Kontrol

•4•

L i l i

Nerada jsem mluvila o sobě, o své osobě. Vlastně se nedokážu pořádně nikomu otevřít.. můj život probíhal tak, že máma zemřela při porodu, otec mi jak psychicky tak i fyzicky ubližoval a nikdo se za mě nepostavil..
Musela jsem si poradit sama. A tak to už dělám celý život.
Od otce jsem většinou utíkala ještě dřív, než přišel "z práce". Vlastně byl ještě před tím v hospodě, samozřejmě.

,,Mě by bylo teda šílený horko.." uchechtl se Indigo. Měl pravdu, v té mikyně mi horko bylo, ale já ji nechtěla sundávat z jediného důvodu.. z modřin, jež byli téměř všude po mém těle. Včetně zápěstí, které bylo celé fialové a tak jsem ho zakrývala pod rukávem mikyny.

,,Kde jsi byla!" Začal křičet a chytil mě pevně za zápěstí. Snažila jsem se mu vysmeknout, ale bylo to marné.
,,Odpovíš mi už?!" Povyskočila jsem na místě a začala shluboka dýchat. Nejsem schopná mluvit, když na mě křičí..
,,Byla jsem venku," špitla jsem a sekavě se nadechla.

Po dopití kávy jsem se odebrala věci z cestovní tašky vybalit a papírovou obálku schovat do nočního stolku, kde by ji sice mohl najít kdokoliv, ale mě vyhovovalo, že byla tam.
Taky bych si mohla jít nakoupit oblečení..

Nákupy fakt nesnáším, hlavně, když s někým musím jít, tak se bojím, že ho nějakým způsobem strašně nudím a otravuji. Zatěžuji svými problémy..
Mám ráda nákupy jen, když jdu sama.

Odebrala jsem se hledat hnědovlasého kudrnatého kluka. Nakonec jsem ho našla v obývacím pokoji a opřela jsem se o futra dveří.
,,Můžu objednat nějaké jídlo?" Zeptala jsem se. Přeci jen je to jeho byt a mě by bylo strašně hloupé mu o tom neříct.. navíc jsem nečekaný host a i tak je mi trošku hloupé, že s ním teď bydlím.. i přesto, že mě sem beze slov zavezl on.

,,Klidně," trhl rameny a rozvalil se na pohovce. Někdo začal zběsile zvonit a hnědovlasý kluk vyskočil na nohy, aby se šel do 'telefonu' zeptat, kdo to je.
Slyšela jsem tam dívčí hlas a chichot, jestli nepůjde ven.
Jen dívku odbyl se slovy, že už něco má a ať mu už nepíše a nevolá. Bylo to zvláštní, že ji tak chladně od sebe odehnal, ale raději jsem to neřešila a šla, během jeho hovoru s dívkou, do své nové ložnice.

Sedla jsem si na postel a hledala ve svém mobilu, který byl už tak čtyři roky starý a opravdu velmi spomalený, nějakou stránku s jídlem. Ale nakonec jsem to vzdala, jelikož to šlo opravdu pomalu a nudně.
Dala jsem mobil na noční stolek a zalehla do postele.

-

Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem.
Páni, já usla?
Něco bylo ale jinak.. někdo mě přikryl dekou. Sedla jsem si a podrbala se na hlavě, poté si zívla a promnula si oči dlaněmi.
Odkryla jsem si deku ze sebe na stranu a posadila se na kraj.
Venku už se stmívalo a já se podívala na hodiny ve svém mobilu.
18:44.
To jsem spala čtyři hodiny?

Tiše jsem si povzdechla a postavila se. Mé drobné a maličké tělo bylo ze spánku ještě trochu malátné, ale i tak jsem otevřela dveře svého pokoje a šla do kuchyně, kde na lince ležela krabice pizzy a na ní papírek, jež jsem vzala do ruky a začala číst.

Musel jsem do studia za klukama, v krabici máš ještě polovinu pizzy.
Vrátím se kolem sedmé hodiny.

S širokým úsměvem jsem koukala na papírek, poté ho odložila a otevřela krabici pizzy, kde se měla nacházet druhá poloviny pizzy, která tam i byla.
Nevím jak dlouho jsem neměla pořádný jídlo..

Položila jsem si krabici pizzy na stůl a začala jíst první trojúhelníček.. spíš jsem ho teda celý narvala do úst a začala zběsile jíst.
V tom se ozvali v zámku klíčky a začala ještě rychleji jíst, aby mě tak můj spolubydlící nepřistihl.
Rychle jsem pokousala trojúhelníček a sousta spolykala.
Už zbývali jen dva, tak ty jsem začala v klidu jíst a v kuchyni se objevil hnědovlasý kluk.

