Kontrol

•8•

L i l i

Styděla jsem se za sebe, protože mě nikdo neměl takhle najít...
Šla jsem se převléknout a potom se prosadila do kuchyně, kde už na mě čekalo připravené kafe na stole, kde většinou sedím.

,,Chtěl po tobě něco? Ten tvůj známý.." zeptal se Marek (Indigo) a nepohodlně se zavrtěl na židli. Načež se na mě poté podíval a já dlouze vydechla, při vzpomínce na Pavla.

,,Ne.. chtěl mě prý jen vidět, ale evidentně chtěl i něco jiného," lehce jsem se oklepala a zašklebila se nad vzpomínkou na něj, ,,tehdy jsme byli s kamarády u něj doma a pili alkohol.. věděl, že na tom nejsem moc dobře a hledám si už delší dobu práci a tak mi nabídl, že.. pak jsme spolu odešli do pokoje a.." nechtěla jsem to doříct, sama sobě jsem se v tomto hnusila a bylo mi ze sebe samotné špatně.
Po tváři mi stékala slza z pravého oka a dívala jsem se na svá stehna.

,,Neplač.." podívala jsem se nahoru a zaznamenala jeho bolestný obličej, ,,co se stalo, stalo se. Teď musíš jít dál a poučit se z toho," povzdychl si a já lehce kývla, utřela jsem si slzu dlaní a pokusila se o lehký úsměv. Upila jsem si teplé kávy a podívala jsem se k oknu.

Bylo pět hodin ráno a už začalo svítat. Krásné, oranžové slunce vycházelo daleko za kopci u lesů a stoupalo stále výš, na ještě stále lehce zašlou oblohu.

,,Tohle miluju," vyrušil mě ze sledování jeho hlas a já se na okno usmála. Slunce začalo pronikat do kuchyně a krásně osvětlovalo místnost. Uculila jsem se na Marka, který s úžasem sledoval dění z okna. Poté se na mě podíval a na ústech mu pohrával pobavený úsměv.
S širokým úsměvem jsem si znovu upila kávy a on udělal to samé.
,,Máš dneska něco v plánu?" Zeptal se a já se zamyslela. Na dnešek jsem měla nákupy, ale tak.. snad to počká na zítřek.

,,Dneska jsem měla v plánu nákupy, ale tak ty snad počkají na jindy, proč?" Zeptala jsem se a pobaveně se usmála.

,,Dneska bych zašel i do restaurace na oběd, tak jsem tě chtěl pozvat," upil si kávy a já se usmála, ,,a co se těch nákupů týče, klidně pojedeme první na nákupy a pak na oběd," usmál se a já se na něj nejistě podívala. Nechtěla jsem ho otravovat svými nákupy..

,,Já tě tím ale nechci otravovat.." zatvářila jsem se lehce nejistě a povzdychla si. Nevím, zda to myslel vážně, ale usmál se a konečně po chvíli promluvil.

,,Blázníš? Pomalu se připravuj, vyrážíme za čtyři hoďky na nákupy," usmál se a já se na něj pobaveně podívala, nečež jsem se poté podívala na mikrovlnku, kde byla čísla "5:34"
Vyráží tedy v devět.

,,Tak dobře," usmála jsem se a kývla. Byla jsem ráda, že budu mít alespoň nějakou společnost.

- - - - -

,,Obchod se spodním prádlem?" Podivil se Indigo a já zrychleně kývla. Už jsme měli dvě velké tašky plné oblečení. Chtěla jsem si je vzít sama, ale Marek trval na svém a to, že to vezme, bylo poslední slovo. Nezmohla jsem se na nic.

,,Mám ho málo.. promiň, otravuje tě to? Klidně pojeďme domů," Řekla jsem s důrazem na to "pojeďme domů" bála jsem se, že ho to už nebaví.

,,Mazej do toho obchoďáku," zazubil se na mě a já s širokým úsměvem zakývala hlavou, načež jsem do obchodu vešla a Mára mi byl v patách.

Nebylo mi zrovna příjemné, když se na mě pobaveně díval s rukama překříženýma na prsou, zatímco jsem si vybírala tanga.
,,Nekoukej na mě tak, znervózňuje mě to," lehce jsem se na něj zamračila a on se zahihňal.