Kontrol

•14•

L i l i

Odebrala jsem se s širokým úsměvem do svého pokoje a svalila se na postel. Vzala jsem si do rukou notebook, který jsem si nedávno koupila za své našetřené peníze společně s telefonem a dalšími drobnostmi. Asi jsem to měla spíš využít na nějaký nábytek nebo budoucí byt, ale teď jsem na tohle opravdu neměla čas. Jsem ráda, že mám nový telefon, který není tak zasekaný.

Otevřela jsem tedy notebook a najela na google, kde jsem si vyhledala nabídky prací.
Našla jsem celkem fajn klub, kde bych mohla stát za barem a obsluhovat nealkoholickými i alkoholickými nápoji.

Klub Fléda.
Není to sice nic extra, ale pro zatím to vystačí.

Vzala jsem svůj telefon do rukou a na display vyklikala číslo, které bylo na obrazovce notebooku. Stoupla jsem si, i když taky vládlo riziko, že by se mi z nervů podlomili kolena, ještě jsem stihla rychle otevřít na ventilaci okno.

,,Dobrý den, majitel klubu Fléda." Mile se představil muž a já se shluboka nadechla, abych se nesesypala na zem. Většinou jsem si vše vyřešila sama, ale pokaždé jsem velmi nervózní.

,,Ehm, Dobrý den. Liliana Tomková, chtěla bych pracovat ve vašem klubu za barem, měla bych tu možnost?" Zeptala jsem se. Ach, já jsem tak blbá, ani jsem se nepodívala jestli vůbec někoho na tohle místo potřebují.

Chtěla jsem vzteky ze sebe vykřiknout a naliskat si, ale v tuhle chvíli to nebylo vhodné.
Proto jsem si jen pevně kousla do rtu a doufala, že jsem nezněla jak blb.

,,Dejte mi chvíli, prosím," řekl po chvíli ticha, stále tak mile a já si v duchu pořádně vydechla, ,,oh, jistě. Přesně někoho za bar hledáme." Z jeho hlasu šel slyšet úsměv a já se Usmála také.

,,Dobře.. kdy bych mohla nastoupit?" Zeptala jsem se a on hluboce vydechl.

,,Zítra vám dám vědět, nejlépe bych to prodiskutoval z očí do očí, třeba někde v kavárně, pokud by vám to nevadilo." Informoval mě nejspíš o budoucím setkání s ním.

,,Dobře, to bych klidně brala." Usmála jsem se opět sama pro sebe a úlevně vydechla.

,,Dobře, šlo by to hned zítra? Přibližně o půl druhé?" Zeptal se muž na druhé straně,

,,Ano, můžeme o té druhé." Odpověděla jsem mile. Nakonec jsme se rozloučili a já položila telefon. Byla jsem tak nadšená. Moje první a zatím poslední práce byla v kavárně za pokladnou. Teď to bude akorát, že budu vydávat drinky místo kávy.

Šla jsem ze své ložnice do kuchyně a zamířila si to do ledničky, kde jsem si vzala hrušku a zakousla se do ní. Už je mi trochu blbý, abych tady Marianovi furt oxidovala a byla doma. Fakt mě to nebaví.

,,I tak z toho nejsem z toho zrovna nadšený." Ozvalo se, snad metr ode mě a já povyskočila leknutím.

,,Chodíš jak duch." Zavřela jsem lednici. u které jsem viděla stát i Marka. Hned jsem věděla na co naráží a odmítala jsem se o tom bavit, ,,nemáš být ve studiu?" Usmála jsem se a doufala, že se na mou konverzaci připojí. Nepřipojil.

,,Neoddaluj se od mé konverzace." Řekl lehce posmutněle a já si povzdychla. Přešla jsem ke stolu a sedla si k němu, mezitím co jsem Mariho obešla.

,,Mari musím pracovat, postupně se chci odstěhovat do svého bytu a tebe už neotravovat, sama jsem ti udělala v tvém životě zmatky." Povzdychla jsem si a kousla do hrušky, kdy jsem sousto z ní začala přežvykovat.

,,Já tě odtud nevyháním, jsem rád, že jsi tady. A žádné zmatky jsi mi neudělala, jsem rád že jsem ti pomohl a nelituju toho. A ani u tebe nechci, abys toho litovala." Řekl mi a posadil se na židli taky.

,,Vždyť jo, ale taky chci žít sama.. samozřejmě v Brně, abych vás všechny mohla pořád vídat, zítra jdu na pohovor a začnu si hledat byt někde blízko." Usmála jsem se, ,,nezlob se, prosím."

,,Nezlobím se." řekl mi mile, ,,hlavně aby ses cítila dobře." Usmála jsem se nad jeho slovy a úlevně vydechla. Byla jsem moc ráda, že to pochopil.

•••
Ahojky!

Opět se omlouvám za nevydávání, měla jsem příjmačkový měsíc, takže jsem se na ně učila a tak☺️ už vím výsledky a tak jsem spokojená💓
nezlobte se zlaticka🥺❤️❤️

love u all!💖🤍

• neptejsemenanic •