Kontrol

•5•

I n d i g o

Probral jsem se a mohlo být už něco kolem šestý hodiny ráno. Nejsem zvyklý na dlouhý spaní, takže už to nezaspim..

S myšlenkou, že je hned v místnosti vedle mě jsem se musel usmát.
Převalil jsem se na bok a zavřel oči znova. Ne, to už fakt nezaspim.
Povzdychl jsem si a vyškrábal se na nohy, abych šel do kuchyně, kde jsem naplnil varnou konvici vodou a následně jsem si začal vařit. Dneska stačí instantní kafe.
Zívl jsem si a zaslechl tiché kroky na chodbě, které směřovali ke kuchyni. Takže nejsem sám, komu se ne zrovna dobře spí.

,,Dobré ráno," pověděla tiše brunetka a já jemně kývl, místo toho, abych ji pozdravil. Sedla si ke stolu a já si zalil kafe.
,,Udělej mi taky, prosím," povzdychla si a já bez řečí vytáhl druhý hrníček, abych i jí udělal taky kávu.

,,Kolik kávy a kolik cukru?" Otočil jsem se k ní a opřel se o linku. Měla na sobě triko, mikynu a legíny. To se už ráno tak převléká? Zvláštní.
Narozdíl ode mě byla oblečená, a já si chystal kafe v trenkách.

,,Jednu a půl lžičky kávy a cukru to samé," usmála se na mě a já si všiml, že je ještě dost ospalá, stejně jako já.
Jemně jsem kývl a udělal ji kávu podle jejího přání.

,,Proč ještě nespíš?" Zeptal jsem se a zalil jí kávu horkou vodou. Přešel jsem k lednici a vytáhl z ní mléko, kterým jsem následně zalil druhou polovinu mého a jejího hrníčku.

,,Noční můry," řekla tiše a zívla si. Byla ještě rozcuchaná a já se nad tím musel pousmát, když jsem pokládal hrníčky na stůl a sedl si naprosti ní.

Chtěl jsem se hrozně zeptat, co se jí zdálo, ale pak bych toho mohl zas litovat, že jsem se ptal. Mohl jsem to taky celý potom podělat.

Tiše si míchala kávu v hrníčku a já ji mlčky sledoval. Zamyšleně se dívala na tekutinu v hrníčku, kterou míchala a nejspíš nad něčím přemýšlela.

,,Víš, jak jsi mi říkal o té dívce?" Zeptala se smutně a já si vzpomněl na krásnou blondýnku s modrýma očima. Byla krásná, ale potom ji zničila anorexie..

,,Jo," špitl jsem a kývl. Teď jsem zase já sklopil hlavu ke kávě a tiše ji míchal. Zaslechl jsem dlouhý a tichý výdech.

,,Já.. zase nepoznala mámu. Zabila jsem ji. Teda, tak alespoň nazývám já a můj otec.. Zemřela při porodu a otec mě za to nejspíš nenáviděl.." řekla a začala znovu míchat kávu, načež lžička lehce cinkala o stěny hrníčku a cinkání šlo slyšet po místnosti.
Začal jsem to chápat. Konečně jsem o ní něco věděl.
Nevím proč, ale přišlo mi, že když jsem jí o sobě něco prozradil, na oplátku mi o sobě prozradila něco ona.

,,To vysvětluje ten řev z toho domu," špitl jsem nad vzpomínkou, jak jsem seděl v autě a něco mi říkalo, že tam mám zůstat. Nad něčím jsem se ale musel pozastavit..
,,Otec tě nenávidí? Proč?" Zeptal jsem se a upil si kávy, zatímco jsem ji stále sledoval a všiml si jejího nejistého obličeje. Bylo to tady zas a já tušil, co tím myslela. Proto se tak pečlivě obléká, aby jí nešli vidět ruce a nohy?

,,To nic," usmála se, ale já se na ní lehce zamračil, na to jen tiše sklopila hlavu k hrníčku, ze kterého si upila kávy a já si dlouze povzdechl.
,,Jen jsme spolu nevycházeli dobře.." jemně jsem kývl, i když jsem věděl, že neříká tak úplně pravdu.

,,Máš dneska něco v plánu?" Zeptal jsem se. Protože ji tady nechci nechat zas samotnou, jako včera. Možná bych ji mohl vzít do studia a seznámit s klukama.