Sister

Vrácené vzpomínky

,,Zhluboka se nadechni," promluvila rudovláska a sledovala dívčinu tvář, ,,sleduj plamen svíčky. Cítíš, jak se ti uvolňují svaly. Těžknou ti ruce. Těžknou ti víčka." Všichni tři sledovali hnědovlásčinu tvář a pomalu se klížící víčka. 

,,Představ si, že sedíš před televizí..." hlas pomalu odezníval a hnědovláska otevřela oči. Před sebou spatřila obývací pokoj šerifova domu. 

,,Když ji zapneš, uvidíš všechny vzpomínky z tvého života," Scottův hlas rezonoval v místnosti. 

,,Díky ovladači máš naprostou kontrolu," dívka se podívala na skleněný stolek, na kterém ležel černý ovladač. Pomalu se po něm natáhla a zmáčkla tlačítko, které televizi spustilo.

ZAPNOUT PÍSNIČKU

,,Soph? Jsi to ty?" ozval se hlas jejího přítele.

,,Co se to tady k sakru děje?" podívala se na něj se svraštěným obočím.

,,Panebože," vydechl a rozběhl se k ní. Během vteřiny ji drtil ve svém objetí, které mu s radostí oplatila.

,,Chyběla jsi mi," pousmál se a přitiskl si jí k sobě ještě víc. Vdechl její vanilkovou vůni, která mu během chvíle dočista omámila všechny smysly.

,,Ty mně taky," zamumlala a zavřela oči, aby uklidnila svůj tep, svou mysl a hlavně sebe samotnou.

Slyšela jen jeho hlas. Byl příjemný a plný radosti. V tu ránu se v televizi začala objevovat scenérie, na které byla ona a nějaký hnědovlasý kluk, který ji svíral v pevném objetí. 

Zaraženě zmáčkla jiné tlačítko a obraz se změnil. 

,,Ukaž, rozpustím ti ty vlasy, sluší ti to tak víc," pousmál se Stiles a stáhl jí gumičku z vlasů dolu.

,,A proč mi to má v tenhle daný moment slušet?" pozvedla obočí a nechápavě na chlapce před sebou hleděla.

,,Protože, má drahá Sophie, jdeš do klubu a musíš vypadat reprezentativně, je to tvoje po prvé."

Sledovala sebe stojící před jedním z klubů. Viděla hnědovlasého chlapce, který na ni hleděl jako na svatý obrázek. Nikdy předtím si to neuvědomila, jak to mohla nevidět? Znovu zmáčkla jiné tlačítko. 

,,Soph," ozvalo se jí za zády a najednou se octla v objetí. Obmotala své ruce okolo Stilesova těla a více jej stiskla.

,,Jsem v pohodě," šeptl jí do ucha.

,,Já vím že jo, jen jsem se o tebe bála," zamumlala.

Se zoufalým výrazem sledovala, jak se chlapec tvářil, když si ji přivinul do objetí. Uvědomila si, že to byla právě ona, která jeho city neopětovala, která si je nikdy nebyla schopná přiznat. 

,,Co to má sakra znamenat?!" vyjela po něm hnědovláska hned jak zabouchli dveře od pokoje.

,,No co, máš pokoj, nejsi snad ráda?" zeptal se jí naštvaně.

,,Co ti zase přelítlo přes čumák, Stilinski?!" zavrčela na něj a přetáhla jej polštářem, který měla po ruce.

,,Co s nim máš?" vyjel po ní tentokrát on.

,,Do toho ti nic není, taky nestrkám nos do tvého milostného života. Ou, počkat, já zapomněla, on žádnej není!" zakřičela po něm.

,,Jo, alespoň nedám každýmu, koho vidím," odsekl jí a sledoval dívčin červenající se obličej.