Malia hlavou.

,,Musíme odsud Ťianga a Tierney dostat pryč, než je tady najdou," navrhl Scott jehož pohled opět směřoval na šerifa.

,,A vzít je kam? Nemůžu je pustit," odporoval mu tvrdohlavě a zakroutil u toho hlavou.

,,Když je tady necháte," vložila se do konverzace Lydia, ale svou větu nedokončila. 

,,Jestli máme problém," přerušil ji Stilinski.

,,Řekla bych že máme," zamumlala Sophie, když se skrze žaluzie dostavila dávka bílého světla. Na stanici začal panovat chaos. Strážníci postávali se služebními zbraněmi před okny a odmítali uposlechnout jakéhokoliv rozkazu. Koneckonců strach byl stále s nimi.

SisterKde žijí příběhy. Začni objevovat