,,Ahoj, šípková růženko," zasmál se a promnul si rukou oči. Podíval se na mě a na pizzu a mile se usmál.
I s plnou pusou jsem mu to oplatila, ale v tom se hlasitě uchechtl a já si chtěla ze studu naliskat. Jak to asi muselo vypadat, když jsem se na něj usmála s plnou pusou..

,,Taky by jsi se měl jít prospat.." řekla jsem při pohledu na jeho obličej, který byl opravdu unavený a přešlý.
Jen zavrtěl hlavou a šel k lince, kde si ze skříňky nahoře vzal sklenici a napustil si do ní vodu, zatímco já začala jíst poslední čtvrtý kousek pizzy.

,,Jak se spalo?" Zeptal se a sedl si na linku, zatímco se napil a sledoval mě.
Bylo mi to trochu nepříjemné, ale nic jsem neříkala.

,,Celkem fajn," trhla jsem rameny a začala pomalu dojídat i čtvrtý kousek pizzy, který byl poslední. Jemně kývl a znovu se napil sklenice, kterou následně dopil, opláchl jí a dal jí zpátky na své místo.

,,Kdy jsi se vlastně probudila?" Zeptal se pobaveně a znovu si sedl na linku. Podívala jsem se na něj a vzpomněla si, že to bylo před chvílí.. jej, vždyť si o mě bude myslet, že jsem děsnej spáč...

,,Asi před hodinou," zalhala jsem a usmála se, aby to vypadalo fakt pravdivě.
V mém žaludku bylo něco špatně a zle zamrčel.
Do háje.. vylítla jsem ze židle a utíkala k záchodu, kde jsem si v rychlosti klekla a celý obsah žaludku - pizzy - vyvrhla do záchoda. Cítila jsem, jak mi někdo drží vlasy a já si po chvíli podepřela hlavu rukou, abych se zhluboka nadechla a podívala se na obsah v záchodě.
Jen pizza.

,,V pohodě?" Zeptal se nejistě Indigo a já rychle zakývala hlavou. Pomohl mi vstát a já zaměřila jeho naštvaný pohled.
?
Šla jsem si opláchnout obličej a vypláchnout pusu, zatímco to hnědovlasý kluk spláchl a posadil se na záchod, který před tím ještě zavřel.
Opřela jsem se rukama o umyvadlo a podívala se na Indiga, který mě sledoval.
,,Měl jsem kamarádku, která byla anorektička," nevím, proč mi to říkal, ale nadechl se a šlo vidět, že se mu o tom ne zrovna příjemně mluví, ,,a na následky zemřela. Bylo mi 16 a jí bylo 15. Byl jsem do ní zamilovanej. Taky jsme byli nejlepší kamarádi a já si nevšímal, že je něco špatně.. spíš jsem byl dement a nechtěl jsem to vidět," povzdychl si a dal si na své koleno ruku, kterou se následně podepřel.

,,To.. to mě mrzí," vzpomněla jsem si na mámu, kterou jsem znala ale pouze jen z fotek, které jsme měli na půdě v domě, ale nyní nemám ani to.

,,Chci tím říct, že pokud jsi nějak přestala jíst, tak se postarám o to, aby jsi zase normálně jedla.." řekl dost smutně a bolestně. Bylo mi ho opravdu líto, ale já pomoc nepotřebovala. Od mala jsem si vše musela řešit sama, stejně tak jako teď si to musím vyřešit sama.
Žaludek jen prostě po dlouhé době nezvládl tolik kalorií, to je všechno.

,,Jsem v pořádku. Jen mi to nějak nesedlo.. ta pizza," usmála jsem se a chtěla si naliskat za to, že furt někomu lžu. Hlavně sobě, a nalhávám si, že je všechno ok.
Na to jen jemně kývl bez emoce ve tváři.

,,Nezlob se, ale půjdu si na chvíli lehnout," vstal a s kamenným výrazem odcházel z koupelny.

,,Nezlobím se.." špitla jsem tiše, když kolem mě procházel a on se jen uchechtl, načež jsem se odebrala zase do své ložnice, kde jsem čapla do ruky mobil a nemohla uvěřit zprávě, která mi svítila na displayi v oznámeních.

Pavel (16:56)
Chci se s tebou sejit. Slo by to zejtra?

Ach ne! Panebože, jen to ne!

~
Kdo je asi ten Pavel?❤

Btw je 2:35 rano a ja dopsala kapitolu😂

Jinak se moc omlouvám, že opožděně, ale zapomněla jsem..💙
Tak se nezlobte..❤

• neptejsemenanic •