Kontrol

•16•

L i l i

Probudila jsem se, bylo brzy ráno, ale ptáčci na stromech venku už pořádali jejich koncerty, které mě probudili. Normálně bych si zamručela a povzdychla si, ale tentokrát jsem měla v krku knedlík, když jsem si uvědomila, že mě objímá Markova ruka. Tiše jsem si povzdychla a sáhla na jeho ruku, kterou jsem se snažila co nejněžněji odstranit z mého těla, abych ho neprobrala.

Včera to s ním asi mávalo. Nemohu to brát vážně, byl pod vlivem alkoholu a vlastně jsem ráda, že jsem to utla tak brzy. Teď jen doufat, že si to nebude pamatovat..

Tiše jsem vstala a zamířila do kuchyně, kde jsem si opět, jako každé ráno přichystala kávu a společně s máslovým croissantem, který jsem si položila na talířek a dala ho společně s kávou na stůl. To samé jsem udělala pro místo přede mnou, i když tam nikdo zatím neseděl. Krom kávy, třeba bude chtít při kocovině čaj.

Sotva jsem na to pomyslela, slyšela jsem, jak někdo utíká z pokoje Marka směrem ke koupelně. Šla jsem rychlým krokem ke koupelně, kde Marek už klečel na zemi s hlavou v záchodě. Přišla jsem rychle za ním a dotýkala se jeho zad, které jsem jemně hladila, alespoň něco. Radši tady budu, než aby se zadusil zvratky.

,,Ty seš pitomec." Řekla jsem po tom, co dozvracel.
,,Já vim." Zasmál se se mnou, ale na neštěstí ho to podráždilo v krku a tak zvracel znovu. Přísahám, že jsem se nechtěla smát, ale nešlo to udržet... tiše jsem se chichotala tak, ze jsem musela být celá červená, jak jsem se to i tak zkoušela zadržet a nesmát se...

,,Je to lepší?" Zeptala jsem se po tom, co dozvracel a doufala, že mu bude opravdu lépe. Jen mlčky zakýval hlavou a já na něm viděla, jak je stále bledý. Ach ne...

,,Spíš je mi zima." Řekl chraplavě a já kývla hlavou, pohladila jsem ho naposled po rameni a odešla z koupelny. Vzala jsem tenkou, teplou dečku ze svého pokoje, kterou mám schovanou ve skříni právě pro tyto případy. Když mi je třeba zima nebo tak něco. Sice jsou na ni medvídci, ale... snad mu to vadit nebude..

Přišla jsem tedy do koupelny společně s dečkou a přikryla záda Markovi. Nad designem této dečku se mu jen lehce zvedl koutek, ale nic k tomu neříkal. Pomohla jsem mu vstát, i když to nechtěl a silně protestoval, přesto neudělal nic takového, že by mě odstrkoval, jen nepříjemně zamrčel a lehce se na mě mračil, ale nevydržel to dlouho a pak se lehce usmál, přesto však jeho úsměv nebyl takový jako normálně. Byl díky kocovině unavený a vyčerpaný z toho zvracení, nejspíš.

Dovedla jsem ho do jeho pokoje, kde jsem mu nakonec nachystala jen černý čaj, to bylo to jediné, co chtěl. Nechala jsem ho samotného v jeho pokoji, nechala mu u postele mísu na zvracení, přikryla ho dekou a nechala ho v klidu být, přesto ho ale budu chodit kontrolovat. Nejednou se mi stalo, že se nějaký kamarád zadusil zvratky.

Šla jsem do obýváku, v klidu jsem si lehla na pohovku, před tím jsem si ještě šla pro deku z mé postele a polštář a udělala si z pohovky na nějaký čas postel. V klidu jsem ležela a pustila si film. V klidu jsem tedy byla, než jsem slyšela kroky Marka a viděla jak vchází do obýváku a jde směrem ke mně. Jen se lehce pousmál a zeptal se, jestli si sem může lehnout taky. S lehkými obavami jsem ho pustila a on se zavrtal do deky společně se mnou.

,,Asi si pamatuješ, co se stalo včera večer, že?" Místo sledování filmu otočil svou hlavu skoro o devadesát stupňů a díval se na mě. Měl v očích obavy, ale jistě mu bylo jasné, že jsi to určitě pamatuji, protože včera jsem byla já ta, co nebyla opilá...

,,A ty si to pamatuješ?" Zeptala jsem se ho na otázku otázkou. Je to nezdvořilé a já to vím, ale doufala jsem v to, že si to pamatovat nebude, s zapomenu na to časem i já.

,,Pamatuju," Odpověděl a povzdychl si, bylo roztomilé jak byl bledý a zároveň se snažil se mnou komunikovat, i když o tomhle se mi právě teď komunikovat nechtělo, ,,chtěl jsem se ti omluvit, zachoval jsem se jak pitomec," uculil se a já mu úsměv oplatila, ale něco bylo špatně. Koukal na moje rty a asi si myslel, že ho u toho nepřistihnu.

,,A teď se chováš jako pitomec opět," Vylezla jsem z deky, ,,omluva je přijala, ale-.." nedomluvila jsem, protože jsem vykřikla, jelikož mě Markova ruka stáhla zpátky na pohovku, když jsem z ní slézala tak, že jsem spadla na něj a byla k němu čelem.
,,Marku!" Zajíkla jsem naštvaně a vztekalo mě, že nic neříká, několik vteřin mi jen civěl do očí, ale pak se to rozhodl udělat znovu.

,,Už nedovolím, aby mi znovu utekl někdo, jako ty." Usmál se a pohladil mě po tváři, políbil mě, pak znovu a znovu, cítíla jsem šimrání v břiše. Odtáhla jsem se s omluvným výrazem.

,,Promiň, já nemůžu.." Ve skutečnosti to bylo přesně naopak. Ale můj strach z toho, že věci pokazím a budu muset rozbité city znovu slepovat, byl silnější.

,,Počkám si." Povzdychl si a usmál se, skoro jako bych cítila, že ho mé slova silně zabolela, ale musela jsem, raději si od teď od něj budu držet větší ústup i přes to, že k němu cítím to, co cítím.

Bude to tak lepší..

•••
Ahojky!🥰
Konečně se to někam hne a není to furt chození kolem horký kaše. A upřímně jsem to tak udělala schválně, kolik z vás si na to nejlepší počká.💗

takže, jestli jste tuhle knížku ještě nesmazali kvůli tomu, že jste neměli tu trpělivost čekat, až se tohle konečně stane.. mám pro vás dobré zprávy❤️ zapracovala jsem na své představivosti a máte se na co těšit, KONEČNĚ!💜❤️🥰

• neptejsemenanic •