Kontrol

•13•

I n d i g o

Přijeli jsme domů, kde jsme si následně vybalili věci a Lili zůstávala v pokoji, zatímco jsem dělal něco na jídlo. Nejsem zrovna dokonalý kuchař, ale palačinky jsou dost jednoduché.

Po chvíli vytáhla vůně z pokoje i Lili a prosadila se ke stolu.

,,Miluju palačinky." Rozzářili se jí oči, když jsem dal před ní talíř se třemi palačinkami namazanými nutellou. Nic těžkého. Vzpomínám si, jak jsem se je snažil udělat a pak mi s nimi pomáhala.. naučila mě své sladké palačinky a teď je umím taky.

,,Já taky." Narval jsem si půlku palačinky do úst a Lili se mi začala smát. Nechápal jsem co se děje, ale po pár vteřinách mi došlo se mám tu nutellu všude. Včetně kalhot a všude, jen ne v ústech.

Lili se smíchem popadala za břicho tak, že nebylo málo, aby spadla ze židle.
,,Vypadáš jak kdyby sis pusu vyválel v..." Radši to ani nedomluvila a byla smíchem rudá jak rajče.

,,V hovně?" Začal jsem se smát taky a Lili začala rukou mlátit do stolu smíchem. Vzal jsem utěrku a hodil ji po Lili, která to nepostřehla a vletěla ji utěrka do obličeje. Teď jsem propukl smíchu taky.
Až po dlouhých pěti minutách jsme se nějak uklidnili a začali jíst ty palačinky jako normální lidé. Naštěstí poté už se moc komplikací nevyskytlo.. :D

,,Dneska jdu s kámoškou ven, nebude ti to vadit?" Zeptala se po tom, co dojedla poslední sousto své palačinky.

,,Proč se mě ptáš prosím tě? To toho ti nemám právo co kecat." Odpověděl jsem jí.

,,Já vím, ale radši to řeknu, než aby ses ptal, kam jdu." Jen jsem kývl a poslouchal ji dál, zatímco mluvila. Začal jsem si čím dál tím víc uvědomovat, jak mi její hlas příjde příjemný a jak jsem na její vůni rozléhající se každý den po bytě, už zvyklý..

,,A.. taky jsem ti chtěla oznámit, že si hledám práci. Těch X tisíc, co mám v obálce o které jsem ti říkala, tak mi už dochází a potřebuju práci. Zároveň už tě ani nechci nějak otravovat... takže se taky plánuju brzy odstěhovat." Nervózně se usmála. Asi věděla, že příjde šok a já se na ni budu dívat tak, jak se dívám teď. Zaskočilo mě, že se chce odstěhovat. Jo, chápu, že ji není příjemné a připadá ji, že mě tady otravuje, ale já se alespoň díky ní nenudím a nevalím doma. Protože díky tomu, že je v tomhle bytě se mnou, tak aspoň mám s kým pokecat hned po ránu nebo jít i ven. Můj dřívější život se skládal jen: z bytu do studia a ze studia domů. A když se zadařilo, tak jsem měl občas i holku na jednu noc, ale s tím už se nerad chlubim.

,,Musíš se odstěhovat?" Povzdychl jsem si a vzal talíř, na kterém měla ještě před chvílí palačinky.

,,Ještě si to chci rozmyslet, zatím nevím." Povzdychla si. To mě trochu uklidnilo. Ale i tak.. nemůžu ji tady přece držet, když bude chtít jít bydlet sama, nic s tím neudělám.

,,Je to jen na tobě." Usmál jsem se. Stejně jsem tušil, jak se rozhodne. Já sám jsem chtěl vždycky bydlet sám. A stejně to bude mít i Lili. Pomohli jsme ji alespoň od jejího otce, bez kterého se v klidu obejde. A jsem rád, že jsem ji poznal.

,,Děkuju, myslela jsem si, že budeš naštvaný." nervózně se zasmála, můj úsměv se rozšířil ještě víc.

,,Jak říkám, rozhodni se sama, já ti nemůžu bránit v tvých životních rozhodnutích." Ušklíbl jsem se a ona se uculila.

,,Životních?" Zvedla obočí a roztáhla ústa do širokého úsměvu.

,,Jistě." Zazubil jsem se a oba jsme opět propukli v záchvat smíchu.

Ahojky!🥰💕

Nesnáším vymlouvání, že jsem neměla čas a tak...

jen... neměla jsem nápad a nějak jsem nevěděla, o čem mám v této kapitole psát.. takže jsem se dnes dokopala a šla napsat kapitolu, kde mi do toho hrála hudba ze seriálu euphoria...

A děkuju a bombardování zprávami "už ta kapitola vyjde?" "Bude další?" "Kdy bude další?"

Vlastně mi to vždycky zvedne náladu a uvědomím si, že to tady není zas tak mrtvé.❤️💜

btw... vážně jsem poslední kapitolu psala 24.12.2020? ....
je na čase si dát wattpad zase do pořádku!❤️

snad jsem alespoň trošku potěšila touto kapitolou☺️❤️❤️