Kontrol

•19•

I n d i g o

,,Jak to, že nespíš, Lili?" Zeptal jsem se jí. Bylo něco po desáté hodině ráno, já už popíjel kafe a ona vycházela z pokoje.

,,Nevím, už nemůžu," Pousmála se. Nemohl jsem si to odpustit, musel jsem se zeptat.

,,Proč jsi včera nezavolala, abych tě odvezl?" Zeptal jsem se, trochu drze a s kapkou nepochopení.

,,Nevím, nechtěla jsem tě budit a navíc.." odmlčela se, ,,potřebovala jsem přemýšlet," Široce se usmála.

Lhal bych, kdyby mě její úsměv pokaždé nedostával do kolen.

,, Nad čím?" Uchechtl jsem se a opřel se o linku, zatímco jsem sledoval jak si připravuje kafe.

,,Nemusíš všechno hned vědět," Zasmála se když se dívala na hrníček, do kterého se připravovala káva z kávovaru. Dobře, to se mě krapet dotklo. Usmál jsem se nad tím rýpnutím a šel si sednout ke stolu.

,,Já jen, že bych pro tebe přijel, není to pro tebe v noci bezpečný," Myslel jsem to vážně, běžný člověk co se v tom nepohybuje, neví, co za magory se v tomhle městě pohybuje. A co by mohli udělat tak.. hezký holce. Fuj, ani si to nechci představovat.

,,Za prvé jsem jela taxíkem, a za druhé.. vím to, často jsem bývala venku přes noc," uculila se a vzala si kávu, která se jí připravila, ,,Nemusíš o mě mít takovou starost, ale si zlatý," Zasmála se a přisedla si ke mně ke stolu. Jo, kdybys jen věděla...

Stejně vždycky, když se na mě tak dívá s tím úsměvem, mám pocit, jakoby to věděla a měla mě celého přečteného.

,,Budu ti věřit," S úsměvem jsem přivřel oči, a zadíval se na ní, ,,jaká byla vůbec první noční?" Zeptal jsem se.

Vlastně jsem pak ani tolik neposlouchal její monolog, spíš jsem ji jen pozoroval, ale když zmínila nějakýho blonďatého kluka, jako by mi v hlavě zazněl budík a probral mě.

,,...no, a dala jsem mu číslo, ale nic vážného, blonďáci nejsou můj typ," smála se tomu, a já se nad tím též pousmál, ale vtipný mi to nepřišlo, skoro mi uvnitř těla vřela krev.

,,Co dneska zajít někam na oběd?" Navrhl jsem, abych změnil téma.

,,Jasně!" Usmála se, ,,ale jakmile uvidím drogerii, tak přísahám, že se neudržím," Rozesmála se. Taky jsem se rozesmál.

Už na posledních nákupech, co jsem s ní byl, jsem nechápal jak rychle může takový skrček nadšeně chodit zrovna po drogerii.

,,Tak jo," Pousmál jsem se. Věděl jsem, že večer budu umírat na nohy, ale nenechám si to ujít.

- - - - - - -

,,Tak co si dáš?" Zeptal jsem se a zvedl pohled od jídelního menu. Hlavu měla podepřenou dlaní a stále v něm něco četla.

,,Nevím," usmála se a až pak se na mě podívala, ,,poradíš mi?" Uculila se ještě víc a mě se zamotala hlava.

,,Uhm, no.. Špagety? Můžeme si dát klidně burger někde jinde ve fast foodu. Záleží na co máš chuť," řekl jsem.

,,Co si dáš ty?" Zeptala se mě a podepřela si hlavu teď oběma rukama, zatímco se na mě dívala.

,,No, asi ty špagety. Dlouho jsem je neměl," zasměju se a musím uhnout očima jinam.

,,Tak jo, dáme si dvakrát špagety," řekla jasně a počkali jsme, až přijde číšník, kterému to řekneme.

- - -

,,Kdy máš další směnu ve Flédě?" Zeptal jsem se uprostřed konzumace špaget, které tady mají chuťově naprosto vynikající.

,,To nevím, byla to první zkoušková směna, ještě tam bude během těchto dní víc holek údajně, pár jich vezmou a zbytku se ozvou, že chodit už nemusí." Usmála se, já z toho klasicky moc radost neměl.

,,Být to na mě tak nepracuješ," rychle jsem během jídla zamumlal a pak začal kašlat, aby to nešlyšela. Pusa byla rychlejší než hlava, abych si to promyslel.

,,Cože?" Zvedla obočí, jako by to fakt neslyšela a chtěla to zopakovat. Pak ale naklonila hlavu do strany a zavrtěla hlavou.
,,To nejde, Marku, promiň," slyšela to. Na to jsem se jen usmál.

,,Ale problém bych s tím neměl," dal jsem si další sousto do úst.
Ok, kdyby to aspoň nebylo ve Flédě tak bych ji asi nechal. Možná.

,,Marku," uchechtla se, nejde to, unudila bych se k smrti a nemůžu být jak nějaký příživník," řekla naštvaně, ,,navíc bych se unudila k smrti," uchechtla se.

- - - - -

Po obědě jsme se vydali do kavárny pro kávu s sebou a jelikož jsme cestou zpět trefili drogerii, Lili se musela jít podívat.

Moje nohy dneska zdechnou.

Po tom, co si koupila několik šminků, na které jsem se v průběhu ptal, k čemu jsou, tak jsme se vydali zpět domů.

,,Jak se cítíš?" Zeptal jsem se po tom, co jsme sedli do auta a zapnuli si pásy. Vypadala už unaveně.

Nedivil jsem se. Naspala asi jen 5-6 hodin a chodila se mnou po městě. Kdo by nebyl unavený..

,,Dobře, jen trochu unaveně," usmála se a já nastartoval. Kývl jsem aniž bych se na ni podíval.

,,Klidně si sundej sedadlo níž ať si lehneš, měj pohodlí," podíval jsem se na nj a s úsměvem znova kývl.

,,To je dobré, ještě zvládám," zasmála se, ,,jak se cítíš ty?" Oplatila mi otázku s úsměvem.

,,Já v pohodě," byl to zvláštní rozhovor, nebo alespoň mě to tak přišlo, ale i tak jsem se cítil komfortně, nebylo to nic nuceného a je to lepší, než aby byl klid.
,,Chceš ještě někam zajet a podívat se?" Zeptal jsem se slušně i když se mi už nikam nechtělo, ale kdyby chtěla ona tak bych šel.

,,Uhm, asi ne, snad mám vše," přitiskla si k tělu taštičku z drogerie a já se nad tím pousmál.

,,Tak jo, jedeme domů," stiskl jsem spojku a zařadil jedničku, aby jsme mohli vyjet z parkoviště.

,,Dneska jdu zase za klukama do studia, kdyby cokoliv, volej a piš, spamuj mě," dal jsem rozkaz Lilianě a zamával ji, s úsměvem jsem zabouchl dveře.

Po dlouhé době docela oddechová kapitola hah💕

Včera vyšla první kapitola k fiktivní knížce Ela. O čem je, můžete zjistit jen přečtením hahah🫶🌺