Kontrol

•11•

I n d i g o

Všichni jsme byli nakonec venku a pili jsme. Teda krom Lili, která se bavila s jednou z holek, které si sem přivezl Petr. Tuším, že se jmenovala Petra.

,,Lili podáš mi prosím nový kelímek?" Zavolala na Lili Petra a ona s úsměvem kývla a na druhou stranu k ní podala kelímek.

,,Nedáš si ani víno? Je dobré." Neměl jsem v plánu ji opít. Spíš jsem chtěl vědět, jak to na ni bude fungovat. Kdyby ji alkohol moc ovlivnil, hned ji ho zakážu. Teď zním jak kdybych byl její máma...

,,No.. zkusím, ale jen trošku, nechci pít, už jsem jeden kelímek vína měla." Řekla a podívala se na Calina. Pousmál jsem se a nalil ji víno do papírového kelímku. Převzala si ho a trochu se napila, načež se ji lehce zrůžověli až načervenali rty a lehce se pousmála.
,,Není špatné.. ale vypiju tak maximálně jen jednu skleničku." Uculila se a já kývl. Chápal jsem její strach z alkoholu, kvůli jejímu otci.

Vlastně mi neřekla téměř nic o tom, co se dělo v tom domě, kde dřív bydlela.. myslím, že by to teď vlastně ani řešit nechtěla..

Po čase si musela odskočil nutně na záchod na malou, tak se omluvila a šla tedy do chaty, zatímco se venku začalo stmívat.
Měli jsme na stole ale položené lampičky na baterky, takže nebyl problém být venku dýl. A jelikož je uprostřed léta, tak je venku večer a v noci příjemně.

Po chvíli se zvedl i Persil a mě zvláštně stáhl žaludek. Lehce jsem se zarazil a podíval se na Persila, který šel směrem do chaty. Byl už v podnapilejším stavu, ale chodit dokázal pořád celkem normálně.

Asi po půl minutě, co zašel do chaty mi to nedalo a vstal jsem z dřevěné lavice a šel klidným krokem do chaty, zatímco se ostatní v klidu bavili.

Potichu jsem otevřel dveře, tak aby nešlo nic slyšet a poslouchal za rohem Persilův slizkej hlas mluvící na Lili, která tiše plakala.

Zatímco ona ho prosila, aby přestal, jemu to bylo jedno. Nemohl jsem dlouho čekat, ještě aby jí něco udělal. Vyřknul jsem několiv sprostých slov a vlítl tam.

Odtrhl jsem ho od ní a bezmyšlenkovitě mu vrazil pořádnou ránu. Neměli jsme sem jezdit. Ani jeden z nás. Místo toho se doma radši jen nudit a sledovat filmy...

Můj řev byl nejspíš slyšet až ven, protože za pár vteřin nalítli do chaty i kluci, ale to mi tekla z nosu už krev a on ležel na zemi, kde si držel nejspíš rozbitý nos a roztrhlý ret.

Podíval jsem se na Lili, zatímco kluci něco dělali s Persilem. Akorát jsem ti přivodil do života další trauma...

Plakala a objímala si ruce.
Vzal jsem ji kolem ramen a odvedl ji do "naší" ložnice.
,,Promiň." Řekl jsem po tom, co jsem pro jistotu zamkl dveře, aby nikdo neotravoval.

,,Není to tvoje vina.." Plakala a muchlala si v ruce lem rukávu. Povzdychl jsem si a sedl si k ní na kraj postele. Objal jsem ji kolem ramen a povzdychl si.

,,Ale ano je, věděl jsem, že tě sem nemám brát." Vydechl jsem a zadíval se na dveře.

,,Teče ti z nosu krev.." Zadívala se na mě. Chtěl jsem něco říct, ale ona neváhala a vytáhla z pod postele svůj kufr, který otevřela a z něj vatáhla nějaké základní věci, co bývají v lékárničce.

,,Lili to bude dobrý, já to přežiju." Chtěl jsem ji ujistit, protože to, co jsem chtěl řešit byla ona, ne já. Jen si povzdechla a vytáhla nejspíš dezinfekci a kapesníčky.

Sedla si znovu vedle mě a začala mi utírat krev už téměř zaschlou kolem mého nosu. Z jejích hnědých očí stále valili proudy slz, ale i přes to se na mě dokázala usmát.

,,Neplač." Natáhl jsem ruku a setřel ji proud slz, který se valil z jejího levého oka. Ona si povzdechla a přestala mi utírat zaschlou krev, asi už tak nebyla.

,,Já nemůžu..." Sklopila zrak ke svým stehnům a já si povzdychl. Pohladil jsem ji po ruce a soucitně se na ni podíval. Tohle si bude pamatovat ještě dlouho.. a já ostatně taky...

,,Strašně mě to mrzí Lili.." Sklopil jsem zrak tentokrát já a ona mě poškrabkala na rameni.

,,Děkuju, že jsi přišel.." Řekla stále trochu vyjukaně a já přikývl. Jakobych to věděl. Podvědomě tušil, že se stane něco v tomto smyslu. Že něco takového nastane... Nic se mezi nimi díky bohu nestalo, jen se jí snažil líbat, ale i tak, kdybych nepřišel, mohlo to dopadnout hůř. Věděl jsem, že se Persilovi Lili líbí, ale nemyslel jsem si, že by byl něčeho takového schopný..

,,Půjdeme si lehnout, vyspíme se z toho a promluvíme si o tom zítra, dobře?" Snažil jsem se ji alespoň trošku uklidnit a doufal, že na to přikývne, i když dnes možná ani neusne...

,,To bude nejlepší..." Pověděla a snažila se klidně dýchat, i když ji to extra nešlo.. a není se čemu divit..

Po čase jsme se uložili teda do postele a já byl stále neklidný.. a přemýšlel jsem o tom, co se stalo..
Kdybych neměl ten pocit, nejspíš Lili najdu, ani si to nechci představovat..

,,Um.. Mari? No, já jen.. uhm.. jestli bych se k tobě nemohla.. em.. no.. strašně hloupě se to říká.. přitulit? Bojím se..." Řekla to dost zklesle a ustrašeně. Celkem mě to zaskočilo, ale nechal jsem ji se se mnou "obejmout".

,,Děkuju.." Řekla tiše a i přesto, že jsme byli každý pod svou dekou, jsme u sebe byli dost blízko. Objimala mě.

,,Vždyť není zač, Lili." Usmál jsem se a hladil ji po vlasech.

Tento večer jsem se cítil po dlouhé době lépe, i přes to, co všechno se za dnešek stalo...

•••
Ahoj!
Tak to tady máte. 💗
A omlouvám se, že až teď pozdě večer, ale moje hlava začne myšlenkově pracovat až od osmé hodiny věčer(skrz wattpad a nápad na děj)

Tak se na me nezlobtee❤️

Přeju jinak krásné prožití svátků vánočních a ať jste zdraví💞🌸