Sister

Nadpřirozeno v žilách *

Ráno si pro Sophie přišlo až příliš brzo, byl to dopad a následné roztříštění jakéhosi předmětu, co jí donutilo otevřít oči a zbystřit všechny smysly.

Svůj pohled stočila ke svému telefonu, na kterém byl zobrazen čas.

,,Zabiju toho, kdo mě budí v tuhle nekřesťanskou hodinu," zavrčela a vylezla z postele.

Vzhledem k tomu že bylo okolo páté hodiny ranní si s sebou musela vzít baterku, aby neprobudila svou matku a aby třeba nespadla ze schodů.

Pomalu se vyplížila ze svého pokoje a všimla si otevřených dveří toho bratrova.

Za těch pár hodin svého bratra neviděla, Melissa říkala něco o tom, že přespává u Stilese a že vlastně vůbec neví o jejím návratu do města.

Opatrně nakoukla do místnosti, ta ale byla prázdná a okno nad postelí bylo otevřené.

Hnědovláska se rozhodla to pro jistotu neřešit, nejspíš v tom hrála roli únava, která jí nutila se vrátit do postele a dospat zbytek noci.

Věděla, že se musí dobře vyspat, jelikož ji čekal první den v nové škole a nechtěla vypadat jako zombie.

K jejímu neštěstí se jí usnout nepodařilo, protože se jí do mysli dostaly špatné vzpomínky a ty ji nutily zůstat vzhůru.

--

,,Sophie, zlato, vstávej nebo přijdeš pozdě do školy," zvuk Melissina hlasu se rozléhal po celém domě.

,,Zatraceně," zaklela, když se praštila do hlavy o jednu z polic její knihovny.

Její první kroky vedly rovnou do koupelny, kde se namalovala a celkově zkulturnila, aby nevypadala, jako chodící mrtvola.

,,Těšíš se?" podívala se na ní hnědovlasá žena s úsměvem ve tváři.

,,Ne, nesnáším první dny, kdekoli," povzdychla si a ukousla si kus vafle.

,,Zvládneš to, Stiles se Scottem by tam měli být, hodím tě tam."

Melissa byla nadšená z toho, že je její milovaná dcera zpátky. Trápilo ji ale, že neuvidí reakci svého syna až ji po těch jedenácti letech znovu uvidí, těšila se na ten okamžik od doby, co je Sophie i s Rafaelem musela opustit.

,,Můžeme?" zeptala se Sophie a zvedla svůj batoh ze země.

,,Jo," usmála se Melissa a zamkla dveře.

—

Sophie našla svou učebnu poměrně dost rychle, po tom co ji ředitel předal rozvrh hodin.

Chodba byla prázdná a přesně tak Sophie zjistila, že jde pozdě.

K jejímu štěstí se mezi dveřmi srazila s učitelem, který ji měl mít na hodinu ekonomiky.

,,Představuji vám novou studentku, Sophia McCall," hnědovláska se pomalu rozhlížela po třídě a každého propálila pohledem.

Rozhodla se nasadit jednu ze svých dokonale nacvičených ledových masek. Sama věděla, že nemůže věřit jen tak někomu, a proto se z vlastní zkušenosti rozhodla uzavřít sama do sebe.

,,Posaď se dozadu," poručil ji černovlasý učitel a ona jeho rozkazu uposlechla a šla se posadit.

Když učitel započal svůj výklad, začala se hnědovláska topit ve svých myšlenkách. Myslela na svého bratra a na to jaké to bude, až ho po těch letech znovu uvidí. Bála se toho okamžiku, věděla, že o své pouto s bratrem přišla už dávno a doufala, že se jí jej podaří obnovit.

Z myšlenek ji vytrhl zvonek oznamující konec hodiny.

--

Hnědovlasý chlapec si stoupl do brány a sledoval dění kolem sebe. Jeho pohled padl na hnědovlasou dívku sedíc vedle rudovlasé královny školy.

Allison Argent, dívka, která ukradla jeho srdce. Projížděl všechny lidi na tribuně a všiml si ještě jedné dívky, která upoutala jeho pozornost. Dívky, kterou na této škole nikdy předtím neviděl.

Hnědovláska sledovala svého bratra, nemohla uvěřit vlastním očím. Mírně se pousmála a svůj pohled stočila na chlapce, který na Scotta cosi pořvával.

,,Začněme!" zařval kouč a tím je všechny vyrušil z menší nostalgické chvilky.

Hnědovlásek na hřišti předvedl skoro až nadlidský výkon. Sophie to přišlo podivné, když byli mladší, byl Scott špatný ve sportu a vlastně v jakékoli fyzické aktivitě.

Trénink se blížil ke konci a s tím stoupalo i vzrušení, které Sophie pociťovala ze setkání se svým bratrem, chtěla jej však po prvé pozdravit až v jejich domě, a proto se rozhodla pro odchod domů.

Cestou se opět zabrala do svých myšlenek a tak si ani nevšimla jednoho podivného muže, který ji nenápadně sledoval.

Jemný vánek ovanul holé paže, na které si po několika vteřinách chladu navlékla koženou bundu.

Pomalým krokem a s ledovým pohledem procházela cestou až k domu, kde přebývala.

Odemkla dveře, ale doma nikdo nebyl. Pomalu vešla do svého pokoje a strnula.

,,Co tu chcete?" zeptala se až děsivě klidným tónem.

,,Sophia McCall, že? Sestra Scotta McCalla?" pohledem si muže sedícího na její posteli projela od hlavy až k patě.

Hnědé vlasy měl poněkud v zastaralém sestřihu, tomuto minulému století krounoval podivný dlouhý černý kabát s červenou košilí.

,,Ne, jsem jeho babička," odsekla a protočila očima, ,,co tu chcete?!" zopakovala otázku poněkud ostřeji.

Záhadný muž se zvedl z postele a přešel až k hnědovlasé dívce.

,,Slušné vychování ti asi nic neříká, že?" jeho křivý úsměv hnědovlásku vyděsil, už teď si byla jistá, že to bude dlouhý den.

,,To Vám očividně také ne, když jste se mi do pokoje pozval sám," zamračila se a trochu couvla, když se k ní tento podivný muž přiblížil.

,,Mé jméno je Peter, Peter Hale," usmál se a opět přistoupil o pár kroků k dívce.

,,Sledujete Bondovky nebo co?" uchechtla se a pomalu začala couvat na chodbu.

,,Neříkám že ne, ale dnes jsem zde z jiného důvodu než abych s tebou probíral kinematografii," jeho výraz ve tváři ztvrdl a uchopil Sophie za paži.

,,V Beacon Hills se za posledních pár měsíců děly podivné věci a ty se brzy dozvíš vše potřebné, teď ale, když mě omluvíš, musíme navštívit jednoho mého známého," pousmál se a odtáhl hnědovlásku před barák.

,,Teď se nevyděs, jen se trochu proběhneme."

,,Co to kurva.."