Sister

Nadpřirozeno v žilách

Ráno si pro Sophie přišlo až příliš brzo, byl to dopad a následné roztříštění jakéhosi předmětu, co jí donutilo otevřít oči a zbystřit všechny smysly. Nejprve se dezorientovaně snažila dostat z postele k telefonu, který nechala ležet na psacím stole. Když spatřila čas, který se jí na něm zobrazil, zatnula ruce v pěst. 

,,Zabiju toho, kdo mě budí v tuhle nekřesťanskou hodinu," zamrmlala si pod vousy a pomalu došla ke dveřím. Vzhledem k tomu, že bylo okolo páté hodiny ranní si s sebou musela vzít baterku, aby neprobudila svou matku a aby třeba nespadla ze schodů, na takové nehody měla přirozený talent. 

Pomalu se vyplížila ze svého pokoje a všimla si otevřených dveří toho bratrova. Za těch pár hodin svého bratra neviděla, Melissa říkala něco o tom, že přespává u Stilese a že vlastně ani nemá ponětí, že se má její maličkost vracet zpátky domů. 

Opatrně nakoukla do místnosti, ta ale byla prázdná a okno nad postelí bylo otevřené. Sophie se rozhodla to pro jistotu neřešit, nejspíš v tom hrála roli únava, která jí nutila se vrátit do postele a dospat těch pár hodin, co jí zbývalo do zvuku budíku. Věděla, že se musí dobře vyspat, jelikož ji čekal první den v nové škole a nechtěla vypadat jako naštvaný uzlíček nervů. 

--

,,Sophie, zlato, vstávej nebo přijdeš pozdě do školy," zvuk Melissina hlasu se rozléhal po celém domě. 

,,Zatraceně," zaklela, když se v šoku zvedla z postele a praštila do hlavy o jednu z polic její knihovny. Po dlouhé sprše a několika minutách snahy vytvoření zázraku z jejího ospalého obličeje na společensky přijatelný, se konečně dostala dolů na snídani. 

,,Těšíš se?" podívala se na ní hnědovlasá žena s úsměvem ve tváři.

,,Je to škola, mami, jasně že se těším," ušklíbla se na svou matku a lípla jí pusu na tvář. 

,,Doteď mi není jasné, po kom ty vlastně si," pousmála se a vzala do ruky klíče od auta, ,,pojď, nechceme přeci, abys přišla pozdě."

Melissa byla nadšená z toho, že je její milovaná dcera zpátky. Trápilo ji ale, že neuvidí reakci svého syna až ji po těch jedenácti letech znovu uvidí, těšila se na ten okamžik od doby, co s Rafaelem vedli tu dlouhou a vyostřenou konverzaci přes telefon. 

,,Můžeme?" zeptala se Sophie a zvedla svůj batoh ze země.

,,Jo," usmála se Melissa a zamkla dveře.

—

Sophie našla svou učebnu poměrně dost rychle, po tom co ji ředitel předal rozvrh hodin. Chodba byla prázdná a přesně tak Sophie došlo, že jde pozdě. K jejímu štěstí se mezi dveřmi srazila s učitelem, který ji měl mít na hodinu ekonomiky.

,,Představuji vám novou studentku, Sophie McCall," hnědovláska se pomalu rozhlížela po třídě a snažila se vyhýbat všem zvídavým pohledům. 

,,Posaď se dozadu," poručil ji černovlasý učitel a ona se jen s kývnutím prodrala až ke své lavici. 

Když učitel započal svůj výklad, její mysl se začala obracet v peklo. Přemýšlela, jaké to bude, až se se Scottem znovu uvidí. Bála se, věděla, že o své pouto s bratrem přišla už dávno a doufala, že se jí jej podaří obnovit a možná i prohloubit. Přeci jen neměla žádné kamarády a bylo na čase, aby si nějaké našla. 

--

Hnědovlasý chlapec si stoupl do brány a sledoval dění kolem sebe. Jeho pohled padl na hnědovlasou dívku sedíc vedle rudovlasé královny školy. Allison Argent, dívka, která ukradla jeho srdce. Projížděl všechny lidi na tribuně a všiml si ještě jedné dívky, která upoutala jeho pozornost. Dívky, kterou na této škole nikdy předtím neviděl.

Hnědovláska sledovala svého bratra, nemohla uvěřit vlastním očím. Mírně se pousmála a svůj pohled stočila na chlapce, který na Scotta cosi pořvával.

,,Začněme!" zařval kouč a tím je všechny vyrušil z menší nostalgické chvilky.

Hnědovlásek na hřišti předvedl skoro až nadlidský výkon. Sophie to přišlo podivné, když byli mladší, byl Scott špatný ve sportu a vlastně v jakékoli fyzické aktivitě.

Trénink se blížil ke konci a s tím stoupalo i vzrušení, které Sophie pociťovala ze setkání se svým bratrem, musela však ještě něco zařídit, a tak setkání oddálila. Cestou domů se opět zabrala do svých myšlenek, a tak si ani nevšimla podivného muže, který ji nenápadně sledoval.

Jemný vánek ji zabalil do svého objetí. Litovala, že na sobě neměla teplejší kabát, protože se jí zima stihla prohryzat až do morku kostí. 

,,Co tu chcete?" vydala ze sebe v pozoru, když ji na pohovce v obývacím pokoji překvapil naprosto cizí muž. 

,,Sophia McCall, že? Sestra Scotta McCalla?" důkladně si muže prohlédla, na obličeje měla dobrou paměť a paranoia, že se jí může něco stát, ji vzadu v hlavě tahala za nervy. Hnědé vlasy měl poněkud v zastaralém sestřihu, tomuto minulému století korunoval podivný dlouhý černý kabát s červenou košilí.

,,Ne, jsem jeho babička," odsekla a protočila očima, ,,co tu chcete?!" zopakovala otázku poněkud ostřeji. Záhadný muž se zvedl z postele a přešel až k hnědovlasé dívce.

,,Slušné vychování ti asi nic neříká, že?" jeho křivý úsměv hnědovlásku vyděsil, už teď si byla jistá, že to bude dlouhý den.

,,To Vám očividně také ne, když jste se nám do domu očividně pozval sám," zamračila se a trochu couvla, když se k ní tento podivný muž přiblížil.

,,Mé jméno je Peter, Peter Hale," usmál se a opět přistoupil o pár kroků k dívce.

,,Sledujete Bondovky nebo co?" uchechtla se a pomalu začala couvat na chodbu.

,,Neříkám že ne, ale dnes jsem zde z jiného důvodu než abych s tebou probíral kinematografii," jeho výraz ve tváři ztvrdl a uchopil Sophie za paži.

,,V Beacon Hills se za posledních pár měsíců děly podivné věci a ty se brzy dozvíš vše potřebné, teď ale, když mě omluvíš, musíme navštívit jednoho mého známého," pousmál se a odtáhl hnědovlásku před barák.

,,Teď se nevyděs, jen se trochu proběhneme."

,,Co to kurva.."